Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když žena jen uklízí, uklízí a uklízí…

aktualizováno 
"A to jsem snad měl říct: Slavný soude, já chci pryč od své manželky, PROTOŽE JE PŘÍLIŠ POŘÁDNÁ?" hořce žertuje Vladimír. Žádost o rozvod však nakonec ani nepodal.

Posedlé úklidem - Z touhy po skvěle fungující domácnosti se stává posedlost. Ženy zdobí dům, pořizují si luxusní spotřebiče, které ve skutečnosti nevyužívají. Trápí je pak pocit, že jejich snahu rodina dostatečně neoceňuje. | foto: Foto: archiv TV Prima

U nich doma by se nejen mohlo z podlahy jíst, ale daly by se na ní dokonce míchat léky. Sterilní čistota, kam oko pohlédne. Jejich kamarád vzpomíná, jak kdysi u Barešů spal, ráno se sehnul pro trepky a bezděčně se podíval pod postel. "Až se mi udělalo mdlo. Bylo tam čisto, jaké u nás nemáme ani na stole."

Vladimíru Barešovi je třiapadesát, Jitka je o dva roky mladší, spolu jsou osmadvacet let. Takřka stejně dlouho Vladimír bojuje s posedlostí svojí ženy, která věčně zametá, drhne, smýčí, luxuje, utírá, leští, ofukuje každé chmýříčko. Když k nim člověk přijde na návštěvu, celý večer trpí hrůzou, že mu upadne drobek na koberec. Jitka, permanentně nastartovaná jako běžec před výstřelem, v ten moment vyskočí a sbírá.

Pravda, v poslední době s omluvným úsměvem. Jejich manželská krize je (zatím) zažehnaná, Jitka se snaží krotit, ale očividně trpí.

Vladimír tvrdí, že za ta léta vyzkoušel už všechno. Vtipkování, rozumnou debatu, rezignaci i protest. Má za sebou revoluční éru, kdy dusal v zablácených botách po kuchyni, oklepával mokré ruce proti zrcadlu a drobky zakopával pod křeslo. Po sérii vzrušených scén to vzdal.

"Nechtěl jsem na ni být zlý. Je to hodná, chytrá, pracovitá holka a výborná kuchařka. Vždycky chodí upravená, což se mi líbí. Jednou jsem se pokusil zorganizovat romantický večer a všechno v klidu a míru probrat. Donesl jsem kytku, pustil jsem hudbu, rozsvítil svíčky. Snažil jsem se jí vysvětlit, že tohle není domov, ale vojna. Že se tu necítím volně, že tu pomalu přestávám být rád. Ale ona celou dobu jen hlídala, jestli nekape vosk na ubrus."

Zatím nejslibněji zabrala Vladimírova hrozba rozvodem.

Do pokoje v ponožkách

"Moje máma byla klasická hospodyně, domácnost držela v cajku, a tak jsem byl na pořádek zvyklý. Koneckonců, i mně se v práci hodí," připouští úspěšný projektant Vladimír. "Ale to, co dělá Jitka, začalo být už i na mě moc. Fakt je, že jsem netušil, do čeho jdu. Chodili jsme spolu víc než rok, ale jsme z generace, ve které ještě nebylo běžným zvykem před svatbou spolu bydlet. A jak jsem ji poznával na společných výletech, zdála se mi prostě jen… pořádná. Brzy po svatbě jsme dostali byt, a když tam uklízela, pořád ještě jsem si myslel, že chce mít hezký domov. Jenže s narozením dětí se to vystupňovalo."

Dokonce i návštěvy nutila starostlivá hospodyně nejen se přezouvat, ale před vstupem do pokojů odhodit trepky a vejít v ponožkách.

Pračka běžela třikrát denně, za čisticí prostředky Barešovi utratili málem víc než za jídlo. Velký předvánoční úklid včetně drhnutí parket a leštění oken se u nich konal každý týden, ačkoli v podstatě nebylo co uklízet, protože nikde se neválel ani chomáček prachu.

"Když jsme odcházeli z domova, podobalo se to evakuaci," vzpomíná Vladimír. "Všechno jsme museli uklidit a zavřít, nikde nezůstal ani hrneček. S bundami v rukou a bez bot jsme pak celá rodina ustupovala ke dveřím a Jitka za námi zametala. Na chodbě jsme se obuli, Jitka přetřela práh, smetí vysypala do připraveného papíru, a slavnostně jsme směli vyjít z baráku. Návrat byl podobným rituálem. Zout se přede dveřmi, vyklepat bundy, vejít a rovnou mazat do koupelny umýt si ruce. V neděli ráno stačilo, abych šel na záchod, a když jsem si chtěl zase lehnout, smůla, peřiny visely z okna a větraly se."

Jejich děti už z domova odešly - syn se oženil, dcera vdala. Vladimír je hluboce přesvědčený, že víc než láska je pryč hnala potřeba uniknout té věčné buzeraci . Nikdy si nesměly nechat přes noc rozloženou stavebnici, neměly dovoleno chodit do svého pokoje s jídlem, ve skříni si musely udržovat komínky jako na vojně… Rozkaz Ukliď to! slyšely stokrát denně. "Bylo to fakt na hlavu," říká jejich otec.

Rady pro něj:
* Netvařte se, jako by uklízení byla jen její libůstka, a zkuste se zamyslet nad jejími pocity. Možná opravdu trpí, a pak je čas obrátit se na odborníka. Kvůli vaší tolerantnosti by se situace mohla jen horšit.
* Věty "Jestli mě máš ráda, tak to nedělej" jsou vydírání. Pokud jde o nemoc, pak uklízení nemá s jejím vztahem k vám nic společného, je mimo její vůli.
* Neudělejte z jejího uklízení terč vtipů pro svoje kamarády. To je nefér.

Křehký kompromis

Jitka dneska připouští, že asi přeháněla, ale jedním dechem dodává: "Nemůžu si pomoct. Smetí na podlaze mi nahání hrůzu, z kapiček v koupelně jsem šílená. Dlouho jsem vůbec nechápala, co na tom Vláďovi může vadit, měl by si přece chválit, že doma udržuju pořádek."

"Kdyby jen doma," reaguje Vladimír. "Její kancelář by mohli ukazovat v televizi. Šanon srovnaný vedle šanonu, nikde ani papírek. Má kliku, že jako účetní je svou paní a nemá žádné podřízené, asi by s ní rychle vyběhli. Každý nemá náturu na to, aby pořád jen uklízel. Stačí, že sekýruje i šéfa, ať nenakape v kuchyňce."

Rozvod se nakonec přece jen nekonal a Vladimír na otázku, jestli sepsaná žádost od něj nebyla spíš demonstrací, pokrčí rameny.

Tak i tak… Po mnohahodinových rozhovorech se zatím shodli na kompromisu. On zkrotí provokace (už nebude chodit v zablácených botách do kuchyně!) a aspoň trochu začne její potřebu pořádku respektovat, ona se pokusí svoje uklízecí choutky mírnit.

Snaží se zatím oba. Vladimír se dál zouvá na chodbě a Jitka už nelítá kvůli každému drobečku pro smeták. Ale bokem tiše přiznává: "Jak není muž doma, dám se do toho…"

Rady pro ni:
*
Zvažte, nakolik ve vás drobky pod stolem a kapky v koupelně budí pocity úzkosti. Pokud vás uklizený byt těší a radost z jeho čistoty trvá dostatečně dlouho, jste možná jen pořádná. Sice extrémně, ale ne chorobně.
* Pokud skutečně kapkami a drobky hluboce trpíte, promluvte si s odborníkem.
* Zamyslete se nad svými vztahy s lidmi kolem sebe, nad svými pocity životní spokojenosti či nespokojenosti. Možná by bylo třeba uklidit v nich.


Autoři: ,



Nejčtenější

Velká fotosoutěž na téma Léto v plavkách

Mini velikost v plavkovém podání ukazuje australská rapperka Iggy Azalea.

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Sára Saudková: Dědeček Jan je pro mé děti něco jako paní Columbová

Sára Saudková

Žila s fotografem Janem Saudkem, dnes vychovává čtyři děti s jeho synem Samuelem. Rodinné vztahy Sáry Saudkové jsou...



Pět věcí, které chcete vědět o spodním prádle, ale bojíte se zeptat

Kalhotky si můžete vzít i dva dny po sobě, pokud nejsou špinavé, vlhké a...

Existují otázky, na které se stydíte zeptat i důvěrné kamarádky. Přitom o nich často přemýšlíte a pořád nemáte jasno....

Čtyři snadné změny, které vám pomohou přestat s neustálým mlsáním

Ilustrační fotografie

Chutě, stres, nuda, ale hlavně špatně sestavený jídelníček. To jsou nejčastější důvody, proč někdy jíme nepřetržitě...

Zuby moudrosti: trhat, nebo ne? Když nezlobí, mohou být i prospěšné

Ilustrační fotografie

Každý o nich slyšel, ne každý je má a nikdo je nikomu nezávidí. Třetí stoličky rostou, kdy a komu chtějí, a předem...

Další z rubriky

OBRAZEM Den otců: celebrity se před světem pyšní svými otci

Jednoznačně je lepší k jakémukoli svátku popřát osobně, pokud je to jen trochu...

Jednoznačně je lepší k jakémukoli svátku popřát osobně, pokud je to jen trochu možné. Stejně tak ke Dni otců, který...

Příběh Petry: Zlatokopka má spadeno na mého bratra

Ilustrační snímek

Můj bratr je dobrák od kosti, a i ve svých pětačtyřiceti letech stále naivní a důvěřivý. Jsem o pár let starší a od...

Příběh Lenky: Bývalá manželka mého muže nám komplikuje život

Ilustrační snímek

První manželství se mi nepovedlo, doufala jsem, že druhé bude lepší. Je, ale má to háček. I když mám za manžela...



Najdete na iDNES.cz