Proč nesložíte mandát?
Přála bych si předčasné volby. V nich už bych nekandidovala. Jenže nejspíš nebudou a já se cítím za svůj mandát zodpovědná. Zůstávám, abych dostála závazku a snad abych i odčinila svou vinu za to, na čem jsem se byť nevědomky podílela.
Jednala byste dnes jinak?
Už při vstupním pohovoru do vedení strany Věci veřejné na schůzce s Vítem Bártou jsem měla pocit, že je něco špatně. Ale jak jsem racionální, hodila jsem ten pocit za hlavu. Dneska už bych se od začátku řídila vlastní intuicí.
Vizitka* Narodila se 20. ledna 1985 v Praze. |
Nálepku "vzorná" jste vyměnila za "rebelka". Jaká jste doopravdy?
Právě díky pracovitosti si mě, myslím, Vít Bárta vybral do K9. Po nocích jsem studovala podklady na další den. Političtí matadoři mi sice nikdy nedali najevo despekt, ale ze začátku jsem cítila předpojatost, možná správný odstup, že jsem nejmladší, žena a blondýna. O to víc jsem se připravovala. Jednou mi dokonce premiér Petr Nečas řekl, že jsem jediná, kdo je na jednání připraven.
Typická poctivost nejstaršího ze tří sourozenců?
Vždycky jsem byla ta hodná dcera, která se nikdy neopila, nikdy neodsekla autoritě, neholdovala večírkům, pořád zodpovědná, na vysoké škole samé jedničky a přitom už jsem pracovala.
O to víc překvapí, když konformní poslankyni rupnou nervy.
Nespokojenost s mechanismy uvnitř Věcí veřejných narůstala už od loňského prosince, kdy jsem zjistila, že Vít Bárta lže veřejnosti, poslaneckému klubu i mně a Radku Johnovi. Od února už jsem se vyhýbala novinářům, protože jsem nebyla schopna držet "správnou" linku. A pak jsem se v rozhovoru pro MF DNES zmínila, že role Víta Bárty je v reálu úplně jiná než ta formální, a byl z toho ve straně poprask. O odchodu z Věcí jsem přemýšlela už od začátku března. Už jsem nechtěla opakovat teze, které mi pan Bárta diktoval, chtěla jsem být sama za sebe.
Může vzorná a pracovitá slečna mluvit jako dlaždič?
Nemá smysl se vymlouvat na okolnosti. Za slovník na nahrávce, kterou ze soukromého rozhovoru pořídil v té době můj kamarád Lukáš Vích, se dokola omlouvám veřejnosti a hlavně rodičům. Maminka se z toho málem zhroutila a od té doby nečte noviny. Můj slovník šokoval dědu i babičku. Šestnáctiletá sestra měla kvůli tomu strašlivé problémy ve škole. Že ještě hůř mluví mimo záznam celá řada kolegů i některé kolegyně a nikdo se nad tím nepozastavuje, je věc druhá.
Proč si na té nahrávce s kamarádem vykáte?
Kdysi na začátku jsem mu začala tykat a on mi řekl: Já si netykám s kdekým. A od té doby jsem mu rok a půl vykala.
Předsedou Věcí veřejných je znovu Radek John, jste ráda, že už ve straně nejste?
Strana měla šanci na změnu a já jsem šokovaná, že ji nevyužila. Za daných okolností jsem ráda, že tam nejsem, i když zprvu vyloučení dost bolelo. Když víte, že vás blízcí přátelé tajně nahrávají a aktivně hlasují pro vaše vyloučení, lidsky to nejste schopna pochopit. V případě kamarádky Lenky Andrýsové dokonce pořád ještě doufám, že časem budeme schopny se sejít a říct si, že je to jenom práce.
Zkoušela jste si s ní vše vyříkat?
Přes naši společnou kamarádku jsem navrhovala schůzku, ale Lenka odepsala, že by velmi ráda, ale že není schopna si se mnou sednout k jednomu stolu. Mrzí mě to, ale jak říká moje maminka, je třeba si pamatovat, že v politice nejsou přátelé.
Váš partner Adam Kožela vás ve vzpouře proti Bártovi podporoval?
Ze začátku on byl ten impulz. Říkal mi: Hele ty jsi ta poslankyně, která získala hlasy ve volbách, předsedkyně poslaneckého klubu a budeš se zpovídat Vítu Bártovi, že chceš jet na tři dny na lyže? Jsi normální? Ty jdeš k němu do bytu v deset hodin večer? Ale pak, když jsem se vzepřela, už se mnou nesouhlasil. Možná to bylo i tím, že jsem neměla v jednu chvíli ani čas mu všechno vysvětlovat. Nechápal, proč jsem šla s půl milionem do médií, řešil, jestli jsem Bártu nepodrazila. Vyčítal mi, že jednám emotivně, a mně došlo, že má svůj morální práh jinde než já.
Další silná osobnost ve vašem životě?
Když si v jednadvaceti vybudoval vlastní firmu, musí být silná osobnost. Navíc vystudoval ve Vídni vysokou školu, a i když jsem očekávala, že si se stejně starým mužem nebudu rozumět, zdál se mi velmi dospělý.
Jak jste se seznámili?
Adam vlastní se svým partnerem největší médium pro vysokoškoláky, časopis Studenta. Zaujal mě, když se mnou dělal rozhovor. Jakmile číslo vyšlo, napsala jsem Adamovi na Facebook, že se mi výsledek líbí, a on mě pozval na večeři.
Rozešli jste kvůli vaší aféře ve Věcech veřejných?
Problémy začaly už dřív. Já jsem konzervativní, ctím tradiční rodinu a velmi ráda bych měla společné bydlení, děti a ten vztah k tomu posouvala. Už to jsme měli každý nastavený jinak. Humbuk kolem nahrávky byl jen poslední kapkou. Už toho na nás bylo moc. Ani já už neměla sílu řešit kromě vlastních problémů ještě krizi ve vztahu, který zřejmě nebyl tak silný, proto nevydržel a vyšuměl.
Jací muži se vám líbí?
Fyzicky se mi líbí mladí hezcí kluci, což je problém v kombinaci s intelektuálně vyspělým a dospělým mužem. Vím, že vedle sebe potřebuji někoho staršího. Přes veškerou snahu mi chybí zkušenosti a dělám špatná rozhodnutí. Proto by bylo skvělé mít vedle sebe někoho, kdo vám může poradit. Důležitá je také ekonomická soběstačnost partnera. Nemusí mít stamiliony, ale hlavně kvůli dětem bych chtěla mít dost peněz na to, aby mohly jet na lyžák, na školu v přírodě, abychom mohli na dovolenou a nemuseli řešit tyhle běžné situace. To je pro mě být bohatý.
V dětství jste trpěla nouzí?
Spíš mi chyběl táta. Začal totiž po revoluci podnikat, ale firma začala prosperovat až po roce 2000, takže nebýval doma a my si ho s bráchou moc neužili, na rozdíl od o deset let mladší sestry. Já bych chtěla, aby moje děti měly oba dva vzory. Ale co se vztahu týče, jsou mi moji rodiče příkladem. I po 27 letech manželství jedou spolu sami na dovolenou nebo si spolu vlezou se skleničkou do vany. Takový manželský vztah bych si přála jednou i já.
V dětství jste se věnovala atletice. Je sport dobrá průprava pro politiku?
Jsem soutěživá, ctižádostivá a individualistka. Mám ráda výzvy a nevzdávám se bez boje.
Proč jste se závoděním skončila?
V šestnácti jsem si velmi ošklivě vyvrkla kotník a už jsem se nedokázala dostat zpět do formy, a tak jsem si pak alespoň udělala trenérské zkoušky a šest let trénovala děti. Teď už na to při práci poslankyně není čas.
Na děti, nebo na sport?
Na trénování. Sama chodím na badminton, na tenis, mám permanentku do fitka.
Sportujete kvůli postavě?
V dospívání jsem měla s jídlem problémy, než jsem se vyrovnala sama se sebou. Od té doby postavu neřeším.
Bojovala jste s anorexií?
Bylo období, kdy jsem opravdu nejedla. Každá holka v tom věku váhu řeší. To byl i důvod, proč jsem chtěla trénovat, abych těm dospívajícím holkám vysvětlila, že je normální, když se jim v dospívání mění těžiště, protože jim roste zadek, prsa a boky. Chlapi to nechápou, a tak je občas nenapadne nic chytřejšího, než že vám řeknou: Hele, zadek ti nějak roste, nějak jsi přibrala, kolik vážíš? Kdyby šly dvě kila dolů, tak půjde forma zase nahoru. Zvlášť pro tu, která má výborné výsledky a je zvyklá vyhrávat, najednou jí rapidně klesne forma, to není zrovna to, co potřebuje slyšet.
Jak jste se s poruchou příjmu potravy vypořádala?
Naštěstí jsme to zvládli doma. Když už problém trval moc dlouho, nastolili rodiče tvrdou metodu a i já jsem asi dospěla k závěru, že vysněná váha mě nespasí.
Kdo vás v dospívání podporoval v zájmu o veřejný život?
Rodiče baví exaktní vědy, jenže mně matika moc nešla. Měla jsem odmala blízko právě k babičce novinářce a dědovi, který působil na ministerstvu obrany. Narozdíl od mámy s tátou, kteří se samozřejmě snaží v tom nejlepším svoje děti nasměrovat, prarodiče mě uměli vyslechnout a nekritizovat. Děda říkal: Je to špatně, ale to nechce slyšet, ona si na to musí přijít sama.
Už jste s ním svou současnou situaci probírala?
Děda je na chalupě a ještě nebyla příležitost si o všem pořádně promluvit. Viděli jsme se jen u rodičů na obědě, ale mně i mamince bylo to téma velmi nepříjemné.
Nechtěla jste se svěřit?
Dostávala jsem v té době dokola ty samé otázky.
Jestli spíte s Tluchořem?
I na to se maminka samozřejmě zeptala, ale hned se uklidnila, když jsem ji ujistila, že se ženatým pánem opravdu nic nemám.
Ptali se, zda jste si opravdu chtěla koupit kabelku za půl milionu?
To by se nestalo, protože máma ví, že šetřím. Naopak mi vyčítá, že už rok jsem všude na fotkách jen s jednou a tou samou kabelkou, že bych si ji měla vyměnit. Ptali se třeba, proč jsem Bártovi peníze nehodila rovnou na hlavu... Už se mi to nechtělo vysvětlovat.
Měla jste mu omlátit desky s obálkou o hlavu a přidat ránu drahou kabelkou. Někdy se výbuch vyplatí víc než zůstat tou slušnou.
Třeba se tomu musím ještě učit, byla to obrovská životní lekce.
Odbornice na etiketu Eliška Hašková Coolidge tvrdí, že správná žena má mít kabelku minimálně v ceně poloviny svého platu. Máte takovou?
Kabelku za padesát tisíc bych si ani vzhledem k výdajům a splátkám dovolit nemohla, ale ani bych si ji nekoupila, protože by to byly vyhozené peníze. Moje nejoblíbenější kabelka od Armaniho stála osm tisíc, druhá, červená, je od Luise Vuittona a dostala jsem ji jako dárek. Třetí mám od Coco Chanel. Víc jich nemám. Zbytečně neutrácím, nad každým nákupem dost přemýšlím.
Nosíte výrazné brýle a působíte dominantně. Schválně?
Brýle mám sedmery. Pouzdrové šaty a přísná saka mi vyhovují i proto, že mám ráda věci pod kontrolou, lpím na řádu, což je důvod, proč se neopíjím, nezkouším drogy a nenosím romantické volánky. V soukromí mám ráda džíny, tílko, baleríny, vlasy v culíku. Ale v parlamentu nejsem šestadvacetiletá holka, ale poslankyně a musím se úměrně tomu oblékat a chovat. Má image je řízená, protože když působíte v mužském světě, nemůžete být křehkou květinkou, která bude někde cosi kuňkat. Musíte ukázat, že jste stejně dobrá nebo lepší než oni, názor máte a jste připravená ho hájit, třeba i někdy tvrdě, což se ne vždy k ženě hodí.
Zdraví vás bývalí straničtí kolegové?
Bála jsem se, že budu terčem úšklebků a všichni se otočí zády, když půjdu kolem, ale tak zlé to není. Z Věcí veřejných se zpočátku se mnou nebavila ani klika od dveří, ale už se to mění, minimálně se pozdravíme. V jiných stranách se ale objevili noví známí, kteří z odstupu viděli, že je se stranou něco v nepořádku. Teď si říkají: Hele, vždyť ta holka se tomu vzepřela!
Potřebovala jste pomoc psychologa?
Vyhledala jsem ho v posledních měsících působení ve Věcech veřejných. Už jsem nezvládala roli loutky, která jen odříkává, co mi jiný napíše. Brečela jsem, nevěděla, jak odejít, bála se a byla naštvaná sama na sebe, že s tím nedokážu nic udělat. A pak, když jsem se poslušnosti vzepřela, přišla mi od psychologa esemeska: Tvoje terapie skončila. Už ji nepotřebuješ.
Čekala bych, že se zhroutíte spíš teď.
Všichni to čekali, nabízeli léky na spaní. Ale mně se nikdy nespalo tak dobře jako teď, co už nejsem ve Věcech veřejných.
Co bude za tři roky?
Spíš to vidím tak, že už kandidovat nebudu. Chtěla bych zůstat ve veřejné správě, ale vzhledem ke vzdělání mě láká evropsko-unijní instituce. Hovořím anglicky, francouzsky, španělsky, takže bych si dovedla představit, že bych šla do Bruselu pracovat za Českou republiku jako obyčejný úředník. Časem bych se třeba vrátila a začala znovu v komunální politice.
