Mnozí lidé mají jógu spojenou se striktním zákazem jedení masa. "Tento názor svědčí o nepochopení toho, co jóga ve své podstatě je," tvrdí GOVIND S. RAJPOOT, autor několika knih o jógové stravě a alternativní medicíně, který se narodil v Indii a přes deset let žije v Praze.
Jak by měl člověk upravit svůj jídelníček, když se chce věnovat józe?
Rád bych poznamenal, že obrat "věnovat se józe" má snad smysl v Evropě, ale ne v Indii, odkud jóga pochází. Například já bych vám nedokázal říci, odkdy se věnuji józe - prostě proto, že jsem se "do jógy" už narodil. Pro Inda je jóga vše živé. V Indii se nelze věnovat nebo nevěnovat józe, každý je "jógín" už od chvíle, kdy se narodí, a pozor - vůbec to nesouvisí s tím, jestli maso jí, nebo ne. Jóga je - z velké části - umění poznat svou "roli" v životě a ve světě, poznat, co k té roli náleží a zařídit se podle toho. A k tomu patří i určitá strava. Někdo, kdo pracuje jako dřevorubec, musí jíst jinou potravu než myslitel. A o tom, zjednodušeně řečeno, je jógové učení o stravě.
Celá řada knih týkajících se jógy ale doporučuje vegetariánství...
Vegetariánství souvisí se směřováním k takzvaným satvickým vlastnostem a satvickému způsobu života. Jóga rozlišuje tři kvality v přírodě: satvu, radžas a tamas. Satva je princip světla, vnímavosti, inteligence a harmonie. Radžas je princip energie, aktivity, emocí a víření. Tamas je princip nečinnosti a tmavosti. Tyto kvality lze najít v lidských vlastnostech, v tom, čím se člověk v životě zabývá, ale i ve stravě. Bylo by ovšem chybou dívat se na to tak, že satvické vlastnosti jsou jednoznačně lepší než radžasické či tamasické a že by měli všichni lidé být satvičtí. Ty tři kvality existují vedle sebe, nemůžete nějakou z nich jen tak vyškrtnout ze světa. Úkolem člověka je najít, které vlastnosti mu nejvíc "sedí", také jaký je jeho životní cíl, a podle toho zařídit svou stravu i vše ostatní. Když ovšem Evropan řekne, že se věnuje józe nebo že jde cestou jógy, pak tím obvykle myslí právě usilování o satvický život.
V čem se tedy, kromě zmiňovaného masa, liší satvická, radžasická a tamasická kuchyně?
Satvická strava je vegetariánská, obsahuje téměř všechny druhy zeleniny, vyjma například cibule a česneku, které jsou radžasické. Dále k ní patří obiloviny, luštěniny a mléko. Všechny potraviny by měly být co nejčerstvější. Radžasická strava může, ale nemusí být vegetariánská. Není ani tak charakteristická zvláštními potravinami jako způsobem přípravy. Patří k ní hodně výrazná, ostře kořeněná jídla, ohřívané jídlo z téhož dne, cibule, česnek a některé druhy alkoholu. Tamasická strava zahrnuje maso, sýry, ohřívané jídlo z předchozího dne a alkohol - hlavně lihoviny a pivo.
Říkáte, že každý má jíst to, co mu nejvíc "sedí". Pak ale každý může jíst jednoduše to, co mu chutná - nepotřebuje na to zvláštní nauku.
Nepotřeboval by ji, kdyby uměl sám sebe dobře poznat. K tomu také jóga směřuje. Jógová nauka nikomu nemůže zakazovat jíst maso, jakýkoliv zákaz ve spojení s jógou je ostatně čirý nesmysl. Já maso nejím, ale nenapadlo by mě přesvědčovat někoho, aby se stal vegetariánem. Indům obecně není vlastní přesvědčovat někoho o tom, co by měl dělat, nebo o své pravdě. Považte jen, že v Indii je třicet šest milionů bohů a třeba v desetičlenné rodině je běžné, že každý má jinou víru. Ale nedohadují se o tom, která z nich je ta "pravá", protože vědí, že ty všechny víry jsou jako odraz jednoho měsíce na hladině šestatřiceti milionů jezer. Ale zpátky ke stravě: to, že vám něco chutná, ještě neznamená, že je to ten správný typ stravy pro vás. Mnoho lidí například jí určitou stravu jen ze setrvačnosti nebo prostě proto, že tak jedí i lidé okolo. Když budete nějakou dobu praktikovat jógu, budete mnohem citlivější k potřebám svého těla a některé věci vám prostě přestanou chutnat, jiné vám naopak budou chutnat více než dřív. Nemá však žádný smysl dělat to opačně, to jest zakázat si maso a pak začít praktikovat jógu, ani mít špatné svědomí z toho, když člověk po roce vegetariánství dostane chuť na biftek - v takové chvíli si ho samozřejmě má dát, protože skutečnost, že ta chuť přišla, něco znamená.
Má tedy smysl usilovat o satvický způsob života?
Pro někoho ano, pro jiného ne. Může to být i záležitost různých životních období - u člověka mohou po část života převažovat vlastnosti jednoho typu a najednou začne mít sklony úplně jiné. Nejdůležitější je, aby to ve správnou dobu rozpoznal. To, co by mělo člověka vést životem, se podle mého názoru dá shrnout do tří následujících vět: Všichni mají pravdu. Nic není špatně. Povinností člověka je jen poznávat.
 Jóga rozlišuje tři guny (kvality) zrozené z přírody: sattvu, která je hlavní kvalitou mysli, radžas, který se projevuje silou a touhou ovládat, a tamas, což je princip temnoty a nečinnosti. Tyto tři kvality jsou různě zastoupeny i v potravinách, proto podle jógové nauky může člověk ovlivnit své vlastnosti stravou. Sattvická strava sestává převážně z obilovin, téměř všech druhů zeleniny, luštěnin, mléka, ovoce, ořechů, medu a podobně. Taková strava usnadňuje soustředění a dodává klid mysli. Pro radžasickou stravu jsou typické výrazné, kořeněné chuti - například česnek, cibule, pepř... Je zdrojem velkého množství energie, ale také neklidu. Tamasická strava, ke které patří maso, vejce, hodně živočišných tuků a alkohol, vede spíše k nečinnosti a otupění. |
