Ukládání tuku v buňkách je nejspíš podmíněno především geneticky.

Ukládání tuku v buňkách je nejspíš podmíněno především geneticky. | foto: Profimedia.cz

Jste tlustí? Možná ne vlastní vinou

  • 165
Někteří lidé mají větší dispozice pro ukládání tuku než ostatní. Je to totiž podmíněno geneticky. Ukázaly to výsledky průlomového výzkumu, který vědci zveřejnili tento týden.

Vědcům z Albert Einstein College of Medicine z Yeshiva Univerzity se povedl skvělý zásah. Po dlouhém zkoumání se jim podařilo rozluštit záhadu genů, které jsou zodpovědné za ukládání tuku v buňkách. Nalezli tak odpověď na jednu z nejzásadnějších otázek týkajících se problematiky obezity. Zdá se, že jejich závěry by mohly být skutečným průlomem v léčbě obezity a přidružených nemocí, uvedl Daily Science.

Už před tímto výzkumem byly známé geny zodpovědné za syntézu tuku, nicméně geny, které ovlivňují ukládání tuku ve formě tukových kapiček uvnitř buněk živočichů, jsou zcela novým objevem.

Nebezpečné "kapičky"
"Ukládání tuků v buňkách je naprosto klíčovým poznatkem," říká doktor David Silver, profesor biochemie a spoluautor odborné studie. "Mechanismus ukládání tuku je společný prakticky pro všechny živočichy. U člověka však nadměrný přísun tuků a zároveň i jeho nadměrné ukládání vede k nebezpečné obezitě."

Mechanismus ukládání tuků je u všech živočichů stejný. V tenkém střevu jsou tuky rozkládány enzymem lipázou a žlučovými kyselinami. Poté jsou dopraveny krevním oběhem pomocí lipoproteinů (tuk + proteinový obal + fosfolipid) a uloženy ve formě triglyceridů v tukových buňkách.

Doktor Silver a jeho kolegové však nyní identifikovali dva geny, které jsou klíčové v přeměně tuku v "kapičky", které se ukládají uvnitř buněk. "Kapičky" při větším množství utlačují a brání důležitým pochodům, ke kterým v buňkách dochází. Objevem jsou geny FIT1 a FIT2 (Fat-Inducing Transcripts).

Naděje pro obézní
Vědci zároveň provedli několik experimentů, které potvrdily roli genů FIT1 a FIT2 na ukládání tuků. V prvním z nich aplikovali do živočišných buněk kopie obou genů a zvýšili tak jejich počet. Zatímco syntéza tuků se ani u "pozměněných", ani u "normálních" buněk nezměnila, množství uloženého tuku ve změněných buněk se dramaticky znásobilo. Šlo o čtyř- až šestinásobný vzrůst.

V dalším experimentu vědci zcela potlačili gen FIT2 v tukových buňkách myší. Předpokládali, že pokud je FIT2 pro ukládání tuku skutečně klíčový, potom se nutně musí snížit množství uloženého tuku. Výsledky testu pak skutečně ukázaly, že procento uloženého tuku se drasticky snížilo.

Tyto závěry vědci ještě ověřili na jednom druhu tropické rybky. Do jejích vajíček byla vpravena DNA, která negativně ovlivňovala působení genu FIT2. Čerstvě vylíhlé ryby potom krmili stravou bohatou na tuky. Ačkoli ryby vykazovaly běžné stravovací návyky a chování, neukládal se v jejich těle prakticky žádný tuk.

"Tyto skutečnosti podporují naše zjištění, že geny FIT1 a FIT2 jsou nutné pro ukládání tuku v buňkách," uvádí Silver. "Teď, když známe tyto geny, bude možné vyvinout látky regulující jejich aktivitu. Ty by potom mohly být základem pro cenné léky. Nejde totiž jenom o léčbu důsledku extrémního ukládání tuku, obezity, ale také o zmírnění závažných chorob, které s obezitou souvisí."