Jaro je předmětem hovorů od nepaměti. Jeho efekt na lidskou psychiku je značný. Kromě toho se dříve mnohem víc lidí živilo zemědělstvím, takže pro ně bylo jaro také důležité, říká meteorolog Českého hydrometeorologického ústavu v Praze Jan Pavlík.
Naši předkové obvykle čekali na teplo o trošinku déle než my. Postupné globální oteplování se projevuje. "Je to poznat, ale opravdu jen trochu. Průměrná teplota se za posledních padesát let zvýšila o necelý jeden stupeň," vysvětluje meteorolog. Právě v jarním období, kdy lidé netrpělivě čekají na teplo, je takový jindy nepatrný rozdíl významnou záležitostí. Když je teplota na nule, sněží. A to koncem března naštve rozhodně víc, než když je tomu tak v únoru. Když se však teplota průměrně zvedla o jeden stupeň, máme naději, že se častěji než naše prababičky v březnu setkáme místo sněžení s deštěm. A ten už tak nevadí. Ten je přece jarní, ikdyž pořádně studený.
Psychologové a lékaři se shodují, že období čekání na jaro svým způsobem nějak prožívá každý člověk. Co se tedy vlastně v tuto dobu v odehrává? Když mluví o jaru meteorologové, vyznívá to zpravidla jako celkem známá záležitost. "V období března, dubna a května, tedy v období klimatického jara, se výrazně prodlužuje den a zkracuje noc. Zemský povrch přijímá stále více tepla ze slunečního záření, takže se postupně otepluje. Pro jaro je také typické časté střídání teplých a studených týdnů, což platí hlavně pro duben," říká Jan Pavlík.
Psychologové mají na jaro také svůj názor: "Lidskému organismu po zimě chybějí světlo a teplo. Světlo pomáhá produkovat v těle člověka látku melatonin, která působí na celkovou nervovou soustavu a vyrovnává biorytmy," vysvětluje primář opavské psychiatrické léčebny Libor Chvíla, proč lidé podvědomě cítí, že jaro potřebují.
Citlivější povahy jsou právě v tomto období více zranitelné a nespokojené. Zjednodušeně řečeno: těší se na teplo a světlo, ono pořád nepřichází, a tak je každý další chladný či deštivý den krok k větší a větší depresi.
Lékaři na jaře řeší mnohem častěji případy, kdy má počasí vliv na zdravotní stav člověka. "Psychicky labilní lidé deštivé a studené jarní dny velmi silně prožívají. Mnohdy jim paradoxně nepomůže ani tolik očekávané opravdové teplé jaro.
Televize a noviny do nich buší zamilované příběhy a písničky a nejeden člověk pak má depresi z toho, že je sám. A když konečně nastane teplý jarní večer, on ho přesto netráví s milovanou bytostí pod rozkvetlým stromem, ale stejně sám u televize, jako to dělal celou zimu. To je přece deprese jako hrom," říká praktická lékařka Jana Treimanová.
Od jara lidé podvědomě čekají změnu, začátek čehosi nového. Jenže kromě rozkvetlých stromů a prodlužujících se dnů mnohdy žádná nepřichází. Na jaře se stává nejvíce sebevražd. Právě v období, na které se lidé tak těší, jich nejvíce volí dobrovolný odchod ze života. Podle zprávy Českého statistického úřadu, která sleduje období od roku 1996 do roku 2000, se "s nástupem března počet sebevražd každoročně nadprůměrně zvyšuje. V květnu jejich počet převažuje nad průměrem dokonce o více než jedenáct procent."
Zajímavé jsou idalší údaje z rozličných průzkumů, které se nějakým způsobem týkají jara. Obezitologové například mají poznatky, že na jaře lidé mnohem častěji a snadněji hubnou. Nejde přitom vždy jen o to, že je děsí vidina pivních břich odhalených na středomořské pláži, a proto nastupují v dubnu do posiloven. Těch je také hodně, ale na jaře zpravidla snadněji hubnou i ti, kteří se o to snaží bezvýsledně celý rok.
Organismus je v té době připraven na celkovou očistu. Potřebuje ji. Odjakživa tomu tak bývalo. Naši předkové to neřešili odtučňovacími koktejly z lékáren, ale prostě měli začátkem jara do Velikonoc půst.
Další průzkumy potvrzují, že na jaře lidé snadněji ráno vstávají. Světlo je budí dříve. Mnozí uvádějí, že zatímco v zimě mají co dělat, aby vstali před osmou, na jaře je slunce a zpěv ptáků přimějí k tomu, aby před odchodem do práce doma v klidu snídali či cvičili.
Obyvatelé jedné ostravské vilové čtvrti například zavedli každoroční ranní jarní rituál - poslouchání ptáků. Vstávají už okolo půl páté ráno, scházejí se na zahradě jednoho z nich a půl hodiny jen tak mlčky sedí. "Nemluvíme a díváme se do křoví, ve kterém se dějí úžasné věci. Pak mi v práci vždycky stačí, když si vzpomenu na tu ranní půlhodinku zvuků. Celou zimu se už nemůžeme dočkat," líčí jeden z organizátorů těchto dýchánků.
- úterý 19. března 2002
