Když pacienti netuší, co lékař říká

Asi už to někdy zažila většina lidí. Člověk sedí nebo stojí v ordinaci, když tu na něj lékař za stolem vychrlí několik nesrozumitelných vět. Mezi spoustou většinou cizích slov se zřejmě skrývá jeho diagnóza a možná i pokyny k léčení. Jenže jak se vyznat v lékařských termínech?

Kdo ví, že třeba záhadné "podezření na EBV" znamená, že lékař uvažuje o tom, zda člověku v krvi necirkuluje virus, který může oslabovat jeho imunitu? Zrovna tak může někoho zaskočit, když ho lékař pošle na "sono", což je ultrazvukové vyšetření vnitřních orgánů.

"Je to chyba lékařů. Pokud lékař neumí sdělit pacientovi něco srozumitelně, nemá to říkat vůbec - ztrácí svůj i jeho čas. Navíc prohlubuje bariéru, pocit nejistoty či nedůvěry mezi sebou a pacientem," uvažuje Eva Králíková z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková vidí chybu i v tom, že zákon ukládá lékařům, aby pacienta "poučili". "Výraz 'poučit' je zcela nevhodný, lékař má informovat, nikoli poučovat," říká k tomu.

Chybu dost možná dělají i sami pacienti, když nechávají lékaře hovořit vlastním žargonem, aniž dají najevo, že mu nerozumějí. Právě to je jedna z mála možností, jak přimět zdravotníky k tomu, aby mluvili s pacienty srozumitelně, na fakultách se totiž podobná dovednost neučí.

Co říkáte, doktore? Nepochopil jsem to
Lékařská řeč plná cizích slov vlastně k ničemu nevede. Pacient jí nerozumí a nic si z ní neodnese, lékař zbytečně marní svůj čas. Je přitom na pacientech, aby přiměli svého lékaře: "Mluvte na mě tak, abych vám rozuměl."

Chcete, aby s vámi lékař mluvil srozumitelně?

• Vezměte si k lékaři doprovod, když se bojíte, že nestačíte vše pochytit. Doprovoďte k lékařům starší příbuzné.

• Napište si důležité otázky předem, v ordinaci si dělejte poznámky.

• Vyjadřujte se jasně. Věta "Nerozumím, co říkáte..." nebo "Nechápu..." je účinnější než říkat "Neřekl jste úplně jasně...".

• Nebojte se být asertivní. Pokud nějaké slovo nechápete, zeptejte se na to hned.

• Když nepochopíte nějaký lékařům pokyn, zopakujte ho. Řekněte například "Vy myslíte, že bych měl/a...".

Komunikace mezi lékaři a jejich pacienty je sice mnohem lepší než dejme tomu před deseti lety, ale přesto mnohdy vázne. Nemusí přitom jít hned o nedorozumění při sdělování fatálních diagnóz. Nerozumět lze i obyčejnému obvodnímu lékaři, pokud ve své mluvě sklouzne k lékařské hantýrce plné nesrozumitelných zkratek a cizích slov zavádějících latinou.

"Je to chyba doktorů," shodují se lékaři, když mají okomentovat fakt, že zdravotníci často mluví nesrozumitelně. "Lékař by si měl udělat v diagnostickém i terapeutickém procesu dostatek času na vysvětlení," říká ředitel pražské Všeobecné fakultní nemocnice Martin Holcát. "Většina stížností pacientů, řekl bych až 90 procent, vzniká právě špatnou komunikací s pacientem," odhaduje.

Holcát se zároveň snaží najít příčinu toho, proč se lékaři s pacienty nebaví tak, jak by se patřilo, a utíkají se ke své odborné mluvě. Nachází jich hned několik: lékař nemá čas, neumí dobře komunikovat nebo si prostě neví rady.

Třeba proto, že medicína mu zrovna neumožňuje, aby pacientovi nabídl nějakou další možnost léčby. A je tu i jedna další nevyslovená příčina - pokud lékař mluví svou řečí, dává tím, byť třeba nevědomky, najevo nadřazený postoj.

Vysvětlujte jako své babičce
Lékaři přitom mají možnosti, jak i odborné výrazy podat tak, aby pacient vše pochopil. "Jednou z možností je názorná podpora. Osobně používám, a celá řada lékařů jistě také, názorné pomůcky, jako jsou modely a obrázky," popisuje Martin Holcát, jinak též ušní lékař.

Použít se dá i videotechnika, filmy o způsobu léčby i postupné rehabilitace - ty mohou přijít vhod například při plánovaných operacích velkých kloubů i před dalšími zákroky. V zahraničí se na takové prezentace často zve i rodina, což v Česku ještě běžné není.

Lékař by se měl každopádně vždy ujistit, že mu jeho pacient rozuměl. Ale nikoli otázkou: "Rozuměl jste mi?" Na tu nejspíše každý odpoví: "Ano." "Přece před doktorem nepřizná, že vůbec neví, co mu říkal. Musíme se ptát tak, aby bylo třeba odpovědět jinak než ano/ne," říká lékařka Eva Králíková. A přidává ještě jeden tip pro své kolegy: "Představme si, že problém vysvětlujeme své babičce nebo sousedovi."

Ptejte se, je to vaše právo
Co mohou dělat pacienti? "Určitě by se neměli bát požádat o srozumitelné vysvětlení," doporučuje prezident lékařské komory David Rath. Stejnou radu dává i Vladimíra Bošková z Občanského sdružení na ochranu pacientů - je to jejich právo.

A zřejmě také nejúčinnější způsob, jak lékaře přimět k tomu, aby se naučili mluvit srozumitelněji. Pacient, který se neptá, dává totiž najevo, že je mu všechno jasné a že je spokojený s vysvětlením, jaké dostal. Přitom zájem o informace mají, což potvrzuje i zkušenost Boškové. "Mnoho našich občanů se už naučilo hledat informace.

Pokud svému lékaři nerozuměli nebo mu nevěří - dokonce hledají v cizích jazycích na internetu webové stránky zahraničních zdravotnických i dalších institucí, ověřují si zdravotní problémy i možnosti moderní léčby," popisuje Bošková. Jinými slovy: místo aby se zeptali svých lékařů, pacienti raději složitě shánějí informace jinde. 

PROČ SI LÉKAŘI A PACIENTI NEROZUMÍ? JAK Z TOHO VEN?  

David Rath, prezident České lékařské komory:
"Problém musíme hledat už na lékařských fakultách, kde se budoucí kolegové učí mnoho nepotřebného, ale o komunikaci s pacientem se toho dozvědí velmi málo." 

Eva Králíková, lékařka, protikuřácká poradna:
"Určitě je vina na obou stranách. Pacient má právo být informován, a to tak, aby informaci rozuměl. Dokud mu něco není zcela jasné, měl by se ptát. I když teoreticky hrozí také opačný extrém - nekonečné vyptávání - domnívám se, že v praxi je to spíš naopak. Ráda bych vyzvala každého, komu není jasné něco z toho, co mu říká jeho lékař, aby se znovu zeptal. Není to žádná ostuda - lékař jistě zase nezná žargon truhlářů či jiných profesí." 

Martin Holcát, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Praha:
"Je zapotřebí vzdělávat jak doktory, tak pacienty. Jsou potřeba komunikační kurzy pro mediky, lékaře i sestry. V naší nemocnici pořádáme něco podobného pro ošetřovatele. Ale k dialogu jsou zapotřebí vždycky dva. Sebelépe komunikující lékař nic nevysvětlí, když pacient nechce, sice poslouchá, ale ‚neslyší', a nemyslím teď na poruchu sluchu."