Jak málo stačí k tomu, aby se přátelství dvou dospělých ženských sesypalo jako věž z kostek, jsem zjistila docela nedávno. Moje blízká přítelkyně Veronika mi přestala volat a na esemesky a e-maily odpovídala na půl úst a zpravidla slovy, že momentálně nemá ani trochu času. Že se děje něco vážného, mi došlo přesně ve chvíli, kdy jsem jí nabídla lístek na Cimrmana. Ona, která umí všechny Járovy hlášky nazpaměť a pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký vypráví svým dětem každý večer před spaním, jen nedůtklivě odvětila, že už něco má. A to jsem ji, prosím, ještě nedávno slyšela prohlašovat, že by prodala i vlastní ledvinu, jen kdyby mohla získat vstupenku do divadla svého oblíbence.
Okamžitě jsem zvedla telefon a na rovinu se jí zeptala, co se s ní děje. Nejdřív se vytáčela a tvrdila, že je všechno vlastně v pořádku, ale nakonec z ní vypadlo, že ona sama je naprosto v pohodě, zato já jsem poslední dobou jako vyměněná. Blahopřání k narození syna Pepíka jsem jí poslala až týden po porodu, a dokonce jsem pohrdla pozváním na křtiny, což pravé kamarádky rozhodně nedělají. Veronika ale zapomněla dodat, že jsem tehdy přijet chtěla, a moc, ale musela jsem nečekaně odjet na služební cestu do Brna místo kolegyně, která onemocněla. „Vidíš, zase jsi zkrátka měla něco lepšího,“ vyrazil mi dech argument mé kamarádky.
NEŘEŠENÉ PROBLÉMY
Jaké jsou skutečné příčiny kamarádských neshod, které se schovávají za vymyšlené záminky, hádky, problémy? Psycholožka Ester Neumanová říká: „Je to podobné jako v partnerských vztazích. Spousta věcí tu bývá nedopovězena nebo dokonce ani nenakousnuta. Bojíme se o nich mluvit na rovinu, a tak problém radši přecházíme. U kamarádek často problémy narostou do sloních rozměrů jen proto, že je ve snaze nenarazit zakopávají pod stůl. Mlčení ani mlžení tu však nepomůže. Řešení tkví zas a znova v lepší komunikaci. Sednout si a všechno si na rovinu vyříkat pomůže vyčistit vzduch jak v dlouholetém manželství, tak mezi přítelkyněmi.“
Své o tom ví devětadvacetiletá marketingová manažerka Petra z Prahy, která přestala své donedávna nejlepší přítelkyni zvedat telefon. „Když se jí narodila dcera, začala zřejmě nevědomky mluvit jen o ní. Každá věta začínala Moje dcera nebo Já jako matka,“ stěžuje si žena úspěšná v práci, ale poněkud nešťastná v soukromí. „Vnímala jsem to jako narážku, že já jakožto svobodná a bezdětná jen darmo mrhám časem a penězi a nevím, co je to zodpovědnost.“ Petru kamarádčino chování bolelo až do hloubi nespokojené duše. A takhle hloupě vznikl konfl ikt, který by šlo odstranit pár slovy vysvětlení.
ŠEST KAMARÁDEK A DOST
Už vás někdy napadlo, s kolika kamarádkami vás dal osud dohromady na cestě životem? Schválně si zkuste tipnout číslo a teprve potom čtěte dál. Podle nedávné studie britské společnosti MSN Messenger nazvané Anatomie moderního přátelství, která vyzpovídala 10 000 respondentů, máme průměrně 396 přátel za rok. Z toho celkem 33 zároveň v jednu chvíli (představte si jen těch dárků k narozeninám!).
V této úctyhodné skupince však jen o šesti z nich můžeme zodpovědně prohlásit, že jsou to naše blízké kamarádky. To znamená ty, které s námi drží v dobrém i zlém, je na ně maximální spolehnutí a daly by za nás končetinu do ohně. Přijdeme- li o některou z nich kvůli hloupému nedorozumění, je to ztráta doslova nenahraditelná. Proto dřív, než se příště urazíte kvůli dvěma slovům, jež vaše kamarádka utrousila z roztržitosti nebo z únavy, zeptejte se sama sebe: ‚ Jak moc je tenhle člověk pro mě důležitý? Chci ho mít vedle sebe i zítra, pozítří a za měsíc?‘ Jestli je odpověď ‚ano‘, pak spolkněte uštěpačnou poznámku a roztáhněte ústa v přátelském úsměvu. Nebo kamarádce kupte panáka a vyptejte se, co ji trápí.
NĚCO ZA NĚCO
Na závěr ještě Ester Neumanová připomíná: „V přátelství je ze všeho nejdůležitější najít tu správnou rovnováhu sil. Pokud se chodíme ke kamarádce každý druhý den vyplakat a postěžovat si na chlapa, ale to samé nenabídneme jí, pak to nemůže dobře fungovat. Bude se cítit jako zneužité ,ucho‘ a brzy ji to přestane bavit.
Druhá věc, bez které se žádné dobré přátelství neobejde, je umění respektovat kamarádčina partnera a její rodinu. Pokud se pasujeme do role samozvaného rádce nebo dokonce začneme na její blízké žárlit, jsme na cestě ke konci kamarádství. A to je škoda, protože přátelé mají do svého života navzájem přinášet radost, a ne se stát pro druhého zátěží.“
- pátek 14. dubna 2006
- 20
