Poprvé prošel Zbyněk Dohnal zdejší vrátnicí hned po promoci. Když se koncem 90. let přestěhoval do ředitelny, usmyslel si, že svou energii nezaměří jen na povznesení výroby střešní krytiny, ale i ducha téměř 500 pracujících. Přišel proto mimo jiné s ozdravným programem, který měl přivést lidi k pozitivnějšímu myšlení, ke zdravějšímu stravování a k nekouření. Poslední bod se ukázal být nejsvízelnější.
"Zbudeš tu sám, prorokovali mi kolegové, jen co jsem v červnu 1995 oznámil, že od ledna bude ve fabrice zakázáno kouření," říká dnes inženýr Dohnal. "Po Novém roce se ale nestalo vůbec nic, akorát všichni přestali v práci kouřit."
Protikuřácký program vycházel z filozofie cukru a biče. Kdo skoncoval s cigaretami, měl například levnější dopravu do zaměstnání i rekreaci na podnikové chatě a obědy, ročně dostával jeden pracovní oděv navíc a ze sociálního fondu příspěvek na nikotinové náplasti, které pomáhají překlenout první týdny odvykání. A pokud nemarodil, měl jednou za čtvrtletí volný den. Právě poměrně vysoká nemocnost hrála v úvahách inženýra Dohnala značnou roli. Věděl, že i tady jsou kuřáci nemocnější častěji, a hlavně že azbest, s nímž se tu pracovalo, patří ke karcinogenním látkám a v kombinaci s kouřením se riziko onkologického onemocnění zvyšuje více než tisíckrát.
Ti, kteří si přece jen někde za bukem připálili, neriskovali málo: podle kolektivní smlouvy bylo totiž takové porušení podnikových pravidel důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru.
"Dost kuřáků brblalo, zato některé manželky mě zastavovaly na náměstí a děkovaly, že jim konečně zbývá víc peněz na domácnost," vzpomínáy inženýr Dohnal. A všichni si pomalu, ale jistě na pracovní den bez dýmu zvykali.
Když pak koupila firmu dánská společnost Dansk Eternit Holding (přejmenovala ji na Cembrit Moravia), požádal ředitel představenstvo, aby tuto směrnici nerušilo, koneckonců nejen ze zdravotních důvodů, ale i proto, že by to mohlo snížit jeho autoritu. Věděl své: při mnoha jednáních v Šumperku většina Dánů permanentně odbíhala na dvůr na "jednu" a v jejich domovské továrně inženýr Dohnal žasl nad dělníky dýmajícími přímo u strojů. Těsně poté, co po roce a půl firmu opustil, však Dánové zákaz zrušili.
Proč vlastně?
"Pokud vím, tak se našim partnerům nelíbil nadiktovaný zákaz - považovali jej za omezování osobní svobody," vysvětluje Daniel Bubla, současný technický ředitel, který ovšem nekuřáckou éru sám nezažil.
Její strůjce, Zbyněk Dohnal, slyšel ovšem v kuloárech jinou verzi: "Údajně měli prohlásit, že zákazem kouření jsou lidé stresováni, a tento stres pak snižuje jejich pracovní výkonnost a zvyšuje nemocnost."
Zdá se, že svého Cimrmana mají i Seveřané.
- sobota 29. května 1999
