Opodál nechybí ani Bušek z Velhartic zdvihající číši Ježíškovi na počest. Na hradbách zdraví sám husitský vojevůdce Jan Žižka, v pozadí se prochází Bílá paní a vpředu zase mistr Theodorik maluje rodinu s Ježíškem.
V pohyblivém Karlštejnském královském betlémě je na rozloze osmdesáti čtverečních metrech dovoleno ledacos. Celý biblický výjev, zpřístupněný návštěvníkům od loňského listopadu, je včetně figurek vysokých okolo šedesáti centimetrů, výsledkem více než dvouleté práce ředitele Muzea betlémů v Karlštejně Ladislava Trešla, jeho rodiny a několika zapálených přátel. "Ještě je co vylepšovat," svěřuje se sběratel, který má v muzeu na třicet velkých betlémů (nejstarší ze druhé poloviny osmnáctého století, většinu druhé poloviny století minulého a začátku našeho) a další dvě desítky menších samostaných objektů vztahujících se k lidové betlémářské tradici.
Většina betlémů se dřív dědilo po generacích. Tím v každém období přibývaly nové - a mnohdy se samotným motivem narození Krista nesouvisející - figurky. Z této filozofie vyšel i L. Trešl. Aby přilákal co nejvíc návštěvníků a pro své soukromé muzeum tak získal alespoň nějaké prostředky, situoval do betléma ty známější a typické postavičky z naší historie, nebo ze starých pověstí českých.
Vznikla tak zajímavá, i když trochu bizardní, směsice figurek představujících osobnosti našich dějin, které by se ve skutečnosti ani nemohli sejít, nneboť žili většinou v různé historické době.
V karlštejnském muzeu betlémů je vzácná i radost a nadšení, s nimiž rodina Trešlova pečuje o své pozoruhodné živobytí. "Kdybych to byl býval věděl, jak to bude technicky složité, snad bych se do pohyblivého betléma ani nepouštěl," přiznává úředník v důchodu Ladislav Trešl.
Ovšem vzápětí se mu zase rozzáří oči, když vykládá, že v dosud volné části půdy by měla vzniknout alchymistická dílna.
