Internet
KDY ROK TRVÁ DVĚ MINUTY
http://www.vimeo.com/8540978
Rok trvá dvě minuty ve vzpomínce, při letmém plánování Nového roku a také v kratičkém filmu norského filmaře Eirika Solheima. Je pravý čas si tento snímek pustit a uvědomit si, jak rychle loňský rok uběhl a co se v něm přihodilo. A také jak maličká část vašeho života uběhla, zda byla v souladu s tím, čeho chcete dosáhnout. Nebo zda budete v tomto roce stát na jednom jediném místě jako Solheimova kamera a váš život proběhne obdobně jako v roce minulém, stejně jako je tomu v přírodě, nebo jaké změny plánujete na jaro, na léto či na podzim. A pokud si tento snímek pustíte i několikrát, třeba vám dojde něco, co by vám jinak nedošlo.
Hudba
CD TOMÁŠ HANÁK
label Klíče
Slavný herec, původem z Divadla Sklep, který se již řadu let živí nápaditým moderováním nejrůznějších kulturních i firemních akcí, přichází s albem vlastních písní, pro které mu posluchači musí odpustit veškeré jeho drze komerční počínání.
Hned v první písni ‚Mobilní král prasat‘ si střílí sám ze sebe a vtipně se zpovídá z toho, že jediným důvodem a měřítkem jeho práce jsou na maximum vyšponované honoráře. Nebyl by to Tomáš Hanák, kdyby se nepustil do folkařů a trampů v songu ‚Musíme si pomáhat‘ (rozuměj sexem) a za zmínku stojí i duet s Lenkou Vychodilovou, v němž se oba stylizují do vetchého stařeckého páru a v rytmu dechovky zpívají o své blížící se smrti.
Další kousky Hanák posbíral z vlastních výstupů v show HBO ‚Na stojáka‘ a desku uzavírá titulní píseň filmu ‚Český sen‘, k níž psal text. Je málo desek, které pobaví bez ohledu na generaci a tato (stejně jako její kolegyně ‚For Semafor‘, vydaná taktéž labelem Klíče) mezi takové patří.
Film
ČERNEJ DYNAMIT
Premiéra 21. ledna 2010
Režie: Scott Sanders
fotky a trailer: www.blackdynamite.com nebo aerofilms
Potřebujete do nového roku pořádně nakopnout? Nabrat funky drajv a pocit, že všechno zvládnete levým malíčkem u nohy, i kdyby vám ho amputovala výbušnina? Černej dynamit vás zaručeně nastartuje, alespoň k pár výbuchům smíchu. A to, ať už jste nebo nejste fanynky blaxploitation filmů 70. let. Humor této parodie a poctě starého bláznivého žánru si vás najde a temperament černošského ghetta vám skočí do těla.
Hlavní hrdina se vydává na spravedlivou cestu za pomstou, vybaven střelnými zbraněmi, nunčaky a hláškami. Hraje ho herec, scenárista a majitel černého pásu v sedmi bojových uměních Michael Jai White. Chce pomstít bratra, kterého odkrágloval tajemný muž – absolutní záporňák, netvor, který zásobuje místní sirotčinec heroinem a distribuuje populární alkoholický nápoj přesto, že způsobuje fatální vedlejší účinky.
Petr Šaroch, překladatel filmu, láká diváky na Černej dynamit následujícími slovy: "Hej, vy všichni rozjetý šméčkaři, hustý roštěnky a drsný sekáčové! Teď bacha! Na filmový plátno se chystá vtrhnout ten nejvymazlenější a nejkrutější černej bratr. Až ho uvidíte, poběží vám mráz po zádech. Ale báječnější ledárnu jste ještě nezažili. Černej Dynamit klepe na dveře. Spěšná zásilka! Podepište na vyznačeným místě a dostanete jednu expresní držkovou.”
Divadlo
DIVADLO V DLOUHÉ - Arnošt Goldflam: U HITLERŮ V KUCHYNI
Premiéra proběhla 4. prosince 2009, další představení 12. a 28. ledna, 17. a 26. února 2010
Režie: Jan Borna, hrají Pavel Tesař, Miroslav Hanuš, Jan Vondráček, Čeněk Koliáš, Magdalena Zimová, Vlastmil Zavřel a další.
mikrosite http://www.divadlovdlouhe.cz/microsite/u-hitleru/
fotky http://www.divadlovdlouhe.cz/fotogalerie-divadlo.html?repertoarId=86
V krátkých skečích Arnošta Goldflama se diváci setkají hned se šesti různými Hitlery, kteří mají jedno společné – jsou neskutečně, ale neskonale směšní. Brněnský dramatik se rozhodl zasadit téma náckovského zla a vražedné hrůzy do prostředí německy maximálně domáckého - totiž bravurně vycíděné kuchyně, v níž Eva Braunová plete svetr, peče bábovku nebo spěchá za sousedkou pro cibuli.
Banalita a hloupost každodenního života někdejší německé honorace se tu střetává s největšími démony dvacátého století, se smečkou masových vrahů, jako byli Goering nebo Goebbels, ale i Stalin. Hra, která se nejprve nepovedla v Hadivadle, aby ji na kabaret s báječnými pěveckými výstupy Vlastimila Zavřela přeměnil Jan Borna v Dlouhé, působí navíc překvapivě aktuálně. Nacisté nesnášeli humor a je pravděpodobné, že ho nesnášejí ani dnešní neonacisté.
Výstava
JOSEF BOLF: TY NEJSI TY, TY JSI JÁ
Od 27. 11. 2009 do 21. 2. 2010, Staroměstská radnice
Josef Bolf patří mezi nejznámější výtvarníky generace dnešních třicátníků a stojí zato sledovat, jak se jeho umění i řemeslo vyvíjejí kupředu. Jeho rukopis je identifikovatelný na první pohled, ať už jde o silně stylizované, dekadentní vyznění jeho obrazů, nebo stálé téma – za krvavou mlhou nihilismu ukrytá nevinnost a zranitelnost dětství - nebo barvy – černou, růžovou a červenou.
Bolf maluje nejčastěji podle reálií z vlastního dětství, včetně překreslování fotografií z rodinného archivu a volí techniky, které si všichni pamatujeme z hodin výtvarné výchovy na základní škole. Rozpité vodovky nebo třeba vyškrabovanou vrstvu tuše.
Pro ty, kdo tvorbu Josefa Bolfa znají z předchozí samostatné výstavy v Brně nebo z nedávné kolektivní generační výstavy v Galerii Rudolfinum, budou třešničkami na jeho uplakaném krvavém dortu náčrty tužkou nebo také keramická postavička chlapce, který si právě podřezal žíly. Krev ztéká z ruky na zem jako vodopád silnější než nohy, chlapec navíc lehce připomíná kýčovité keramické srnečky, které mívaly za sklem naše babičky.
Název výstavy komentoval Josef Bolf pro iDNES takto: "Původně jde o větu z filmu Total Recall, kde hraje Arnold Schwarzenegger, který byl natočený podle knihy Phillipa K. Dicka. Jde tam o noční můry, které hlavního hrdinu probouzejí, má pocit, že nejde jen o sny, ale i o jeho vlastní vzpomínky. Dostane se ke starým záznamům a zjistí, že on není on, že je jen postavou z minulosti. Stojí tak proti sobě jeho falešné já ze současnosti a skutečné já z minulosti, které si však není schopný beze zbytku vybavit. Nakonec najde vlastní identitu a zachrání Mars."
Kniha
Lan Pham Thi (Jan Cempírek): BÍLEJ KŮŇ, ŽLUTEJ DRAK
Vydal Euromedia Group – Knižní klub
Knize, kterou nenapsala mladičká Vietnamka ze Sokolova, jak se původně soudilo, ale českobudějovický spisovatel Jan Cempírek, se právě kvůli tomuto důmyslnému podvodu dostalo větší publicity, než je u českých knih obvyklé. Nicméně nejprve se o ní psalo v souvislosti s Cenou knižního klubu, kterou vyhrála mezi dalšími asi osmdesáti tituly a její kvality si pořádné mediální PR zaslouží.
Tenká knížka vypovídá svěžím, zkratkovitě poetickým jazykem o tom, jak zajímavě i těžce se žije v české vietnamské komunitě. Očima mladé dívky se seznamujeme s každodenními nárazy Vietnamců na českou xenofobii, automatické tykání, mocenské ponižování, korupci a urážky, sexuální obtěžování nebo dokonce násilí skinheadů.
Je vždy přínosné se na věc podívat z druhé strany a právě tento zážitek kniha přináší, včetně vietnamských tradic, způsobu života a stylu myšlení, například na půdě noblesní vietnamské restaurace, kterou otevírá otec hlavní hrdinky. Proto je mediální humbuk kolem Bílýho koně, žlutýho draka pozitivní jev. Kéž by se kniha dostala právě k těm, kdo jinak kvalitní beletrii nečtou.
