»Je to taková pomsta přírody,« řekl docent Jan Janda, přednosta 1. dětské kliniky fakultní nemocnice v Motole, když se ho novináři ptali na perspektivy dvojčat Tóthových. Holčičky, které jsou spojené v krajině pánevní, byly tři týdny po svém narození převezeny do Prahy. Čeští odborníci po příslušných testech konstatovali, že děti mají společné některé orgány močového a pohlavního systému. Přitom opatrně vyslovili naději, že po chirurgickém zákroku, asi po osmém měsíci života, budou moci žít odděleně. Děvčátka však nikdy nebudou zcela zdravá, neopomněli lékaři zdůraznit.
Kdo jsou siamská dvojčata?
Krátký příběh slovenských sester obsahuje vlastně celou tragiku všech siamských dvojčat. »Je to velké neštěstí,« říká také docent Pavel Calda, který vede Centrum fetální medicíny v pražské porodnici u Apolináře. »Tato vrozená vada se objevuje vzácně, jednou na padesát až sto tisíc narozených dětí. Většina dvojčat přichází na svět mrtvá, nebo brzy umírá. Ostatní po celý život zápasí se zdravotními obtížemi.« Ze dvou set tisíc srostlých párů přežije podle některých statistik jedna dvojice. Nejvíce siamských dvojčat, údajně 40 až 70 procent, se rodí spojeno v oblasti hrudníku a břicha. Podstatně méně často jsou k sobě připoutána zády a přibližně jen jeden porod na 2,5 milionu zdravých novorozenců představují dvojice spojené v temenní části hlavy. Těla Changa a Enga, kteří se narodili před více než dvěma sty lety v tehdejším Siamu, svazovalo deset centimetrů kůže na prsou. Děti čínských rodičů nebyly první »svého druhu«; Angličané popsali siamská dvojčata už ve dvanáctém století, existují také záznamy ze starého Řecka a Říma. Chang a Eng však byli podrobeni poprvé rozsáhlému odbornému zkoumání poté, co se v roce 1829 přestěhovali z Asie do Ameriky. Název pro tuto vrozenou vadu - jak jinak byl odvozen tedy podle nich.
Jak společně žijí?
Ať už budou sestry Tóthovy od sebe operativně odděleny, nebo nikoliv, nečeká je lehký život. Abby a Britty Henselovy, které se v roce 1990 narodily na americkém Středozápadě, měly jenom jednu možnost. Na svět přišly se dvěma hlavami, dvěma páteřemi a míchami, dvěma srdci, třemi plícemi, ale jedněmi játry, jedním pohlavním ústrojím a dvěma nohama. Lapidárně řečeno - do pasu jsou to dvě samostatně myslící a cítící bytosti, od pasu dolů jeden člověk. Chirurgický zákrok nepřipadal v úvahu, a tak se dívenky naučily jezdit na kole, hrát na klavír a plavat, společně chodí do školy, společně vyrůstají a budou i stárnout. Zatím jejich soužití vypadá na stránkách novin takřka idylicky, ale nemůže být už teď zrovna jednoduché. Ovšem vzhledem k tomu, že dívky mají vedle sebe rodiče a sourozence, dá se předpokládat, že prožijí relativně normální život. Bezesporu šťastnější než ten, jaký byl předurčen podobně postiženým Máše a Dáše Krivošljapovovým. Narodily se v roce 1950 v Rusku, hned po porodu byly odloučeny od matky a coby element »hyzdící socialistickou společnost« ukryty za ústavní zeď. Navštěvovali je jen sovětští lékaři, kteří bádali nad pozoruhodným přírodním úkazem. Většinou jen ponížení a posměchu se dostalo i siamským dvojčatům, jež žila v minulém století. V lepších případech si vystupováním v cirkusech a varieté vydělala na živobytí a časem se mohla uchýlit do ústraní. A nebo se nikdy z podřízenosti svých impresáriů nedokázala vymanit. Žila vlastně v otroctví.
Dovedou žít samostatně?
Kolik mají společných orgánů? To je jedna z prvních otázek, která lékaře zajímá. Čím méně »styčných bodů« mezi siamskými dvojčaty objeví, tím je možnost operativního oddělení, a tedy naděje na plnohodnotný život větší. V některých případech je operace nezbytností, mají-li vůbec být zachovány děti (či alespoň jedno z nich) při životě. O první separaci se lékaři pokoušeli už v minulém století. Za první úspěch však označují až operaci z roku 1952 v americkém Clevelandu, při níž byly »osvobozeny« dvě dívky srostlé hrudní kostí. Ovšem, co je za tak extrémních podmínek vlastně úspěchem? Siamská dvojčata platí za »svobodu« nezřídka nejvyšší cenu... Hira a Nida Jamalovy se narodily 8. října 1992 v Pákistánu. Zatímco třetí z trojčat byla zcela zdráva, její sestry měly srostlé lebky v temenní části, společný krevní oběh a jedny funkční ledviny. Ve dvou letech byly operovány v prestižní kanadské nemocnici. Operace se zdařila; silnější Hira už po týdnu mluvila, ale slabší Nida zemřela 22. února 1995 na zástavu srdce. Oddělení od sestry její organismus nezvládl.
Kam směřujeme?
Andrea a Lucie se vrátily na Slovensko. V bratislavské nemocnici budou čekat na operaci. Je na jejich rodičích, aby zvážili všechna rizika. Takové osudové rozhodování nikdo nechce zažít. Zbývá tedy poslední otázka. Lze nějak předejít narození siamských dvojčat? »Jedině včasnou diagnostikou,« odpovídá docent Calda. V posledních pěti letech rozeznali lékaři v pražské porodnici u Apolináře při ultrazvukovém vyšetření třikrát srostlé plody. Rodiče vždy volili interrupci. Naposledy se v Čechách narodila živá siamská dvojčata před sedmnácti lety, lékaři si však netroufnou prohlásit, že byla poslední. »Jsme schopni najít různé vrozené vady, ale - také s různou úspěšností. Situace u siamských dvojčat je složitá jako u všech vícečetných těhotenství a diagnostika o to obtížnější. Když se navíc sejde víc náhod - matka se dostaví na ultrazvuk pozdě nebo vůbec ne, obvodní gynekolog nemá přístroj na potřebné úrovni nebo m u chybějí zkušenosti, je neštěstí zase na světě.« Tedy jinými slovy: příroda je mocná laboratoř. A nám, lidem, občas nezbývá než jejím pokusům s bázní přihlížet.
Odkud přicházejí?
»Nemyslím, že jde o pomstu přírody. Příroda je obrovská laboratoř a siamská dvojčata jedním z jejích pokusů,« říká profesor Jan Evangelista Jirásek z Ústavu péče o matku a dítě v pražském Podolí. Jako embryolog dovede rychle popsat, co se v těle matky musí při takovém »pokusu« přihodit: »Po oplození se začne vajíčko dělit, tedy rýhovat. Vznikne nejprve buněčná kulička - morula, pak následuje stádium blastocysty. Ta se už dělí na zevní a vnitřní buňky. Z uzlíčku vnitřních buněk, takzvaného embryoblastu, se vytvářejí tkáně embrya. Embryoblast se postupně dělí opět na buňky zevního zárodečného listu a vnitřního zárodečného listu. V případě, že buňky zevního zárodečného listu vytvoří dva shluky, ale základ vnitřního zárodečného listu se nerozdělí, nastane TA situace.« Ze dvou buněčných shluků se mohou vyvinout jednovaječná, zcela zdravá dvojčata. A nebo, jestliže se vajíčko zcela nerozdělí, narodí se siamská dvojčata. Proč se vajíčko nerozdělí? Embryologové tentokrát jen krčí rameny.»Jsem přesvědčen, že to není genetická vada,« říká profesor Jirásek. »Spíš rozhoduje náhoda.«
Pokusy o oddělení siamských dvojčat
(1990-2000)
únor 1990 - Sofie: děvčátka, srostlá v břišní oblasti, přežila operaci
červen 1990 - Čeljabinsk: oddělená děvčátka (společ.játra)
červenec 1990 - Vídeň: čtyřletí libyjští chlapci spojeni hlavami byli separováni
leden 1992 - Londýn: tříletá irská děvčátka byla srostlá od ramene až po boky; přežila jen silnější
duben 1993 - Kapské Město: desetiměsíční dívenky, spojené v pánevní oblasti, měly po operaci naději, že se naučí samostatně chodit
červen 1993 - Santiago de Chile: devítiměsíční bratři měli zdravá, ale srostlá srdce a játra
září 1993 - Londýn: desetiměsíční italští chlapci vyvázli po operaci každý s jednou nohou
srpen 1993 - Filadelfie: jen jednomu ze sedmitýdenních dvojčat, která se narodila se společným srdcem, játry a srostlá na prsou, dávali lékaři šanci - a to ještě minimální
duben 1994 - Kapské Město: sedmiměsíční bratři, srostlí na zádech, měli společná játra
leden 1995 - Toronto: dvouletá pákistánská děvčátka přestála operaci hlavy, ale měsíc po oddělení slabší z nich selhalo srdce
září 1995 - Londýn: sestry spojené v hrudní oblasti žily měsíc odděleně, ale pak podlehly infekci
listopad 1995 - Londýn: pět dnů po narození byli operováni kuvajtští bratři, kteří se narodili s propojenými srdci; přežil jen jeden
leden 1996 - Mnichov: půlroční sestry spojené v pánevní a břišní krajině měly naději, že budou sedět a chodit
červen 1997 - Londýn: dvouměsíčním děvčátkům, přirostlým k sobě zády, lékaři dávali také velké šance
prosinec 199 7 - Johannesburg: roční chlapci ze Zambie, kteří byli spojeni hlavami, podstoupili osmadvacetihodinový chirurgický zákrok
listopad 1998 - Londýn: novorozená děvčátka měla společná jen játra, ale při operaci se několikrát ocitla na pokraji smrti
červenec 1999 - Lisabon: sedmnáctiměsíční dvojčata z Mosambiku, která byla spojena v oblasti břišní a pánevní, byla považována za chlapce. Při předoperačním vyšetření však lékaři ke svému údivu zjistili, že jedno z dětí (měly jedno společné mužské pohlavní ústrojí) je děvče. Pochva holčičky byla při operaci rekonstruována a Joao překřtěn na Helenu.
(Zdroj: ČTK; další osudy dětí až na výjimky agentura nesleduje)
Příběhy ze starých fotografií
Chang a Eng, bratři Bunkerovi
Říkali jim osmý div světa, čínská nebo také anglická dvojčata. To proto, že do Ameriky tyto dva srostlé chlapce přivezl v roce 1829 ze siamského království (dnešního Thajska) skotský kupec Robert Hunter. Poprvé uviděl Changa a Enga, když jim bylo třináct let. Skotačili v řece, potápěli se a plavali jako všechny děti. Užaslý Hunter se spřátelil s jejich rodiči, posléze přesvědčil siamské úřady, aby nebránily dětem v cestě na Západ. Obchodník pochopitelně dbal o své blaho víc než o blaho osmnáctiletých dvojčat. Chang a Eng se stali raritou, která se předváděla na trzích a v cirkusu. Projeli Ameriku, Evropu, a dokonce i Rusko. Traduje se historka, že na londýnské Picadilly se na ně přišel podívat i kníže Wellington, hrdina bitvy od Waterloo. To bylo bratrům už jedenadvacet let a začali chápat, že jde o svobodu. Zbavili se všech zprostředkovatelů, s cirkusem uzavřeli smlouvu o řádném angažmá a po deseti letech účinkování se stáhli do ústraní. V roce 1839 se ze slavných siamských dvojčat stali sourozenci Bunkerovi. S americkým občanstvím přijali také nové přijmení a koupili si farmu v Severní Karolíně. Záhy se oženili - vzali si sestry-dvojčata - a začali plodit děti. Chang jich měl deset, Eng dokonce dvanáct. Když bylo bratrům Bunkerovým třiašedesát let (obrázek vpravo), onemocněl Chang těžkou bronchitidou a 17. ledna 1874 zemřel. Eng měl několik hodin na to, aby se rozloučil s rodinou. Ta se ještě pokusila zorganizovat operaci, která by bratry konečně oddělila, a Enga tak zachránila, ale lékaři dorazili pozdě. Při pitvě však konstatovali, že chirurgický zákrok by za daných technických možností medicíny Eng stejně nepřežil.
Róza a Jóža, sestry Blažkovy
»Růžena a Josefa Blažkovy pocházely ze Skrejchova u Mnichovic a již v nejútlejším věku je ukazovali na jarmarcích, jak sedí obě dvě na jednom nočníčku. Z českých vesniček se dostaly rovnou do New Yorku a odtud je pak tahali jako výstavní a vykořisťovaný objekt po celém světě. Všude se pro 'Siamská dvojčata z Čech' rozvířil buben skutečným reklamním vírem; mezi jinými zažaloval jistý majitel cirkusu železniční správu, protože požadovala na slečně Růženě-Josefě Blažkové zaplacení dvou jízdenek. Ve skutečnosti použila dvojice pouze jednoho místa k sezení. Až dosud byla většina srostlých dvojčat takzvaní ischiopagové, tj. bytosti stojící vedle sebe. Růžena a Josefa však byly pygopagus, jejich trupy tvořily úhel...« Nebyl by to zuřivý reportér Egon Ervín Kisch, kdyby své pojednání o srostlých sestrách nepojal s humorem. Jeho jméno bude s nimi také navždy spojeno. Sestry Blažkovy se neproslavily jen atypickou tělesnou schránkou, skvělou hrou na housle a veselými kuplety, ale především svým potomkem. Růženin syn František se narodil 18. 4. 1910 na pražské chirurgické klinice. Sestry se pokusily porod utajit. Jenže právě Kisch, jenž s nimi často popíjel zlatavou whisky a kouřil jejich oblíbené doutníky, si takovou novinku nemohl nechat ujít. V bílém plášti pronikl až před pokoj rodičky, vlastně rodiček a - senzace byla na světě. Zpráva o tom, že »polovina dvojbytosti porodila dítě, druhá polovina se tváří rozhořčeně, neboť, jak k tomu přijde, aby i ona musila ležet v šestinedělí a cítila ve svých panenských prsou mléko«, přilákala do Prahy zástupy novinářů i medicínských kapacit. Jak píše Kisch, zatímco senzacechtiví novináři propírali na stránkách novin technické okolnosti početí, lékaři pořádali přednášky a sympozia. Tvářili se sice navýsost vědecky, nicméně činili totéž co novináři - snažili se urvat z příběhu sester Blažkových co nejvíce slávy pro sebe. Od roku 1910 sestry Blažkovy už nikdy nevystoupily na veřejnosti. Na přední stránky novin se jejich jméno dostalo až v roce 1927, kdy v Chicagu zemřely. Bylo jim třicet sedm roků. Růžena vážně onemocněla a lékaři tehdy Josefě nabídli oddělení od sestry. Ta údajně odmítla s tím, že bez hádání s Růženou její život nemá smysl. Zemřela pár hodin po své sestře. Identita Františkova otce zůstala české veřejnosti utajena, byť se Růžena časem za jakéhosi pana Dvořáka provdala. Manžel brzy zemřel. Dvojčata nikdy neprozradila podrobnosti ze svého milostného života. Zlí jazykové svého času tvrdili, že jediným mužem jejich života byl právě E. E. Kisch, schopný pro sólokapra učinit cokoliv. »Já však tímto prohlašuji, že jsem přivedl na svět pouze zprávu o narození dítěte, nikoli však dítě samo,« bránil se novinář.
 Joao a José, siamská dvojčata s Mosambiku, byli operativně odděleni v červenci 1999. |
 Chang a Eng, bratři Bunkerovi. |
 Pákistánská dvojčata Hira a Nida Jamalovy před operací: přežila jenom jedna. |
