1. Proč si tak často v komunikaci muž a žena nerozumějí?
Jitka Douchová: Ve způsobu komunikace genderové odlišnosti existují a každý partnerský pár se to musí postupně s rozvojem vztahu učit. Dokud jsou dva lidé zamilovaní, rozumějí si téměř beze slov, nejdůležitější je milostná komunikace. Ale postupem času je převálcuje realita, v jejímž rámci své odlišnosti teprve poznávají.
Muž je zaměřený primárně na rychlé řešení problému. Ten však musí být pojmenován nahlas, jinak si jej často vůbec neuvědomuje, a nesmělé signály o tom, že něco nefunguje, téměř nevnímá. Žena často očekává, že její muž přece vytuší, co ji trápí. To je velká chyba...
Leckdy se právě kvůli vzájemným nedorozuměním plíživě rodí partnerská krize, kdy jsou oba frustrovaní a nechápou, proč se odcizují. Žena to má tak, že předpokládá apriorní porozumění, takže nic moc neříká. Pokud ano, často kritizuje, což nevyzní jako konstruktivní pobídka k tomu, že si v něčem nerozumíme, a měli bychom o tom mluvit. Kritiku totiž bere každý jako útok a reakcí je pak ofenzivní obhajoba.
Když je žena s něčím nespokojená delší dobu a konečně začne mluvit, dostává se leckdy do minulosti. Pár se v takovém případě dostává do eskalační destruktivní spirály a topí se ve víru výčitek.
Muž není příliš často vybaven empatií a chce dostat jasné informace, co má změnit, aby s ním byla jeho žena spokojená. Ale jestliže se slyší například argument: maminka mi vždy říkala, že jsi tupé dřevo a že se ke mně nehodíš, je vymalováno a společnou řeč najdou jen těžko.
A tak zatímco dvě ženy si v postěžování na cokoli rozumějí, muži si s kamarády o problémech moc nepovídají, nejsou tak nastaveni. Je tedy třeba najít podstatu problému bez emocí, být jasný, věcný. Problémem je i to, že když je ve vztahu klid, žena často raději o problémech s partnerem nemluví, aby nebyla pohoda narušena. Téměř každý muž je totiž okamžitě otrávený, když uslyší větu „pojďme si promluvit“. Velmi rychle se vypíná a nevnímá podstatu věci.
