S patchworkem se seznámila před patnácti lety díky americkým filmům. Propadla textilní technice, která k nám přišla ze Západu. Počáteční obliba brzy přerostla v regulérní závislost, sešívání hadříků se stalo nepostradatelnou psychoterapií.
"Jako máma tří dětí především oceňuji, že ty klůcky (odstřižky látek, hadříky; patchworku se někdy taky česky říká klůckování) se mezi sebou nehádají, neperou, nežalují na sebe, nejsou drzé a neodmlouvají."
Nitě máme i v jídle
Markéta Zenklová měla štěstí, rodina ji v jejím koníčku podporuje. Obě starší děti (dcera 13 let a syn 8 let) už také šijí. Své práce budou vystavovat v rámci dětské sekce na Mezinárodní výstavě patchworku a textilních technik v Praze, která se konala minulý víkend v hotelu Pramen na Černém Mostě.
"Můj muž projevil určitou nespokojenost pouze dvakrát, a to když našel v jídle nitě," říká Zenklová. "Rozumní a moudří manželé nás podporují, protože ví, že spokojená manželka je k nezaplacení. Ti méně rozumní si říkají: 'Alespoň je od ní pokoj'."
V poslední době začala s patchworkem i jejich babička. "Několik let si netroufala, zdálo se jí to příliš složité a náročné a teď jí to jde přímo nádherně a ještě si přitom rozcvičuje revma v prstech," směje se Zenklová.
Šití pro dobrý účel
Kořeny toho, čemu dnes říkáme tradiční patchwork, sahají 200 let zpět do USA. Velký boom této textilní techniky probíhá v Evropě už několik desítek let a i u nás se již velmi úspěšně zabydlel.
"Je to nepochybně proto, že české ženy mají prostě ‘zlaté ruce‘, umí si poradit si za každých okolností, mají obrovskou fantazii a zároveň jsou zvyklé improvizovat a vystačit si s málem," tvrdí Zenklová, která odkoukala z historie i nápad šít pro dobrý účel.
V Americe už v 19. století získávaly ženské spolky peníze na chvályhodné účely - například na boj za zrušení otroctví, za práva žen, proti práci dětí, proti alkoholismu, pro vojáky apod. I u nás se tahle myšlenka ujala.
"V našem domovském Patchworkovém klubu dam českých jsme nejprve šily 16 přikrývek podle příběhu Podzemní železnice (ilegální organizace, která používala vzory na dekách jako tajné kódy při osvobozování černých otroků), z nichž jsme polovinu věnovaly o. s. Berkat a druhou Nadaci Terezy Maxové. Nyní pracujeme na dalších dekách, pracovně jim říkáme ‘deky ročních dob‘. Kolik jich bude a na jaký účel budou využity, se teprve ukáže."
Klub se mimo jiné zapojil i do dalších charitativních akcí. Letos pod patronací Bohemia Patchwork Klubu probíhá projekt "Deky pro radost" a výsledkem je 11 pozoruhodných přikrývek, které dámy věnují maminkám z pěstounských rodin. Tyto deky budou také k vidění na nadcházející mezinárodní výstavě.
Tam se zároveň lze seznámit a eventuálně připojit k projektům budoucím. Prvním z nich budou "Deky pro podzim života", což bude opět společné šití quiltů (patchworkový výrobek - nejčastěji třívrstvá prošívaná přikrývka), tentokrát pro Domov sv. Karla Boromejského v Praze Řepích. Druhým bude mezinárodní akce "Zelený koberec pro Afghánistán".
| Nákupem patchworkových dek podpoříte ženské šicí dílny v Afghánistánu Patchworkový klub dam českých věnoval o.s. Berkat patchworkové deky, výtěžek z jejich prodeje podpoří projekt "Šťastné létající koberce", který podporuje ženské šicí dílny ve čtyřech vesnicích nedaleko Kábulu. "Líbila se nám myšlenka, že by ženy, které šijí zde v České republice, pomohly ženám šijícím v dalekém Afghánistánu," říká Markéta Zenklová. Vyberete-li si některou z nabízených dek, společně s ní získáte i certifikát od Patchworkového klubu dam českých a potvrzení o daru. Máte-li zájem, napište. |
Trojnásobná radost
Markéta Zenklová říká, že patchworková přikrývka zahřeje několikrát. Poprvé potěší svou tvůrkyni, když ji šije, podruhé, když ji upřímně daruje, a nakonec ještě psychicky a fyzicky zahřeje obdarovaného.
"Společné šití vše ještě násobí, protože poskytuje úžasný prostor pro vznik přátelství, navázání nových kontaktů, výměnu zkušeností i mnoho dalšího - dnes poměrně vzácného," potvrzuje Zenklová, která by nejraději šila od rána do večera. "Bylo by to pro mě nepochybně splněním krásného snu. Realita je ale dosti odlišná. Obvykle šiji po večerech a nocích, když už děti spí a všem ostatním povinnostem je učiněno zadost."
Inspiraci nachází nejen na internetu, ale téměř na každém kroku. "Rodina už mě zná, a tak přesně ví, co mi táhne hlavou, když si prohlížím dlažby, kostelní okna nebo třeba jen obyčejnou zídku. Jindy může být inspirací konkrétní látka či obraz nebo ilustrace v knížce."
Do Patchworkového klubu dam českých se nábor nových členů nepořádá, jelikož se jedná o uzavřenou skupinku blízkých kamarádek. Začít ale můžete například v Bohemia Patchwork Klubu, případně v nějakém jiném poblíž vašeho bydliště.
"Jsou jich desítky a určitě si každý vybere. A pokud se někde najde podobná skupinka, jako jsme my, a bude mít chuť založit si spolek vlastní, jen do toho. Čím víc, tím líp," říká Zenklová, která o patchworkovém přátelství a šití charitních dek, ale především o historii patchworku a jednotlivých vzorech napsala knížku "Patchwork aneb záplatování všemi směry" - měla by vyjít letos před Vánocemi.
| Co je to patchwork Patchwork je prastará textilní technika, která využívá skládání malých kousků látek do nové celistvé plochy. Proto se jí říká textilní mozaika. Její prapůvod sahá přibližně 5 000 let zpátky, na Dálný východ a do starověkého Egypta. Svou novodobou podobu získal patchwork při osídlování Ameriky vystěhovalci z Evropy v 18. a 19. století. Vznikl z nouze a potřeby záplatovat roztrhané pokrývky a pro zhotovování nových využít i těch nejmenších zbytečků obnošeného šatstva. Odtud také název - technika chudých. Časem ovšem přerostl ve svébytné umělecké řemeslo, v současnosti se stále častěji hovoří o art quiltech, u nichž praktické použití ustupuje do pozadí a jedná se čistě o dekorativní záležitosti. Patchwork má mnoho podob, druhů a možností. Nepochybně i proto je tak populární, každý si v něm může najít právě to, co ho oslovuje. |
