Tabák pěstovali a jeho plody si plíce udili již staří Mayové. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století začal tabákový průmysl tuto drogu chrlit masově. Kouření zpočátku patřilo k výsadám vyšších vrstev, postupně však lidovělo a stávalo se oblíbeným zlozvykem všech, i chudých.
Vdechování cigaretového dýmu nejdříve holdovali muži; cestu k ženám našel z velké části díky filmovému průmyslu.
Cigaretu ve špičce neodmítly ani stylové dívky nazývané „flappers“ ve 20. letech minulého století, ale obraz krásné filmové divy, držící v ruce cigaretu, způsobil hotovou revoluci počátkem 40 let. „Pro miliony mladých žen se kouřící filmové divy ve čtyřicátých a padesátých letech staly vzory a cigareta symbolem svobody a sebevědomého vystupování. Cigareta znamenala nezávislost, chutnala po štěstí, dávala velkolepý pocit, ale říkala si i o vyhubování, protože člověk dělal něco hanebného,“ píše Frankfurter Rundschau.
Femme fatale v oblaku kouře
Vyzývavá kráska, pohrávající si s mužským zájmem, požitkářsky špulící namalované rty a vilně přivírající oči při vydechování cigaretového kouře, se rázem stala symbolem nebezpečné femme fatale. Právě takovou ženu ztělesňovala například herečka Marlene Dietrichová: „K žádné jiné ženě nepatřila cigareta tak samozřejmě. Její způsob kouření byl svůdný, melancholický nebo sebevědomý jako ve filmu Zahraniční aféra (1948), kde stojí na jevišti, až po paty oděna v blýskavé garderobě, a prokouřeným hlasem připravuje muže o rozum.“
K emancipaci patří, osvojí-li si žena činnost, jež byla dříve doménou mužů. Ne jinak tomu bylo i s tímto dříve typicky mužským zlozvykem, jak jsme si již řekli. Zde se však nabízí záludná otázka: jak je možné, že muži kouření u žen považují za sexy, přestože je vlastně “neženské“?
Německý filmový institut pod názvem Thank you for smoking posbíral eseje filmových vědců, producentů a režisérů o významu cigarety ve filmu. Známá spisovatelka a filmová kritička Katja Eichingerová ve svém příspěvku uvádí, že divoké rebelky s cigaretou se ve filmech vyskytovaly už kolem roku 1910.
„Jsou nejen sexy, nýbrž i nebezpečné,“ píše. „Cigareta se stává rekvizitou inscenace perfektní záhady: ženy s falusem. Ovšem požitek, který je tím mužskému pozorovateli nadělen, má svou cenu, neboť každý falus má něco hrozivého. Znamená rivalitu a emancipaci. Žena s cigaretou je postavena na roveň muži – aspoň na krátký, ‚zakouřený‘ moment. Už z tohoto důvodu patří cigareta ke standardní výbavě femme fatale.“
Dvacáté století, století cigarety
Dalšími představitelkami fenoménu byly v minulém století například Rita Hayworthová či Audrey Hepburnová. Kdo by si nevzpomněl na to, jak ve filmu Snídaně u Tiffanyho v roli rozmarné, náladové a poněkud zhýčkané hvězdičky flirtuje se začínajícím spisovatelem, přičemž jí jako rekvizita slouží cigareta v dlouhatánské špičce?
Kouření holdovala i Faye Dunawayová v legendárním snímku Bonnie a Clyde: nutno podotknout, že k filmovým gangsterům a gangsterkám cigarety patří skoro až neodmyslitelně. Stejně jako k francouzským sexbombám od Brigitte Bardot po Charlotte Gainsbourgovou.
Z novodobých hvězd proslavila kouření hlavně Sharon Stone. Scéna ze Základního instinktu, kdy si při výslechu na policii, kam se dostaví v minišatech bez kalhotek, požitkářsky si zapálí a zároveň přehodí nohu přes nohu, aby poskytla přítomným mužům pohled do svého klína, dobyla svět. Pro spoustu mužů, kteří si ji pouštěli opakovaně, reprezentovala něco jako vrchol progresivního ženství a herečce vynesla okamžitou slávu.
Na krásnou, nebezpečně inteligentní blondýnu ve filmu režiséra Paula Verhoevena padá o to větší podezření z vraždy, že místo citů preferuje sexuální uspokojení a víc než vztah k životu potřebuje nezávislost. Jak pro policejní porotu ve zmíněném snímku, tak i pro mnoho lidí v reálném životě docela nehorázná představa. Ostatně jako každá, kdy se žena vymyká tradiční roli milující, věrné manželky a matky.
Od Naomi k modelkám na záchodcích
Ikonických kuřaček bylo ale v devadesátkách mnohem víc. Supermodelky Kate Mossová, Naomi Campbellová a Christy Turlingtonová; Sarah Jessica Parkerová alias seriálová módní ikona Carrie; herečky Drew Barrymoreová nebo Gwyneth Paltrowová – ke každé „it-girl“, ke každé hvězdě, co něco znamenala, patřila zapálená cigareta.
Počet kuřáků a kuřaček od té doby výrazně klesl. Čím dál víc se mluví o škodlivosti tabáku, postupně se přestalo kouřit na pracovišti, v letadle, ve vlaku i v dalších uzavřených prostorách a v mnoha zemích začaly platit protikuřácké zákony. Reklamní plochy jsou omezené a krabičky nejen v Evropské unii jsou plné výstražných nápisů a obrázků. Módní a filmový průmysl si ale náklonnost k cigaretám zachovaly.
Herečka Dakota Johnsonová si, soudě podle sociálních sítí, zapaluje každou chvíli a na plese newyorského Metropolitního muzea, kde bylo letos kouření zakázané, se skupiny celebrit fotily na záchodcích - samozřejmě s cigaretami.
Lajky i nenávistné komentáře
Začíná tabákovým firmám nová zlatá éra? Asi ne. Image si z kouření udělaly i instagramové celebrity jako Kylie Jennerová, Bella Hadidová nebo Nicola Anne Peltzová, ovšem mnozí z jejich fanoušků a fanynek jim to vyčítají. Stejně jako módním fotografům, kteří neodolají stylovému záběru s cigaretou.
„Pro mě cigareta na fotce není žádná výhoda,“ řekl americké ELLE fotograf Scott Schuman známý jako The Sartorialist, který fotí stylově oblečené ženy i muže po celém světě. S urážlivými komentáři se pod fotkami s cigaretou setkává často. „V Evropě si uvnitř prostě nezakouříte. A já fotím venku, právě tam, kam si lidi z práce chodí zapálit. Nejsem fanoušek kouření, ale nemyslím si, že by někdo začal kouřit poté, co to vidí u mě na fotce. Jestli ano, začali by stejně.“
Carrie Goldbergová, editorka magazínu Harper’s Bazaar, si roli cigarety jako „sexy“ doplňku dobře uvědomuje. „Když na fotografii vidíte někoho, kdo kouří, je v tom pořád určitý skrytý sex appeal. Jako by říkali, že je dobré být trochu rebel.“ I podle ní mají cigarety jen těžko zpochybnitelnou roli jak v módě, tak v umění. Bohužel. „Dnes ale máme větší zodpovědnost za to, abychom byli zdrženliví a zvážili, jak a jestli vůbec používat cigarety jako rekvizity.“