Petr je šesté dítě svých rodičů, ale když táta mámu opustil, nastalo pro něj peklo.
„My děti jsme neměly kde spát, pokud se postel neříká špinavé vaně,“ líčí období před tím, než se spolu s dalšími sourozenci dostal napřed do diagnostického ústavu, pak do dětského domova v Kostelci a po šesti letech do domova v Potštejně.
Pomozme Petrovi, Lukášovi i ZuzcePetr a Zuzka i Lukáš - jeho příběh čtěte zde - musí letos opustit dětský domov a do začátku potřebují naši pomoc. Přispějeme jim finanční sbírkou přes Nadaci Terezy Maxové dětem na 22. Jarmarku OnaDnes.cz, jehož generálním partnerem je Čekankový sirup a který se koná 16. března. Peníze můžete Lukášovi, Petrovi, Zuzce, kteří na Jarmark přijedou, poslat i vy na sbírkové konto Nadace Terezy Maxové dětem: 2102710424/2700  |
„Doufali jsme, že to bude lepší než u mamky, a taky bylo. Byl jsem spokojenější, oblečení ani jídlo mi nechybělo. Vlastní taťka se občas ozýval, ale jeho nová přítelkyně dělala problémy. S mámou jsem v kontaktu, když jedu k ségře,“ říká dnes štíhlý blonďák, který se učí truhlářem.
„Po skončení bych rád dělal nějaké montáže všeho druhu, podle poptávky na internetu,“ přál by si. Zatím bydlí spolu s kamarádem Lukášem ve „cvičném“ bytě v areálu dětského domova.
„Naštěstí s námi přešla i naše teta vychovatelka a měla mě pořád na starosti. Zvykl jsem si v novém, ale potřeboval jsem svůj klid. Když jsem ho neměl byl jsem hrozný vztekloun. Ještě stále mám na ten život vztek, pak se mi chce všechno rozbít, protože nic nemá cenu,“ popisuje sám sebe Petr. Jeho život byl plný změn: měnil bydliště, školy, lidi, kamarády. Teď ho čeká změna zásadní.
„Budu svobodný. Ale jak se s tím poperu? Udělám maximum, už teď chodím na brigády, jak se dá,“ říká a dodává, že máma má teď práci i přítele, u kterého bydlí, a zajímá se i o to, jak se mu daří. „Asi trochu by mi i pomohla, kdybych potřeboval,“ dodává, ale už teď ví, že půjde po vyučení bydlet na čas k sestře a její rodině a bude si shánět vlastní podnájem.
Příběh cukrářky Zuzky: Ráda bych školu dokončila
„Když jsem byla malá, bydleli jsme s rodiči a se starším bratrem Honzou v Praze v bytě u babičky. Táta byl v invalidním důchodu ze zdravotních důvodů a než nás babička vzala bydlet k sobě, bydlel v parku. Jako bezdomovec se seznámil i s mámou. Vyprávěl nám, že ji odnaučil brát drogy,“ napsala nám svůj příběh Zuzka, která si nepřála fotografovat ani natáčet.
Když její babička onemocněla, máma s ní zůstala doma, aby se o ni postarala, a Zuzka se starším bratrem nesměli chodit ven. „Maminka nás chtěla mít u sebe a moc se o nás bála,“ zdůvodnila to dětem. „Pak babička umřela, máma šla do práce a my jsme mohli být v parku až do večera. Měli jsme pořád málo peněz a problémy s placením účtů,“ líčí Zuzka.
V pubertě Zuzku srazilo auto. „Máma se hodně bála doktorů, a tak jsme nešly na vyšetření, takže až když jsem se dostala do dětského domova, se ukázalo, že mám z bouračky zdravotní problémy a musela jsem na hodně vyšetření i na operaci mozku.“
Bylo jí šestnáct a bratrovi téměř o dva roky víc, když se máma zamilovala a od rodiny odešla za přítelem. Jejich otec nezvládl z důchodu platit poplatky, nájem, neměli ani na jídlo. Nakonec někdo ze školy řekl na sociálce, že mají problémy, a děti musely do dětského domova a jejich tátu z bytu vystěhovali.
„Je bezdomovec a je mi líto, že často dlouho nevím, kde je, a bojím se o něj, když vím, že je nemocný. Mrzelo mě, že nejsme s bratrem pohromadě. Byl už skoro dospělý, nejdřív bydlel v domě na půli cesty a dneska je ženatý a má rodinu. Bydlí za Prahou, takže se nevídáme moc často. S mámou se taky moc nevídám, nemám ráda, když dělá ostudu,“ vypráví svůj osud dvaadvacetiletá Zuzka, která je vyučená cukrářka a přijali ji na nástavbu - podnikání, kde ukončila první ročník.
„Teď ale do školy ze zdravotních důvodů nemůžu chodit. Ráda bych školu dodělala, ale zároveň musím dětský domov opustit. Trochu se bojím toho, jak si sama se vším poradím,“ dodává.
Jarmark OnaDnes.cz
