S nadsázkou se dá říct, že jeho největším životním úspěchem bylo vytvoření sebe samého, persony, ke které vzhlíží každý milovník módy. I v pokročilém věku zvládal navrhovat kolem patnácti kolekcí ročně a smrtelně vážně prohlašoval, že je „něco jako upír, který se živí krví jiných lidí“. Jeho smrt předloni v únoru proto překvapila kdekoho, o to víc se však obdivovatelé z celého světa začali obracet k Lagerfeldovým začátkům.
Němec s francouzskou duší
Rodák z Hamburku Karl Lagerfeld měl to štěstí, že pocházel ze zámožné rodiny. Jeho otec Otto Lagerfeld vydělal celé jmění na kondenzovaném mléku. Díky tomu se syn mohl už v mladém věku usadit v Paříži a otevřít si vlastní butik.
Ač Němec, k Francii vždy tíhl. V mládí se inspiroval francouzskými umělci a školu podle svých vlastních slov dokončil jen proto, aby se naučil jazyk a mohl se do své vysněné země přestěhovat. Jeho druhou celoživotní vášní pak bylo umění, potažmo móda. Podle svých spolužáků si věčně něco črtal a vymýšlel designy. A to i při vyučování, ať už se probíralo cokoliv.
V roce 1955, po dvou letech strávených ve městě nad Seinou, se Lagerfeld zúčastnil soutěže o nejlepší návrh kabátu, financovaný Mezinárodním vlnařským sekretariátem. A vyhrál. Talentu mladého umělce si povšiml návrhář Pierre Balmain, který jej zaměstnal jako svého asistenta. Zájem o něj projevili i jiní designéři a značky, například Jean Patou, Chloé či Charles Jourdan, pro které tvořil jako návrhář na volné noze.
Teprve o dvanáct let a několik zaměstnavatelů později byl najat značkou Fendi jako návrhář jejich kožené a kožešinové linie. Firmě zůstal věrný až do své smrti, tedy po více než padesát let. Milovníci zvířat ale nad tímto kontraktem zaplakali, neboť Lagerfeld v jeho rámci přenesl kožešiny ze zaprášených skříní starých žen opět na ramena milovnic nejnovějších trendů. Zbytek kariéry se pak setkával s všemožnými protesty. V roce 2001 po něm na módní přehlídce v New Yorku začali ochránci zvířat házet tofu koláče. Místo zamýšleného terče ale omylem zasáhli pouze jeho kolegu Calvina Kleina, který naopak kožešiny nepoužívá vůbec.
Muž mnoha nadání. Kde všude bychom našli odkaz Karla Lagerfelda
|
Skutečný rozlet nadějnému návrháři zaručilo až místo v čele Chanelu, které získal na začátku 80. let. „Jedinou věc, kterou jsem kdy skutečně chtěl, bylo pracovat pro nějaký módní dům v Paříži,“ prohlásil v roce 1979. Styl značky, která začala v 70. letech poněkud zaostávat za modernějším přístupem svých konkurentů, obrátil vzhůru nohama, zároveň však zůstal věrný odkazu jeho zakladatelky Coco Chanel. Elegantní styl bez výčitek míchal s teniskami, koženými křiváky nebo baseballovými čepicemi, a zákazníci ho za to milovali. Je to navíc právě Karl Lagerfeld, který stojí za slavným logem dvou zkřížených písmen C.
Zázračná dieta
Spíše než by do módy vnášel své vlastní vize, byl Lagerfeld pozorný k potřebám a chtíči společnosti. V devadesátých letech se uchýlil k populárnímu hip-hopovému stylu, jindy se zase inspiroval surfaři nebo uvolněnou atmosférou začátku milénia, kdy jeho modelky začaly chodit více než spoře oděné.
Someone can’t wait to open her holiday gifts... @choupetteofficiel #KARLLAGERFELD #HOLIDAY picture by @saillantolivier
Zato ve svém slovním projevu byl pověstně nešetrný. Častokrát si bral na paškál všelijaké slavné osobnosti, pokud přibraly, kritizoval hnutí Me Too, nesouhlasil se sňatky homosexuálních párů a na své modely nechal vyšít výroky z koránu. Mezi oběťmi jeho kritiky se ocitla „moc velká“ modelka Heidi Klumová, „trochu moc tlustá“ zpěvačka Adele i „nepříliš hezká“ sestra vévodkyně z Cambridge Pippa. Hlasitě také kritizoval svou spolupráci s firmou H&M a její rozhodnutí produkovat jím navržené oděvy v „monstrózních“ velikostech 42 a 44.
Jeho slova budí přinejmenším úsměv, když vezmeme v úvahu, že on sám měl dlouhá léta k dokonalé postavě daleko. To se změnilo v roce 2000. Tehdy se podle svých vlastních slov vzbudil a uvědomil si, že se svým tělem není spokojený. Za 13 měsíců dokázal zhubnout neuvěřitelných 42 kg a svou dietu pak zpropagoval v knize The Karl Lagerfeld Diet. Pozornost vzbudila především pasáž o motivaci. Spíše než o zdraví jde podle něj o přitažlivou vizáž. „Není nic horšího, než toužebně hledět na šaty, které byste si rádi oblékli, ale které jsou pro vás moc těsné.“
