Po hrdinném výkonu na Žebrácké pětadvacítce se mi na obou chodidlech vytvořily puchýře o celkové výměře šestatřiceti centimetrů čtverečních. Místo mírného vyklusávání a následného tréninku jsem čtrnáct dní proseděla s nohama nahoře.
Důvod? Moje blbost – bavlněné ponožky, které se mi v botách hrnuly a hrnuly, a adrenalin z krásného závodu, který mi včas neprozradil, že se v botách chystá nějaký podraz. Od té doby jsem se na studium puchýřologie zaměřila opravdu výrazně.
Veronika – brněnský Rungo.cz výběh
Jakub – propíchnutí puchýře nití
Bára - Žebrácká 25
Michael – Beskydská 7
Puchýř a jeho vznik
Ačkoliv puchýře mohou vznikat také působením extrémních teplot, chemikálií,
Kde vzniká potíž?Lidská kůže se skládá ze tří základních vrstev, kterými jsou pokožka, škára a podkožní vazivo. Pokožka (epidermis) je tvořena mnoha vrstvami buněk, které se neustále dělí a kvůli čím dál větší vzdálenosti od zdroje krve a živin v horní vrstvě soustavně rohovatí a odlupují se. Za celý život se takhle z člověka odloupne asi 20 kilogramů mrtvých buněk. Škára (dermis) je pevná vazivová vrstva kůže, ve které sídlí nervová zakončení, kapilární síť, kožní a mazové žlázy a vlasové cibulky. Ze škáry se do pokožky dostávají živiny, a aby tato plocha byla co největší, jsou škárové papily výrazně zvlněné, což mimo jiné způsobuje zvlněné struktury na otiscích našich prstů, které zkoumá daktyloskopie. Podkožní vazivo obsahuje tukové buňky a receptory tahu a tlaku a jeho funkcí je izolovat a chránit svaly a nervy. V případě žen mají také funkci okrasných tukových polštářů. |
běžci a chodci řeší trápení s puchýři vzniklými kvůli tlaku nebo tření. Puchýř vzniká uvolněním první vrstvy kůže od druhé, tedy pokožky od škáry, a to právě vlivem opakovaného dlouhodobého tření a tlaku. Vzniklá kapsa mezi těmito vrstvami kůže se naplní tekutinou (tkáňovým mokem) a puchýř je na světě. Pokračujeme-li v tření dále, puchýř praskne a vznikne rána otevřená až na škáru, která je velice náchylná ke vniku infekce a na které posléze vzniká strup hojící se až týden.
Puchýřová první pomoc
Existuje spousta receptů na to, jak ošetřit puchýře čerstvé nebo stržené, jak na puchýř, na kterém se už neběhá, nebo na puchýř, na kterém se ještě běžet musí. Zlatým pravidlem ale je zamezit vzniku infekce. Léčba se pak umí pěkně protáhnout nebo dojít až do stádia otravy krve. Při něm se od postižené končetiny šíří červené pruhy, z puchýře vytéká místo čiré tekutiny bílý hnis a na vás půjdou mrákoty z horečky.
Obecně platí, že malé a neporušené puchýře se nepropichují. Tekutina, která se v puchýři shromáždila, totiž chrání postižené místo před dalším poškozením a udržuje na odhalené škáře sterilní prostředí. Ideálním způsobem ošetření těchto puchýřů je vlhké hojení za použití hydrokoloidních náplastí (například Compeed). Rány se totiž hojí mnohem rychleji ve vlhkém prostředí. Pokud už se nám podařilo puchýř strhnout, vrátíme (pokud je to ještě možné) strženou kůži zpět na místo, které desinfikujeme, potřeme hojivou mastí a přelepíme náplastí. Můžeme též aplikovat prostředky na vlhké hojení, ale účinek nebude tak rychlý jako v případě puchýře nestrženého.
Povolení propichovatI když se propichování puchýřů obecně nedoporučuje, protože vzniklá rána je velice náchylná k zanesení infekce a hůře se hojí, v případě velkých a hodně naplněných puchýřů, které mají tak jako tak tendenci samovolně praskat, se propichování často s úspěchem provádí. Měli byste na to mít sterilní jehlu, nejlépe vyvařenou. Očištění ohněm je vhodné leda pro americký film – na jehle mohou ulpět částečky popela a dalších splodin hoření (vadí tedy i plamen ze zapalovače!) a udělat v ráně slušnou paseku. Jehlou puchýř jemně propíchhněte u kraje a vytlačte z něj tekutinu pomocí sterilních čtverečků gázy. Poté jehlou protáhněte nit a nechte její volné kopce viset mimo puchýř – nit bude absorbovat další tekutinu a udržovat ránu otevřenou. Takto ošetřený puchýř kryjte sterilním obvazem, případně ošetřete antibiotickou mastí. Celou tuto akci provádíte na vlastní nebezpečí! |
V případě velkého puchýře, na kterém budeme muset ještě nějaký ten kus cesty uběhnout, lze jeho propíchnutí uvážit. Můžeme pak sice v běhu pokračovat bez výraznějších obtíží, ale hojení rány bude trvat nesrovnatelně déle. Navíc je třeba takovou ránu výrazně lépe chránit před dalším odíráním.
Puchýřová prevence
Většinu problémů je lepší řešit, ještě než nastanou, a pro vznik puchýřů to platí bezezbytku. Možná proto opravdu dobří běžci říkají, že trpí na puchýře jen výjimečně. Fundamentální je výběr dobré velikosti a tvaru bot.
Ty nekupujeme jen proto, že byly zrovna ve slevě, měly hezkou barvu a 38 je skoro stejně dobré jako 39. Běžecké boty mají být v závislosti na tvaru o půl čísla až číslo větší, než je vaše běžná velikost – amen! A protože puchýře se umí rády tvořit z mokrých bot, uvažte pro případy pohybu v dešti a sněhu nákup bot z nepromokavého materiálu.
Babské rady a porady
Baby a internetová fóra mají recept na všechno – od manželské krize až po rychlé zhojení puchýřů. Z těch zdravotně přežitelných lze jmenovat ošetření puchýře olejem z tea tree, přípravkem obsahujícím vysoce hydratační aloe vera, dezinfekcí jablečným octem nebo potřením Hemagelem. Velice účinné a osobně vyzkoušené je ošetření pomocí jitrocelu. Rozžvýkané listy se přiloží na puchýř, ovážou nebo zalepí a druhý den je místo suché, čisté a přes zjevné poškození použitelné. Dá se také použít tinktura z jitrocele, kterou si můžete buď koupit, nebo vyrobit doma, ale její účinky na hojení jsou mírnější, než je nálož jitrocele v čerstvém stavu.
Domácí jitrocelová tinktura Lístky jitrocele nasekáme nadrobno, vložíme do tmavé sklenice a přelijeme pálenkou nebo jiným čistým alkoholem tak, aby byly úplně ponořeny. Necháme louhovat asi čtyři týdny za občasného protřesení nádoby. Kromě ošetření drobných ranek se hodí také na afty, zánět dásní, štípance nebo jako kloktadlo při angíně. |
Další zásadní věcí je výběr ponožek. Bavlna sice dobře saje, je lehká a vhodná i pro běžce s kožními problémy, ale zůstává mokrá, takže se snadněji dokáže shrnout. Proto je dobré investovat do ponožek z funkčního materiálu, který nohu výborně obepne. Zkušenější běžci na dlouhé tratě také radí obléci si dvoje ponožky na sebe – ke tření pak dochází mezi ponožkami a méně mezi ponožkou a vaší kůží.
Známé a často praktikované preventivní opatření je ošetření míst náchylných ke tvorbě puchýřů vazelínou nebo jelením lojem. Tyto látky se ale do kůže vstřebávají, a pokud víte, že nebudete mít čas vrstvu obnovit, od určité vzdálenosti asi dáte přednost preventivnímu přelepení nebo tejpování. Ideálním prostředkem pro protipuchýřové tejpování je klasická sportovní tejpovačka, i když existují i tací, co si vystačí s kobercovkou. Na internetu můžete najít tipy od podiatrů, jak přesně tejp provést.
Další možností je umístění speciálních polštářků a tejpů do bot. Ty mají tu výhodu, že se vám v případě posunu nebudou hrnout přímo na kůži. Rovněž se doporučuje vysypat ponožky jemnou vrstvou tělového pudru nebo dětského zásypu, což ale platí více pro chodce než běžce. Nemáte-li ho po ruce, stačí prý podle amerických zálesáků přejet vnitřkem ponožky po kůře stromu.
Máte-li puchýře, měli byste se dalšího běhu vzdát až do doby, než se zacelí. Většinou to bývá 5 až 7 dní. Není to doporučováno kvůli možné infekci, ale proto, že při běhu budete díky bolesti podvědomě kulhat a napadat na nepostiženou stranu, takže si vedle puchýře můžete vyrobit ještě nějakou další zdravotní potíž a rozhodit si běžecký styl.
Jak to dělají ultraborci?Nemám je zrovna často, jen občas na kloubech prstů. Preventivně si dávám pozor na kvalitní ponožky. Pokud se už stane, tak třeba kvůli mokrým botám, a většinou je to do masa. Jako nejrychlejší léčení se osvědčily hydrokoloidní (gelové) náplasti. Dan Orálek Asi netypická odpověď, ale puchýře jsem nikdy neřešil. Pokud přišly, tak jsem s nimi prostě běžel až do konce a pak propíchnul a druhý den zase běhal. V závodě jsem zatím nikdy boty neměnil, takže jsem katastrofy na nohách jen odhadoval. Někde jsem slyšel, že pokud je puchýř a sundá se bota, dá se to řešit tak, že se propíchne a vpich se zalepí vteřinovým lepidlem. Nejde tam pak žádná nečistota. Ale tuhle teorii jsem v praxi nezkoušel. Radek Brunner Hlavně je důležité, jaké člověk používá boty a ponožky. Protože spousta lidí potom spíše řeší, jak puchýřům předejít v nevhodných botách. Osobně nohy vždy lehce promáznu krémem nebo vazelínou. Jen zlehka, ať nohy v botách/ponožkách příliš nekloužou. Pokud se už puchýř vytvoří, používám speciální gelové náplasti k rychlému hojení. Dobré boty a ponožky však nejsou stoprocentní recept, který vždy vede k zamezení tvroby puchýřů. Hlavně ve vlhkém terénu je možnost vzniku vysoká. A tady pomáhá nejvíce mazání. Tomáš Petreček Žádnou prevenci při boji z puchýři nedělám, kromě běžeckých ponožek a dobře padnoucích běžeckých bot. V případech, kdy mě čeká delší běh, si možné oblasti vzniku puchýřů lehce namažu krémem. Když puchýř náhodou vznikne, propíchnu ho, vytlačím tekutinu a přelepím náplastí. Když se puchýř strhne, použiji náplast na puchýře Compeed, a když ji nemám, puchýř vydezinfikuji a natřu Novikovovým roztokem. Jiří Homoláč
|
