Ona

Když už smutek není normální

  • 3
Deprese jsou pořád tak trochu tabu. Ten, kdo je má, bojí se diagnózu přiznat i blízkým, jiný váhá s návštěvou odborníka, ač jsou příznaky nad slunce jasné. Obojí je špatně, například proto, že medicína už si ví s touhle patálií rady mnohem lépe než dejme tomu před patnácti lety.

Deprese nemusí znamenat vyřazení z běžného života. Zrovna tak je možné pomoci lidem, kteří hůře snášejí zimu, protože dny jsou krátké a slunečního svitu je málo.

"Třetina, možná polovina lidí s depresí se nikdy nedostane k lékaři," odhaduje psychiatr Jan Praško z pražského Psychiatrického centra.

Anebo ano, ale jen k praktikovi, který příčinu trablů nepozná a léčí jen tělesné potíže, třeba bolavou hlavu či břicho. Jak že to souvisí s depresí? Velmi, bolest hlavy a břicha jsou vedle smutné nálady pro deprese typické.

Stejně jako třeba veliká únava - jenže kdo to neví, může mít člověku s depresí za zlé, že nemá žádné nápady a práce mu nejde od ruky.

Mimochodem, bývá to deprese, která se skrývá za takzvaným syndromem chronické únavy. "Je to jedna z nejčastějších příčin toho, že je člověk dlouhodobě unavený," potvrzuje imunoložka Terezie Fučíková z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Deprese: problém, který má řešení
Nemáte rádi nynější krátké dny? Pak vám nejspíše chybí světlo. Snažte se odpočívat, vyhýbat se stresu a zároveň hýbat.

Mám z toho pořádnou depku! Podobnou větu lze slyšet celkem často, u většiny lidí jde však jen o nadsázku. Na druhou stranu ani opravdová depka neboli deprese není ničím vzácným - někdy za život postihne každého pátého člověka.

A dost často se deprese poprvé pořádně ozve - například dlouhým smutkem nebo únavou - právě na přelomu podzimu a zimy, kdy světla ubývá: vznik nemoci totiž souvisí mimo jiné s nedostatkem látky jménem serotonin, jejíž tvorbě pomáhá právě denní světlo. Proto některým lidem pomáhá léčba světlem.

"Kdo začíná na začátku zimy ztrácet energii, tomu skutečně může světlo pomoci," říká psychiatr Ján Praško z pražského Psychiatrického centra. Potíže lidí, kteří zimu špatně snášejí, přirovnává k zimnímu spánku. "Může jít o lehkou formu deprese, ale jelikož nejsou potíže nijak závažné, většina z těchto lidí se k lékaři ani nedostane," uvažuje psychiatr.

Nemoc, která jako nemoc nevypadá
Deprese... Nemálo lidí se při vyslovení téhle diagnózy vyděsí, přitom je to nemoc jako každá jiná a dá se léčit, i když stoprocentní a doživotní vyléčení medicína nikomu slíbit nemůže.

Deprese má jednu velkou nevýhodu - zatímco dejme tomu zlomená noha je vidět, stejně jako nikdo nepřehlédne kašel, deprese vlastně jako nemoc nevypadá.

"Byl jsem unavený, ospalý, vstát do práce mi činilo obrovské potíže. Moje žena mi tehdy hrozně vyčítala, že nemám zájem o děti, nemám nápady, co bychom spolu mohli dělat, neusměju se na ni. Já byl přitom rád, že jsem se doploužil do práce," říká jedenatřicetiletý Michal.

Se zhoršující se depresí se trápil víc než dva roky, než někoho napadla ta správná diagnóza. "Ani praktici depresi často nepoznají, protože se zaměřují jen na její tělesné příznaky, jako je bolest hlavy a břicha," říká psychiatr Praško. Navíc i lidé sami hledají často pro své trable jiné důvody.

A také se zaměřují spíše na to, že je bolí hlava, než aby si přiznali, že trpí především jejich duše, a zašli kvůli tomu k psychiatrovi. Michalův stav se nakonec zlepšil díky lékům. To, že mu jeho žena vyčítala něco, za co vlastně nemohl, jí za zlé nemá. "Ono to bylo těžké i pro ni, nikdo z nás nevěděl, co se děje," uvažuje.

Mýty o lécích
Léky proti depresi působí jinak než pilulky na bolení hlavy. Může chvíli trvat, než se podaří najít ten pravý, a nelze čekat, že stačí jedna pilulka, aby svět byl zase růžový - může trvat i několik týdnů, než se příznaky dají na ústup.

Navíc kolem léků panuje řada mýtů: "Lidé se bojí, že léky jsou návykové, toxické, že mají silné vedlejší účinky a že změní jejich povahu. No jistě, mohou být díky nim veselejší," říká Praško.

Další možností je psychoterapie, která vyžaduje po několik týdnů každodenní účast. "To je věc volby, nikoho nebudu nutit," říká psychiatr. Většinou se to rozhodne samo - kdo deprese zvládne amůže chodit do práce, na terapii nechodí, ten, kdo potřebuje hospitalizaci, se jí účastní.

Co je deprese?
Deprese je duševní onemocnění, při jehož vzniku hraje jistou roli dědičnost. V mozku nemocných lidí se netvoří dostatek hormonu serotoninu, který patří mezi takzvané přenašeče - přenáší impulzy mezi jednotlivými neurony.

Jeho nedostatek lze nahradit léky, přičemž moderní antidepresiva mají mnohem méně vedlejších účinků. Tvorbu serotoninu jinak podporuje například světlo a také pohyb.

Jak s depresí bojovat?  Záleží na tom, jak těžká deprese je, možností je více. Nejlépe je posoudí psychiatr.

Léky zvané antidepresiva. Vedlejší účinky léků jsou mírné, nové preparáty stačí užívat jednou denně.

Fototerapie neboli léčba světlem. Psychoterapie, na niž je třeba denně docházet.

Někdy může pomoci krátkodobá hospitalizace.

 V těžších případech se používají elektrické šoky nebo jejich modernější a méně náročná verze, při níž na mozek působí magnetické vlny.

POZNÁTE, ZDA MÁTE DEPRESI?

Pokud si myslíte, že se deprese pozná jen podle smutku, mýlíte se. Příznaků je mnohem více, byť smutek mezi ně patří také

• přetrvávající smutná, úzkostná nebo "prázdná" nálada, pesimismus, pocit bezmoci 

• sebepodceňování, sebeobviňování a ztráta smyslu života 

• ztráta schopnosti se radovat, neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost 

• potíže se spaním, člověk spí buď málo, nebo moc 

• úporná bolest hlavy a břicha, zácpa 

• ztráta chuti k jídlu, hubnutí, nebo naopak přejídání se a přibývání na váze 

• únava, malátnost, kdy i jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu

• nezájem o sexuální život 

• nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost se přinutit k činnosti

• potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se a s pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním

• tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva

• nadměrné obavy a starosti, časté pocity napětí

• myšlenky na smrt nebo sebevraždu, pokusy o sebevraždu