|
Kde se v dětech bere zločin - čtěte ZDE |
Vidět je to třeba na příkladu televize a počítačových her s násilným obsahem - zatímco někteří je považují za jednoznačné viníky, jiní tvrdí, že dítě se jen kvůli nim násilníkem nestane.
Zrovna tak není nutně pravda, že dítě, které rodiče fyzicky trestají, bude automaticky napadat ostatní děti a naopak. Kriminalisté navíc říkají - agresivních dětí není o mnoho více než v minulosti. Případy se však objevují ve vlnách a také se více medializují.
Přesto se zdá, že celkově jsou dnešní děti agresivnější. Rodiče mají proto stále těžší roli - najít míru mezi nezbytnou zdravou agresivitou a agresivitou škodlivou, která už se obrací proti okolí.
Dětská agresivita - jak jí zabránit
Děti, které se ve škole nebo v pozdějším životě chovají násilně, měly často podobné problémy už jako hodně malé děti, byť samozřejmě ne v takové míře. Velkou roli proto hrají rodiče, kteří mohou ovlivnit nasměrování svého dítěte.
Ubližuje občas váš předškolní potomek vám nebo třeba svým sourozencům a vrstevníkům? A dělá to úmyslně, s cílem ublížit? Pak se snažte ho to odnaučit. A čím dříve se s podobnou terapií začne, tím lépe, protože jinak hrozí, že se s potomkem podobné problémy potáhnou i dále.
Škodlivá versus užitečná
Je při tom třeba rozlišovat, o jakou agresi vlastně jde a zda překračuje únosnou míru. Na rodičích je, aby dítě, které už není asertivní, nýbrž agresivní, usměrnili. "Učit se zvládat každodenní krize bez fyzického napadení je jedním ze základních úkolů předškolní výchovy dítěte," vysvětluje Hynek Jůn, kognitivně-behaviorální terapeut z pražského sdružení Apla.
Příklad? Pokud se dítě brání a chce, aby mu ostatní děti nebraly hračky, netřeba to řešit. Avšak pokud by se ono samo stalo tím, kdo ostatní olupuje, už je na místě neomlouvat to tím, že jsou mu třeba jen čtyři.
"Úkolem rodičů a vychovatelů není tento výměnný vztah potlačit, ale modelovat do sociálně přijatelné podoby," radí terapeut. Jinými slovy, nejde o to, aby rodiče nutili dítě, aby si hrálo jen se svými hračkami, ale aby ho naučili, jak se dohodnout s ostatními.
Sklony k násilnějšímu řešení situací se totiž do jisté míry dědí, dále je ovlivňuje zejména několik prvních let života a také chování rodičů.
Rodiče jsou nejdůležitější
Velmi záleží na výchově rodičů a vůbec na zájmu otce a matky o dítě. "Agresivně se někdy chovají i děti z rodin, kde jinak problémy nejsou. Ale mnohem častější je to v případech, kdy rodiče nemají zájem o to, co dělají děti ve volném čase, a nad upozorněním, že jejich potomek třeba šikanuje ostatní, jen mávnou rukou," říká učitelka Monika Krátká.
Podle ní se přitom u násilně se chovajících dětí osvědčuje psychoterapie - například u chlapců, u nichž je agresivita jedním z průvodních jevů hyperaktivity. Avšak terapie vyžaduje zájem rodičů a ten často chybí.
Ostré lokty nejsou všechno
V poslední době je však patrný ještě jeden trend. Někteří rodiče podporují agresi u dětí s odůvodněním, že v dnešním světě se bez ostrých loktů nikdo neobejde. Psychologové a terapeuti to však nekvitují zrovna s povděkem.
Rodiče by podle nich měli plně podporovat výskyt benigní neboli neškodné přirozené agrese v sociálně přijatelných formách, jako je třeba sport, a ignorovat nebo sankcionovat agresi, která překročila přijatelnou míru. Přitom lepší než tělesné tresty, které zde mohou být kontraproduktivní, je například zákaz nějaké oblíbené činnosti a podobně.
