Ona
Lékařka Kateřina Cajthamlová

Lékařka Kateřina Cajthamlová | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Nový rok, nová předsevzetí. Jak začít? Radí doktorka Cajthamlová

  • 107
Pomozte mi rychle a hned. To často slýchá doktorka Kateřina Cajthamlová od lidí, kteří si dávají novoroční předsevzetí: Zhubnu, začnu cvičit a zdravě jíst, přestanu kouřit. Sama ví, jak těžce se plní, protože je kuřačka.

Pozorujete vždy v lednu v ordinaci zvýšený počet lidí, kteří šílí nespokojeností sami se sebou?
Ano, leden je období, kdy lidé propadají nadšení z nového roku. Těší se, že začnou znovu a vše bude jiné, úžasné. Což je takový trochu snílkovský přístup. Ze zkušenosti dělím lidi, kteří si dávají novoroční předsevzetí, do čtyř skupin.

Jakých?
Jednu tvoří cholerici. Cholerik je na sebe naštvaný a z pozice naštvanosti podpořené alkoholem a následnou kocovinou se rozhodne, že přestává kouřit, přejídat se, začíná cvičit. Koupí si permanentku do fitka, krabičkovou dietu, dvacet knih s recepty. Cholerická předsevzetí se dělají emocionálně, bývají nadhodnocená, a proto jsou předem odsouzena k zániku. Mají krátký dech. Zkrátka je toho moc najednou.

Buď fit s MF DNES

Zdravá kuchařka

Přibrali jste o Vánocích nějaké to kilo navíc? Pokud jste se rozhodli, že chcete začít zdravě žít a zároveň hubnout, můžete to zkusit s MF DNES.

Od pondělí 6. ledna najdete v novinách denně až do 1. února vloženou kartu s dietními recepty, díky kterým můžete shodit až pět nadbytečných kilogramů

K tomu budete ve všech magazínech MF DNES nacházet články, které vám dodají informace i motivaci ke zdravému jídlu i vhodnému pohybu. 

V dietním seriálu magazínu Ona Dnes každé pondělí uveřejníme jídelníček a 6. ledna i plakát s užitečnými kalorickými hodnotami.

Více informací o sběratelské edici Zdravá kuchařka II. najdete zde.

Jak dlouho vydrží?
Koncem ledna bývá krize. Opakem cholerických předsevzetí jsou melancholická. Tihle lidi říkají, tak já to zkusím, ale stejně to nemá cenu. Už jsem o rok starší, už se svým životem nic nenadělám. Takže to pak obvykle opravdu nemá cenu.

Jaké jsou ty zbývající typy?
Pak tu máme sangviniky. Ti dělají předsevzetí ve skupině. Kamarádi řeknou, že budou cvičit, tak se k nim přidají. Když ubude nadšení, ostatní ho podpoří: Neblbni, nemůžeš toho nechat, vždyť jsme si to slíbili. Sangvinik dělá předsevzetí s lehkostí, veselostí. Další skupinou jsou flegmatici. Ti se také nechají strhnout ostatními, ale chybí jim ta zvědavost, kolektivní duch. Takže záleží na tom, jaké potíže jim předsevzetí udělá. Pokud moc ne, tak je nějak dodržují. Výhodou flegmatiků je, že předsevzetí neberou natolik vážně, aby je přibrzdila. Takže bych doporučila ubírat se flegmatickým nebo sangvinickým způsobem, podle toho, k čemu má kdo blíž.

Nejčastěji si lidé dávají tato předsevzetí: Přestanu kouřit, začnu cvičit, zhubnu, naučím se pořádně cizí jazyk...
Tak těm, kteří si dali tahle předsevzetí, bych doporučila přestěhovat se na ostrov mezi domorodce. Daleko od všech fast foodů a trafik, do míst, kde si budou muset dobývat potravu vlastníma rukama. Tento cíl bez spojení s absolutní změnou životního stylu včetně změny bydliště a povolání není splnitelný. Všem ostatním, kteří se nehodlají stěhovat na pustý ostrov, bych doporučila, aby tahle předsevzetí plnili postupně.

Když mám všechny zlozvyky najednou, to je kouření, mlsání a málo pohybu, s čím skoncovat nejdřív?
Nejlepší postup je, že si nejdřív zjistím svůj zdravotní stav. Je dobré mít poradce, který řekne, kudy cesta nevede, jakým způsobem postupovat, aby to pro mě bylo snesitelné, a ne škodlivé. Ten také bude schopen posoudit, jestli se k cíli blížím, nebo se mu vzdaluju. Je dobré jít cestami prošlapanými a nevymýšlet cesty zázračné. Což se stává, protože novoroční stavy definuje trošku utlumená rozumová složka. Lidi pijí, blázní, jsou unavení, takže ve svých předsevzetích nejsou ve stavu úplné svéprávnosti. Je dobré nechat to trošku uležet.

Takže hned po Vánocích naběhnout do fitcentra není to pravé?
Místo toho naběhněte k lékaři na preventivní vyšetření a podle výsledků se rozhodněte, co dál. Je to neromantické, ale lepší než fitko.

Co dál?
Pokud máme tento krok za sebou, je dobré začít u této dvojice: vysadit kouření, nasadit pohyb. Kouření pohybu brání, člověk je dušný, nemá výkonnost. Když kouření nahradíme sportem, zamezíme tloustnutí, kterého se lidi při vysazení kouření bojí. Endorfiny, které jsme vyráběli kouřením, vyrobíme sportem.

Co když chci zároveň omezit pití alkoholu?
Tak to by měl být postup takový, že s pitím přestaneme jako s prvním. Protože to je nejtoxičtější záležitost. Až pak je vhodné přestat kouřit a nasadit pohyb. Výhoda je, že když přestaneme pít, přestane nám chutnat tučné jídlo.

Jak to?
To je instinktivní. Když máme tučné jídlo, máme chuť na alkohol a opačně. Vegetariáni mají menší chuť na alkohol a většinou ho i méně snášejí. Po vysazení alkoholu je dobré upravit příjem sacharidů a bílkovin, aby tělo mělo dost energie na ty své opravy.

Mluvím jako závislák

Vy sama jste si někdy dala novoroční předsevzetí?
Ne. Já se loučím s uplynulým rokem.

Jak?
Uvědomuju si, co se přihodilo, co nového mě potkalo, jakými cestami jsem se vydala, kterým lidem jsem odpustila. V rodině jsme měli tradici odpouštění všeho, co se v minulém roce nepovedlo. Odpouštění lidem, kteří nám nějak ublížili.

Co to obnáší?
Začínali jsme s tím už o adventu. Těm lidem jsme napsali. Dali jsme jim tak najevo, že už jsme zase kamarádi. Pokud nám třeba ještě na Štědrý den došlo, že jsme s někým nějaké neshody neurovnali, přáli jsme si, ať to v nás do Božího hodu pomine. Myslím, že se to pro mou psychohygienu osvědčilo víc, než kdybych si dávala předsevzetí. Co bylo, víme, a už je to pryč. Ale co bude, nevíme. Tomu se budeme muset přizpůsobit. Když si dáme závazek a pak zjistíme, že ho nejde splnit, snižuje to naši sebedůvěru, sebeúctu. Lepší je, když se zbavujeme důsledků chyb a rozhodneme se, že je nebudeme opakovat.

Jsou vůbec ta novoroční předsevzetí k něčemu?
Můj názor je, že v lednu by se dělat neměla. Na druhé straně, když si lidé nedávají předsevzetí žádná, je to taky špatně. Takže proč ne zrovna v lednu, který symbolicky bereme jako začátek něčeho nového?

Proč ale říkáte, že by se v lednu předsevzetí dělat neměla? Souvisí to s tím, že příroda spí, zvířata se obalují tukem, aby zimu přežila, a my chceme dělat opak?
Zima je období s nejnižší teplotou, proto tělo hromadí víc tuku. Je to doba takového usebrání, trošku depresí, historicky z dob zemědělských civilizací jde o období nedostatku. Když pak vyjde slunce, najednou nás to táhne ven, díváme se, co kde roste, kvete. I chroničtí povaleči u televize na jaře mají chuť se projít. Kdysi tradičně v březnu začínaly války, proto se březen jmenuje Marth, Mars, podle boha války. Ale v zimě se lidé zdržovali doma, netáhli do pole. Takže pokud někdo chce měnit životní styl, březen je k tomu přirozenější. Na druhé straně je dobré se na tyto změny připravovat třeba už v lednu, přemýšlet o nich. Mám zkušenost, že ti, kteří se rozhodnou ke změnám už v prosinci, jsou úspěšní.

Očima autorky

"Přišlo vám na tom našem rozhovoru něco zajímavé, odnesla jste si z něj něco?" zeptala se, když jsme se už loučily. Zvláštní, na to se mě ještě nikdo po rozhovoru nezeptal. Řekla jsem, že mě zaujala pasáž o jejím kouření, protože doma téma cigarety dost řešíme. 

S milým úsměvem se mě začala vyptávat a já se po chvíli s údivem přistihla, jak se jí svěřuji s osobními pocity, s trápením, s věcmi, které nikomu neříkám. Zvláštní konec to celé mělo, ale ten už jsem si nechala pro sebe.

Jak to?
Už Vánoce prožili jinak, tudíž v lednu mají náskok proti těm, kteří si svátky ještě takzvaně pořádně užili s vědomím, že v novém roce bude vše jinak. Ta pravost rozhodnutí se pozná podle toho, že se člověk přijde poradit, když už sám něco dělá. Člověk, který přijde a říká, zachraňte mě, udělejte to za mě, má pravděpodobnost na úspěch menší. Ale někdo může překvapit.

Paní doktorko, vy říkáte, že jste si nikdy předsevzetí nedávala, tak mě napadá, vy jste se nikdy nepokoušela přestat kouřit? Snad vám ta osobní otázka nevadí.
Vůbec mi nevadí. Lidi se mě na to ptají často.

Tak jak to s vámi je?
Problém s tlakem okolí spočívá v tom, že se vychází z obecné představy, že existuje možnost dát někomu návod na život. A že když se bude dodržovat, všechno bude fajn. Myslím si, že důležitá je osobní svoboda v rozhodnutí. Pokud člověk má schopnost zreflektovat, že mu zlozvyk škodí, nebo chodí na preventivní prohlídky a tam mu sdělí, že mu škodí, měl by s ním něco dělat. Na druhé straně existuje velké množství tolerovaných zlozvyků jako přejídání se sladkým a pití sladkých limonád, které se běžně závislostí nenazývají.

Které myslíte?
Spolu s tím, že se ti lidi nehýbou, žijí pasivní stereotypní život a ještě se ohlížejí po tom, co dělá druhý, je součet těch negativ třeba nebezpečnější než kouření. Pokud je kouření v životním stylu jen jedna věc, kterou člověk dělá špatně, a není v jeho genetice třeba nádorové onemocnění plic či slinivky, myslím, že jeho škodlivost je nižší, než když člověk dělá všechno špatně, a jen nekouří či nepije. Ale samozřejmě teď mluvím jako každý závislák.

Takže jste závislák?
Kouření je drogová závislost. Je to špatné. Vím to.

Zázrak se nedostaví 

Pozorujete takové to: No jo, nám radí v televizi, jak zdravě žít, a sama hulí?
Samozřejmě. A lidi na to mají právo. V době, kdy běžel televizní pořad, jsem si dávala pozor, abych nikomu kouření nevyčítala. Člověk si musí být vědom, že každý z nás má nějakou Achillovu patu. Jakmile ji skrývá, je nedůvěryhodný.

Takže vy své kouření neskrýváte?
Ne. Můj dědeček, kterého si velmi vážím, říkal: Když něco děláš, tak to musíš být schopna říct. Když nejsi, máš dvě možnosti. Buď to přestat dělat, nebo začít mít odvahu to říkat. Ale nikdy neříkám, že kouření je dobré a neškodné. Když se někdo pokouší přestat, přestávám v jeho blízkosti kouřit. Já jsem totiž kuřák, který velmi podporuje zákaz kouření ve veřejných prostorách. A zlobí mě pokrytectví státu a monopolů, které vydělávají na nás kuřácích, ale zároveň nám na krabičky píší ty strašlivosti. Pokud to stát myslí s bojem proti kouření vážně, ať z něj přestane mít zisky.

Kdy jste vlastně začala?
Do sedmadvaceti jsem byla militantní nekuřačka. Ale pocházela jsem z rodiny, kde oba rodiče kouřili, a to značně. Když jsem to spočítala, měla jsem od dětství svých deset pasivních denně. Po odstěhování jsem žila rok sama, vysadila sport, hodně jsem pracovala. Kamarádka provokovala a já si zapálila svou první cigaretu. Kamarádka se těšila, že mi bude špatně. Jenže nebylo. V klidu jsem vykouřila celou její krabičku a nebylo mi vůbec nic. Pochopila jsem, že jsem se setkala s drogou, na kterou jsem zřejmě byla už dřív navyklá.

Počkejte, myslíte, že děti, jejichž rodiče kouří, mají větší předpoklad, že do toho taky spadnou?
Ano. V dětství jsou pasivní kuřáci, v tu chvíli se závislost vytváří daleko snáz. Proto nesouhlasím s tím, aby se v rodinách malé děti dostávaly do kontaktu se závislostmi.

Že by před nimi rodiče raději měli předstírat, že nekouří?
Když byly moje děti malé, zpočátku jsem velmi trvala na tom, aby mě kouřit neviděly.

V pěti číslech

1962 
Datum jejího narození, přesněji: 7. červenec. 

1,1
Průměr, se kterým vystudovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. 

2006
Prima začala vysílat pořad Jste to, jíte, kvůli kterému ji půlka národa začala milovat a půlka nenávidět. 

3
O její popularitě svědčí i třetí místo v anketě TýTý v kategorii Osobnost roku. 

12
Počet let, kdy vede soukromou praxi zaměřenou na prevenci a léčbu interních chorob a poradenství zdravého životního stylu. 

Ale kouřila jste...
Nekouřila jsem pět let. Přestala jsem, když jsem zjistila, že jsem těhotná, tři roky po synovi se mi narodila dcera. Začala jsem znovu, když jsem přestala kojit. I když jsem dětem vysvětlovala, co je drogová závislost, bohužel obě kouří. Je to špatně, no. Snad se to podaří změnit u vnoučat.

Co je horší? Dávat si předsevzetí a pak se trápit, že je neplníme, nebo s chybami v klidu žít, kašlat na ně?
Kdo pořád tlačí na pilu, je to mnoho. Kdo nechává věci být, je to málo. Nejlepší je najít harmonii. Popostrčit a pak kouknout, kam jsem došla. Na to je krásná čínská moudrost, že každá cesta hrdiny začíná prvním krokem, ale nesmí na něm skončit. Také není dobré chodit v kruhu, ale pokračovat v cestě. Přičemž všechny východní moudrosti říkají, že není důležitý cíl, ale cesta k němu. Každý by měl jít tempem, které mu vyhovuje. Bohužel, vidím hodně zoufalých hledačů, kteří skáčou v rámci hledání životního stylu od jednoho k druhému, čekají zázrak, ten se nedostaví, tak hledají jiný zázrak. Mnohdy je pak překvapí docela vážné zdravotní komplikace. 

Můžete si i ublížit

Hodně lidí jí jen čerstvou syrovou zeleninu a ovoce, je to velký trend. Co si o tom myslíte?
Jo, vitariáni. Tady je velmi nápadné, že hodně z těchto lidí jsou fanatici. Přestávají být v kontaktu s realitou, protože se neřídí svou tělesnou stavbou, genetickými předpoklady, zdravotním stavem, psychickou zátěží, typem povolání, u žen i menstruačním cyklem. Ta snaha o purismus na úrovni stravy je rituální činnost, která postrádá smysl. Naše potřeby se mění s ročními obdobími, s tím, jakou máme zátěž. Každý ví, že když má chřipku, nepodaří se mu konzumovat totéž, jako když je zdravý. Jiné chutě máme, když jsme unavení, jiné, když jsme veselí, zamilovaní. Do tohoto mechanismu nemůžeme zasahovat násilím. Je to jako poručíme větru dešti.

Ale oni to dělají ve víře, že si činí dobře, a tvrdí, že se cítí dobře, že hubnou...
Jenže pokud neznají svůj zdravotní stav, nevědí, zda třeba nemají srdeční, jaterní či ledvinové onemocnění, můžou se různými dietami výrazně poškodit. Podobně módní je trend odstraňovat překyselení organismu. Je to metoda naprosto odtržená od medicínské reality.

Jak to?
Je to prostě nesmysl. Jestliže v současné době lékař vezme pacientovi moč, podívá se, že je kyselá, a naordinuje mu něco na to, aby byla alkalická, a tím prý vyléčí různé choroby a ještě se pacientovi podaří zhubnout, tak jde jen o klamání laiků.

Je to časté?
Velmi. Pokud bychom měli říkat, proč jsou lidé kyselí, tak proto, že trpí stresy, úzkostmi, vztekem. Každý, kdo trpí úzkostí, ví, že mu pot páchne kysele.

Taky teď letí paleostrava, že?
V té podobě, v jaké se předkládá, jde o filozofický nesmysl. V dřívějších dobách osmdesát procent potravy sháněly ženy sběračstvím. To znamená, že lidé jedli drobné hlodavce, ptáky, tedy libové maso. Dále vajíčka, různé kořínky, zeleninu, sladké plody, med. Chodili výhradně pěšky, stále se pohybovali venku. Jen dvacet procent stravy dodali muži lovem. Takže představa, že když do sebe budeme každý den cpát maso, jíme jako pravěcí lidé a je to zdravé, je nesmysl.

Diskuze o pořadu

Popovídejte si o pořadu Jste to, co jíte na webu eMimino.cz.

O čem to svědčí, že se rozvíjejí tyhle divné trendy?
O tom, že lidé přestali mít jednotný systém víry. Dřív byl na každém území nějaký systém. Vycházelo se ze zkušeností, z tradicí ověřených postupů, které se předávaly z učitelů na žáky. Nic se nekomercionalizovalo, neprodávalo. Dnes se smíchá deset různých příměsí, výsledek je, jako když pejsek a kočička pekli dort. Náš život jakoby utíká stále rychleji, my chceme všechno rychle, hned a děláme si stále méně času na to, abychom se podívali, kam jsme doběhli. Zastavujeme se, až když přijde nějaká šílená krize.

Myslíte, že dřív byli lidé opravdu méně zběsilí? Neidealizujeme si minulost?
Dřív víc dodržovali osvědčené postupy, častěji bilancovali, hodnotili. My si ohlédnutí zpět nedovolujeme. Kdybychom si to dovolili, viděli bychom, že se řada z nás točí pořád v kruhu. Mohli bychom se na začátku roku zastavit, ztišit se a uvědomit si, že nás bude čím dál víc, a pokud budeme všichni pořád chtít všechno urvat hned teď, bude náš život jen a jen složitější.