Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem samotářka. Ale nechci jí být!

aktualizováno 
Jmenuji se Monika, je mi sedmadvacet let, žiji v Praze a jsem samotářka. To je, stručně řečeno, celý můj problém. Nemám žádné kamarádky, kamarády, známé. Nemám ani přítele. Můj život je kvůli tomu nejen strašně stereotypní, ale i nudný a vlastně o ničem.
Smutná žena

Smutná žena | foto: Profimedia.cz


Už jako malá jsem byla spíše tiché dítě, co sedávalo v první lavici před katedrou. A většinou jsem také sedávala sama. I pubertální období u mě proběhlo velmi klidným způsobem, stejně tak jako můj první, a zatím bohužel i poslední, milostný vztah.

Po maturitě jsem se na doporučení rodičů a učitelů ze střední školy přestěhovala za prací z Ostravy do Prahy, kde již osmým rokem pracuji jako asistentka ředitele v realitní kanceláři. Mám poměrně slušný plat, vlastní byt téměř v centru Prahy, služební auto, telefon. Takže po stránce materiální by mi ani nic chybět nemuselo. Nežiji se sice královsky, ale mohu si koupit takové ty základní věci, které chci. Například zajít si na kosmetiku, do kadeřnictví, koupit si značkové oblečení nebo drobnost do bytu.

Ještě nechci mezi důchodce
Práce mě také vcelku baví. Tedy, přesněji řečeno, nevadí mi. To, co je ale kámen úrazu, je mé zařazení do společnosti. Jsem v Praze už osmým rokem a stále tu nikoho neznám. Nemám kámošku, co by se mnou zašla do kavárny, přítele, se kterým bych mohla jít třeba večer do kina.

Se svým problémem jsem se svěřila jednou po telefonu mamce a její první reakce byla, že mám přeci alespoň kolegy a kolegyně v práci. Tak proč se nekamarádím s nimi? Jenže co bych si tak mohla povídat s lidmi o dvě generace staršími? Ještě přece jenom nejsem na hranici důchodového věku. Na to se opravdu necítím. A hlavně oni mají už docela jiné starosti a svůj volný čas tráví jinak, protože jsou prostě zvyklí trávit ho jinak. A s někým jiným.

Moje kolegyně opustí ve čtyři hodiny odpoledne kancelář, ví, co bude dělat a jak asi stráví večer. S rodinou. Ale co já? Pokaždé opouštím své pracoviště zklamaná a s vědomím, že zbytek dne se budu nudit. Přijdu domů, uvařím si něco k jídlu, kouknu v televizi na nějaký seriál. Večer si většinou čtu, buď knihu, nebo zprávy na internetu. Někdy zajdu třeba do kina nebo do divadla, pochopitelně sama. Jednou týdně mám večer jazykovou školu, učím se portugalsky. Mimochodem, je to už třetí jazyk, který budu umět. Během té nudy v Praze jsem si totiž stihla udělat státnice z angličtiny a španělštiny, což je na tom mém samotářském a nudném životě možná jediné pozitivní.

Víkendy bez lidí a doma
Největším utrpením jsou pro mě víkendy. Kolikrát strávím třeba celý den doma a nevidím ani jediného človíčka. Přiznám se, že mi to nedělá dobře na psychiku. Občas se nad sebou zamyslím a pak si uvědomuji, jak zoufale špatně na tom jsem a lituji se. Občas si ve slabší chvilce otevřu třeba lahev vína a večer sama popíjím při sledování filmu nebo četbě mé oblíbené knížky. Také jsem začala znovu kouřit. Je to, bohužel, mé jediné uklidnění ve chvílích, kdy je mi ze samoty smutno.

Napadá mě, že bych si koupila psa. Ale bojím se, zda němá tvář dokáže nahradit třeba kamarádku.

Četla jsem si na internetu různé poradny a články o tom, jak bojovat proti samotě. Jedním z návrhů bylo i začít se věnovat kolektivnímu sportu. Ano, souhlasím s tím, že tam potkám další lidi, možná i v mém věku. Jenže jak se s nimi mám začít víc kamarádit? Je snad normální přijít ke spoluhráčce a zeptat se jí, jestli by nezašla večer do kavárny? Nehledě na to, že já jsem na sport strašné "dřevo". Nikdy mi nic nešlo a už od dob základní školy chovám k tělesné výchově odpor.

Podobný problém řeším s hledáním partnera. Nemluvím teď o sexu, který jsem neměla už čtyři roky. Mám na mysli najít si lásku, chlapa, se kterým si budeme rozumět a trávit spolu volný čas. Nemyslím si, že jsem ošklivá. Sice se Pamele Anderson ani žádné další sexbombě nepodobám, ale snažím se vypadat moderně a upraveně. Každé ráno se decentně nalíčím, chodím na kosmetiku, kadeřnice se mi stará o vlasy, občas navštívím solárko. A ačkoli se vyhýbám extravaganci, do svého šatníku investuji také poměrně hodně. Tak nevím, v čem je chyba. Proč si mě ještě žádný mužský nevšiml?

Myslím, že to jedno souvisí s druhým. Mít alespoň kamarádku, můžeme vyrazit do společnosti spolu a tam se seznamovat. Dvou žen si pánové všimnou spíše než jedné nesmělé myšky v rohu.

Chtěl mě jenom úchyl
Zkoušela jsem hledat přes inzeráty na internetu. Hledala jsem jak kamarádku, tak chlapa. Ale marně, neboť po několikaměsíčním dopisování jsme vybrali témata společného rozhovoru a byl konec. Jiní, zejména pánové, okamžitě chtěli moje fotky. Když je pošlu, začnou se mě vyptávat na intimnosti a zvou na rande. Jenže copak mohu jít na rande s někým, koho znám přes dva maily?

Na to mám bohužel moc špatnou zkušenost s jedním úchylákem. Tehdy jsem se po měsíčním mailování rozhodla, že se tedy setkáme. Večeře proběhla v pořádku, choval se velmi gentlemansky. Zaplatil, byli jsme na odchodu. Ale on okamžitě počítal s tím, že jdeme ke mně domů užít si společného sexu. Na moje argumenty typu "vidím tě poprvé" a "necháme to na příště" reagoval velmi uraženě. Prý zaplatil večeři, tak má nárok na sex. A gentleman se z něho hned vytratil. Rozloučili jsme se a já už inzerátům moc nevěřím.

Pravda, nevěřím ani sama sobě. Nedokázala bych nikdy oslovit kolemjdoucího krasavce na ulici, pochválit kolegovi makléři novou kravatu nebo se na firemním večírku začít bavit s cizími lidmi. Tohle prostě neumím.
Vím, že se sama necítím dobře. Chybí mi komunikace s lidmi a lidi vůbec. Možná je takových případů jako já více. Třeba někdo má podobné zkušenosti a dokázal je překonat. Pak tedy budu vděčná za jakoukoli radu, třeba v diskuzi pod tímto příběhem. Poraďte mi prosím.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2580

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 30. srpna 2008. Anketa je uzavřena.

5. Zajít k psychologovi, protože moje situace už není zcela normální? 1363
3. Překoat svůj odpor ke sportu a začít se věnovat nějakému kolektivnímu sportu? 573
4. Pokračovat v hledání přes inzeráty, protože ne každý inzerent je úchyl? 254
2. Koupit si psa? Ten mi smutek a samotu zažene. 232
1. Odstěhovat se z Prahy zpátky do Ostravy, kde mám alespoň rodiče a několik příbuzných? 158
Autor:






Nejčtenější

Páj s modrým sýrem a hruškami
Švédská kuchyně nejsou jen ryby. Tři recepty z nové severské kuchařky

Hity středomořské, italské nebo třeba bavorské kuchyně dovede většina z nás vyjmenovat i ze spaní, zatímco o té severské toho víme mnohem méně. S největší...  celý článek

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

Přírodní oleje jsou báječným kosmetickým pomocníkem. Pokud víme, jak nám mohou...
Jak se vyznat v pleťových olejích? Kokosový na tělo, měsíčkový na tvář

Oleje patří do kosmetické výbavy stejně neodmyslitelně jako třeba pleťové krémy, sprchové gely nebo líčidla. Nejen, že skvěle pomáhají například s odličováním,...  celý článek

Zpěvačka Paloma Faith na Britain Q Awards (Londýn, 18. října 2017)
Moje děti budou genderově neutrální, říká zpěvačka Paloma Faith

Loni v prosinci se britská zpěvačka Paloma Faith (36) poprvé stala maminkou. S francouzským partnerem Leymanem Lahcinem (30) by chtěla mít další potomky....  celý článek

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

Další z rubriky

Soukromá Sado-maso mučírna - klec
Erotické sny žen zahrnují nátlak a třeba i znásilnění přitažlivým mužem

Okouzlující cizinec, kterému nelze odolat. Nechat se svázat. Ale také třeba být sledována… Ženské sexuální fantazie jsou často barvitější, než mnohdy samy ženy...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Terezie: Děti mi vyčítají, že upřednostňuji jejich sestru

Jsem matkou tří dětí. Všechny už jsou dospělé a zatímco dvě nejstarší žijí spořádané životy, nejmladší dcera se tzv. nepovedla. Už od puberty s ní jsou jen...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Barevná oční linka DYI: Nahraďte černou klasiku
Barevná oční linka DYI: Nahraďte černou klasiku

Jemnějším typům příliš nesvědčí klasická černá tužka na oči - na jejich tváři působí tvrdě. Naopak barevná linka z očníc... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.