Když jsme spolu chodili dva měsíce, Jirka mi řekl, že je ženatý a má dvě děti. Se svou ženou prý vycházejí jako přátelé a zůstávají spolu jen kvůli dětem. Byl to pro mě šok, protože s ženatým chlapem bych si nikdy nic nezačala.
Naši mě přísně vychovali a vůbec jsem si nedovedla představit, jak jim to řeknu. Ale láska je láska. Až později jsem si uvědomila, že schválně čekal, až se opravdu zamiluju, aby měl jistotu, ze s ním zůstanu. Dál se to vyvíjelo ovšem jinak než v jiných případech.
Jirka se mnou začal bydlet, staral se o mě i o svou ženu a děti. Časem začaly děti chodit k nám na víkendy a Jirka se s manželkou dohodl na rozvodu. Přemluvil mě, abych přestala chodit do práce, že se o mě postará. Říkal, že je pro něj důležitější spokojená rodina a aby bylo doma všechno, jak má být. Přistoupila jsem na to a stala se ze mě žena v domácnosti.
Jirka koupil dům, koupil mi auto a jeho děti u nás byly pečené vařené. Všechno klapalo až do okamžiku, kdy jsem chtěla jet s kamarádkami na cvičení do zahraničí. Řekl, že to neexistuje, že tady mám povinnosti a nikde lítat nebudu. Odmítl mi na to dát peníze a dodal, že jestli se mi to nelíbí, můžu si sbalit igelitku a vypadnout.
Hrozne mě to zaskočilo. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně jeho rukojmí. Bydlím sice v domě, ale můj není, mám auto, ale je psané na Jirku, do práce nechodím, takže žádné vlastní peníze nemám. Všechno dostávám od Jirky. Do té chvíle jsem si vůbec nevšimla , že jsem na něm tak závislá. Nakupovat jezdil se mnou, všechno vždy bez řečí zaplatil, oblečení mi kupoval bez omezení, nepocítila jsem žádnou nouzi.
Mělo mě varovat, že se sice rozvedl, ale mě si nevzal. Rozhodla jsem se, že musím tuhle situaci změnit. Dříve jsem pracovala jako kosmetička, tak jsem se rozhodla vrátit do práce. Našla jsem si místo v salonu kousek od bydliště. Nebylo to na uživení, ale těšila jsem se na změnu a nové tváře.
Ze začátku se nedělo nic, ale najednou Jirka potřeboval nutně vyžehlit 4 košile v době, kdy jsem měla jít do práce, jindy řekl, že jedeme na hory, ať mě v práci někdo zastoupí, potom byl nemocný a dělal scény, že je mu hrozně špatně a že ho nemůžu nechat doma samotného.
Nakonec jsem musela z práce odejít, protože jsem stále musela přeobjednávat zákaznice nebo rušit objednávky. Pohádali jsme se a Jirka mi řekl: "Máš se jako prase v žitě, miláčku, a nelíbí se ti to? Já tě nedržím, ale jak jsem řek, půjdeš tak, jak jsi přišla. S igelitkou. Všechno, co máš, jsem ti koupil já, takže je všechno moje. Hadry, šperky, auto. Tak si vyber."
Nemám kam jít. Naši bydlí na vesnici na druhém konci republiky. Všichni známí jsou jeho známí a kamarádi. Nenechali by mě u sebe. Nemám byt, nemám práci, nemám nic. Jsem v hrozné situaci. Co mám dělat?
1. Mám zůstat a hrát podle Jirkových pravidel?
2. Mám odjet k rodičům a přiznat, že jsem totálně selhala?
3. Mám naoko zůstat s Jirkou a přitom si tajně připravovat odchod?
4. Mám si znovu promluvit s Jirkou a vysvětlit mu, jak se cítím?
