"Láhev je zapotřebí naplnit až po hrdlo vodou, o níž chceme zjistit, co obsahuje, a nechat minimálně dvacet minut ustát," říká Maršálek. Pokud v láhvi zůstává v zásadě homogenní zelená voda, jde s největší pravděpodobností o řasy. Jsou to v podstatě rostliny, a ovlivňují především kyslíkový režim a kyselost či zásaditost vody. Tyto řasy a rostliny sice neobsahují toxické látky, ale mohou vyvolat alerické reakce.
Pokud se však u hrdla láhve kumuluje zelený řetízek nebo krupičková hmota, jakoby kopru, sekané trávy či jehličí, ukazuje to na přítomnost sinic. "Nevyplácí se spěchat, vodu je dobré nechat ustát i dvě hodiny," podotkl Maršálek.
Po jednom loknutí vody se sinicemi akutní nebezpečí nehrozí. Pokud se dítě při koupání napije může ho bolet hlava, dostat průjem, nebo zvracet. Pokud by však vodu polykalo několik dní, pravděpodobně se zhorší jaterní testy.
Podle Blahoslava Maršálka se dá přítomnost cyanobakterií zjistit ještě jednodušeji: "Vstoupíte-li pomalu, opatrně po kolena do vody tak, abyste ji nerozvířili a neuvidíte-li kvůli zelené krupičce či sekanému kopru nebo prostě jen kvůli hnědému zbarvení hladiny své nohy, rozhodně se nekoupejte." Jestliže jste se přece vykoupali a na kůži vám ulpěly sinice, nestírejte si je rukou, ale raději se osprchujte. Živé buňky mají totiž jedy v sobě, a pokud je rozmačknete, dostanou se kůží do těla.
Některé jedy, zejména embryotoxiny, způsobující potíže v těhotenství až potraty, které cyanobakterie čili sinice produkují, dokonce projdou i úpravnami do pitné vody. To už však člověk pouhým okem nepozná. Proto chce-li mít jistotu, že je voda nezávadná, měl by se informovat na místní hygienické stanici. Pokud má podezření, že voda není v pořádku, měl by hygieniky požádat, aby vodu z vodovodu prověřili.
Rozvoj sinic je světovým problémem a patří k důsledkům zvyšujícího se znečišťování povrchových vod. Světová zdravotnická organizace proto určila limitní koncentrace sinic a jejich toxinů pro vodárenské a rekreační nádrže. Informovanost veřejnosti v ČR o rizicích spojených s masovým rozvojem toxických sinic vodního květu přitom pokládá za velmi nízkou. Lidé by podle něj měli vyžadovat informace o tom, co obsahuje voda, v níž se koupou a kterou pijí. Tyto údaje by měly poskytnout obecní úřady a provozovatelé rekreačních lokalit, v případě pitné vody pak vodárenské společnosti.
V letošním roce se sinice ve známějších rekreačních oblastech zatím vyskytly ve větší míře v Máchově jezeře, v jezeře Chmelař u Úštěku a v Brněnské přehradě. V prvních dvou případech však kvalitu vody po několika dnech zlepšily deště a bouřka. Hygienici však nadále nedoporučují koupání v Brněnské přehradě - a to nejen kvůli sinicím, ale i dalšímu znečištění vody, které zejména u dětí, starších lidí a alergiků může vyvolal zdravotní potíže.
 Sinicemi zanesená část brněnské přehrady. |
 Pokusné lahvičky s vodou pro porovnání vedle sebe: vlevo s nezávadnými rostlinkami, vpravo se sinicemi. |
 Mikroskopem 400x zvětšené cyanobakterie, které na hladině vody vypadají jako zelená krupice. |
 Cyanobakterie čili sinice se shlukují v prapodivných obrazcích (400x zvětšeno) |
 Některý druh sinic vypadá na hladině jako na drobno rozsekaný kopr (400x zvětšeno). Tento druh obsahuje většinou neurotoxiny. |
 Pěna u břehu je také důkazem o přítomnosti sinic ve vodě. |
 Vodní rostliny a řasy při koupání nevadí. Citlivějším lidem však mohou způsobit alergie. |
 Necháte-li vodu stát delší dobu, vytvoří se na hladině tzv, řetízek ze sinic. Do takto znečištěné vody vůbec nelezte. |
