Léto je podle mně nejideálnější čas na běhání. Běh je krásný v každém ročním období, ale ten pocit když běžíte krásnou letní krajinou je nepopsatelný. Proto když jsem se od rodičů dozvěděla, že letošní dovolenou strávíme v Tatrách, mé běžecké srdce jen zajásalo a první věcí, která při balení letěla do kufru, byly běžecké boty.
Tatry jsou opravdu nádherným místem pro letní přípravu. Absolvovala jsem tam mnoho běžeckých tréninků, které jsem střídala s horskou cyklistikou či takovou spíše oddychovou hrou tenisu. Každý výběh je úžasný a v něčem jedinečný, mně se ale nejvíce vryl do paměti výběh na Velký Choč. Je to hora jejíž nadmořská výška 1 611 metrů nad mořem je velmi podobná české Sněžce. Počasí nám přálo, nebylo horko, ale ani zima, prostě ideální běžecké počasí a tak jsem se vydala s bratrem tuhle horu pokořit. Ze začátku to vypadalo, že to bude jednoduchý. Běželi jsme lesem po krásné cestičce s mírným stoupáním. To ale netrvalo dlouho. Brzo se tahle snadná trasa změnila na prudký kopec s kamenitým, místami skalnatým terénem. Síly docházeli a cesta se zdála být nekonečná, ale šumějící potůček a zpěv ptáků mě neustále dobíjel energií. A nahoře jsem si uvědomila, že ta bolest a těžké chvíle, kdy to člověk chce vzdát, stály za to. Ten úžasný pocit, kdy stojíte na vrcholu hory, vidíte pod sebou, co jste všechno dokázali a kocháte se krásnou krajinou, je nepopsatelný.
Myslím si, že každý běžec by měl mít vždy nějaký cíl. Ať je to vítězství v závodě, výběh na vrchol hory nebo pro někoho to může být jen oblíbená hospůdka po náročném tréninku, ale vždy bysme měli vědět kam směřujeme a proč to děláme. A hlavně nás musí běh bavit a dělat nám radost!
