Když jsem se jako malý s rodiči přestěhoval ze sídliště v Malešicích na okraj Prahy za přírodou, poprvé se projevily příznaky alergie. Při sekání kopřiv jsem měl vážné problémy s dýcháním, rodiče mě proto hned odvezli do nemocnice.
Tam jsem si pár dní poležel a bylo mi řečeno, že trpím alergií na pyly, psí srst a podobně. Dostal jsem prášky. Víckrát jsem alergický záchvat nedostal. Pravidelně jsem docházel na kontroly a tři roky jsem proti alergii dostával nějaké neznámé vakcíny, jejichž účinek se nejspíš dostavil.
Zhruba v deseti letech, pokud si dobře pamatuji, jsem začal mít problémy se zažíváním. Stěžoval jsem si rodičům, že mám křeče v žaludku a časté střevní potíže. Byl jsem tedy podroben mnoha vyšetřením, ale konečná diagnóza zněla jasně: "Jsi zdravý jak řípa," prohlásili doktoři a poté i maminka. A jelikož má maminka vždycky pravdu, snažil jsem se namluvit si, že je můj stav normální.
Další problém, který mě v dětství trápil, byly časté únavy. Návrat ze školy pro mě znamenal cestu do postele, ve které jsem byl poté schopný prospat i několik hodin. Jak si ale pamatuji, nikdy to nikdo moc neřešil.
Jablko mě pálilo
Poslední příznak potravinové alergie se začal projevovat kolem čtrnáctého roku mého života. Jednoho dne jsem se zakousl do jablka a přepadlo mě pálení v krku a mírné natékání rtů. Lékařka mi předepsala další prášky. Nepomáhaly a byl jsem po nich ještě unavenější, proto jsem záležitost nechal plavat.
V osmnácti letech mi známá doporučila jiného doktora. Stále víc druhů potravin jsem nebyl schopen jíst a moje lékařka mi nedokázala pomoci.
Nová doktorka mi udělala nové vyšetření a já se dozvěděl o potravinové alergii, která se se mnou od dětství táhla. Příznaky: únava, žaludeční potíže, pálení v puse, popřípadě vyrážka, kterou jsem naštěstí netrpěl.
V zimě si dovolím i zakázané
Dostal jsem nové prášky a příkaz nejíst zeleninu a ovoce. Také jsem se měl co nejvíc vyhýbat cizí kuchyni a jíst jen to, o čem vím, co přesně pokrm obsahuje. Alergii jsem totiž údajně měl i na některé druhy koření. Zkusil jsem tedy žít podle tohoto plánu.
A výsledek se dostavil. Najednou ze mě spadly únavy a žaludek byl v klidu. Dlouho jsem to ovšem nevydržel, protože jsem měl chuť i na ostatní jídlo. To je peklo. Zjistil jsem také, že si můžu dovolit jíst více zakázaného jídla v zimě, kdy mě alergie většinou tolik netíží. Naopak na jaře se radši problematické potravě vyhýbám. Stalo se mi dokonce, že jsem takhle snědl jeden oříšek a výsledek se dostavil.
Dnes to dělám tak, že jím převážně maso. Občas si zajdu třeba na "čínu", ale téměř vždy pak lituji. Každý den si koupím cestou do práce džus, abych měl nějaké vitaminy. Přesto si občas prostě musím dát jablko nebo banán, protože zakázané ovoce zkrátka nejvíc chutná. Prášky jsem vypustil, protože jsem je nikdy nedokázal brát pravidelně. A jestli se do budoucna můj stav změní?
Doufám, že ano. I když podle slov doktorky se můj stav zlepšit může, ale potravinové alergie jako takové se už nezbavím, neboť ta se měla léčit v dětství.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
