Jana Krausová: Všichni moji muži jsou dominantní

  0:31
Herečka a malířka Jana Krausová sice působí křehce, ale v rodině plné silných osobností se naučila prosazovat si svou. Celý život jsou vedle ní zajímaví muži – vlastní a nevlastní otec, manžel Jan Kraus, přítel Karel Roden a samozřejmě oba synové.
Jana Krausová

Jana Krausová | foto: Tomáš Beran


Jana Krausová

Narodila se v Praze 25.1.1954. Vystudovala Akademii výtvarných umění, celý život se střídavě věnuje jak malování a keramice, tak herectví. Jejím manželem je herec a moderátor Jan Kraus, s nímž má dva syny – Davida a Adama. V současnosti žije s přítelem, hercem Karlem Rodenem. Hrála v řadě filmů a inscenací, věnuje se i divadlu. K nejznámějším patří její role z 80. let, třeba v seriálu Velké sedlo nebo ve filmech Anděl svádí ďábla, Pěsti ve tmě nebo Skalpel, prosím. 



V posledních letech se o Janě Krausové mluvilo především v souvislosti s její "výměnou partnerů". Její manžel Jan Kraus, se kterým má dva syny, odešel za herečkou Ivanou Chýlkovou. Jana se po nějaké době naopak sblížila s předchozím přítelem nové milé svého muže, s Karlem Rodenem. Vzhledem k jisté pikantnosti celého příběhu jej média stokrát provětrala, takže Jana je na otázky týkající se svých mužů poněkud alergická.

"Nechci se bavit o Krausových, protože o nich hovořím v každém rozhovoru. Každý se mě na ně ptá pořád dokola. Nikdy mi nikdo z rodiny nic nevyčetl, ale já se vůči nim cítím nepříjemně." Tak zahájila náš rozhovor klidným, ale naléhavým hlasem. Nakonec nebylo tak zle.

Z jaké rodiny pocházíte vy co do temperamentu?
Z relativně klidné, i když ne úplně typické. Maminka mě měla za svobodna. Byla jsem takové to omylem vzniklé dítě lásky. Táta herec jezdil po světě, vyrůstala jsem s babičkou a maminkou v čistě ženské domácnosti. Všechno plynulo ve vlídné, naprosto nedramatické atmosféře.

Tatínek si mě pravidelně bral jen na prázdniny a mně to nepřipadalo nijak divné. Naopak jsem měla pocit, že je život vlastně pestrý a zajímavý. Maminka na něj přede mnou nikdy nenadávala, i když mít v té době status neprovdané matky pro ni asi bylo těžké. Když mi bylo pět, provdala se za Vladimíra Dvořáka. Nový táta Vladimír mě přijal ihned jako vlastní, sama od sebe jsem mu začala říkat tati. Přibyli mi mladší sourozenci Vláďa a Hana. S tátou Vladimírem jsme měli vždycky hezké vztahy, i když k dospělým on uměl být pěkně sarkastický. Vlastní táta si pak taky našel novou partnerku a s tou jsem se taky měla ráda. Dospělí nedělili děti na vlastní, nevlastní, měla jsem takovou rozšířenou rodinu.

Takže když jste se později sama rozcházela s partnerem, vzala jste si příklad doma?
Asi ano. Rozchody nejsou vůbec příjemné, ale nepovažuji je za katastrofu, když jsou lidi ze sebe schopni vydolovat jistou velkorysost. Ono si časem všechno tak nějak přirozeně sedne, pokud na sebe v nejhorším období nebyli sprostí. Moje maminka byla schopna dobře vyjít s partnerkou mého vlastního otce a on zase s mým nevlastním tátou Vladimírem, i když se pochopitelně nevyhledávali. Vím, že to, když se chce, jde. Život je moc krátký a moc těžký na to, aby si lidi dobrovolně škodili ještě uvnitř vlastní rodiny.

Vypěstovalo ve vás tohle klidné prostředí sebevědomí?
Přiměřeně. Spousta věcí se mi na sobě také nelíbila, ale že bych trpěla mindráky, které by mě svazovaly, to se také nedá říct. Ona celkově výchova dívek v době mého dětství byla jiná než dnes, taková, aby se spíš držely zpátky. Rozhodně jsem ale byla strašně naivní. Důvěřivá, euforická holka. Taková samozápalná. Všechno mě zajímalo a vůbec jsem si nepřipouštěla žádné úrazy těla ani duše. Dnes už je tahle čistá spontánnost pochopitelně pryč. Když vás něco párkrát zdrbne, začnete být opatrní, podezíraví a ztěžknete. Ale štve mě to. Štve mě, že už neumím do něčeho jen tak vlítnout a nepočítat se zlem. Stýská se mi po té lehkosti.

To musel být po svatbě ostrý přechod do rodiny, kterou poznamenal koncentrační tábor a všichni její členové jsou temperamentní. Musela jste o svůj prostor hodně bojovat?
Ale ani ne. Naštěstí jsem rychle zjistila, že když chci být slyšet a prosadit se, musím začít mluvit nahlas. Hodně nahlas. Dělám to občas i dnes, když není potřeba. Něco říkám a sama cítím, jak jsem úporná a neústupná. Roky tréninku prostě nezapřu.

Vystudovala jste malbu na Akademii výtvarných umění. Ženy s uměleckými ambicemi se často zmítají mezi touhou tvořit a domácími povinnostmi. Jak jste to měla vy? Musela být třeba denně teplá večeře?
Vařit jsem teda musela. Jinak bylo zle. Trochu leháro jsem měla, když vzaly babičky kluky na procházku nebo nás o víkendu pozvaly na oběd. Občas jsem, právě když hlídaly babičky nebo když už pak byli David s Adamem ve škole, utekla do ateliéru. Měla jsem ho pronajatý za rohem našeho bytu. Ale dokud byly děti malé, o nějaké systematičnosti nemohla být ani řeč.

Mluvíte o tom věcně, neukřivděně...
Mně ani tak nevadilo dilema děti versus malování, protože jsem je chtěla. Spíš bolí rozhodování se malování versus obživa. Když jsem se vdávala, neměli jsme byt ani peníze. Honza chudý herec, já chudá výtvarnice. Od začátku bylo jasné, že se musíme chovat prakticky. Když jsou děti, nepraktické bohémství jde stranou. Dělili jsme tedy práci na tu, která nás naplňovala, a tu, která nás živila. Když se ve svobodném povolání tyhle dvě složky prolnou, je to štěstí. Ale k tomu nedochází příliš často.

Co říkáte heslu: "Když si člověk zorganizuje čas, zvládne vrcholově kariéru i rodinu"?
Je odtrženo od života. Rodinu a práci nezvládá bez nějakých ztrát žádná z nás. Těm, které tvrdí, že ano, nevěřím.

Panovala v původní rodině vašeho muže Jana Krause ostrá dělba práce na mužskou a ženskou?
Ne! U Krausů zavedli naprostou rovnoprávnost. Přesněji řečeno bez ohledu na pohlaví v rodině platilo, že se slabší musí podřídit silnějšímu. Kdo se dal a vyměkl, toho ostatní převálcovali. Potíž byla samozřejmě v tom, že silnými osobnostmi byli úplně všichni! A celý ten nezkrotný klan stejně nakonec dohromady držela pevnou rukou droboučká maminka Božena.

Což ale pro vás byla zase výhoda, protože její synové automaticky neočekávali od svých partnerek submisivitu.
Boženka skutečně vzor ženské submisivity není! Tchán byl nesmírně autoritativní. Jenže ona je pro změnu tvrdohlavá. Spárovaly se dvě krásné, silné osobnosti. Ani jeden nechtěl ustupovat a když, tak jen nerad a pro jedno kolo boje. Nedělali si ale naschvály pro naschvály, dokazování moci nad sebou. Oba si prošli hodně těžkými, bolestnými situacemi. Jejich pošťuchování mělo základ v obrovském respektu. Celý život si poměřovali síly a tím se jakoby namlouvali. Pořád mezi nimi přeskakovaly jiskry. Ale já opravdu nechci pořád mluvit o Krausových!

Však jsme už skončily. Sedíte na dvou židlích. Herecké a malířské. Na rozdíl od kolegyň, které si malují pro radost, jste profesionálka. Jde zvládnout obojí se ctí na stejné úrovni?
Časově ne! Buď jedno, nebo druhé. K tomu jsem ale také došla až časem. Na začátku jsem si představovala, že si budu odskakovat z jednoho oboru do druhého. Rychle jsem se vyléčila. Divadlo je, nemám odvahu říct lehčí, ale řekněme rychlejší, spontánnější a hlavně kolektivní proces.

U malování potřebujete klid na soustředění a čas. Při mateřství naprosto nedostatkové zboží. Malování je dlouhodobý proces. Musím u něj být sama a neodbíhat. Hlavně je ihned znát jakákoliv pauza. Je to, jako když delší dobu necvičíte u piana – než se rozkreslíte, tak je to, jako když začínáte zase úplně znovu. Nepřišla jsem na to, jak spojit mateřství, které vyžaduje, aby se žena rozdala, s malováním, které zase vyžaduje sobectví, a s herectvím, které vyžaduje také své. Vím jen, že se k malování můžu vrátit, a rozhodně se k němu každopádně vrátím. Člověk se má aspoň na co těšit.

Jste cílevědomý, plánovací typ člověka? Anebo se raději necháváte překvapit?
Něco mezi. Vize a cíle jsou v pořádku, abych měla nějaký směr. Ale lidi podle mě dnes plánují příliš. To není dobré. Nic nejde stoprocentně předvídat, často vás něco nebo někdo zradí. Pak jsou ti, kteří do nějakého svého cíle vložili veškerou energii, zklamaní a ukřivdění.

Chce se povzdechnout, že to se vám to herectví neplánovalo, když jste fotogenická a záviděníhodně štíhlá a nemusela jste nikdy obíhat ponižující castingy.
Záviděníhodně štíhlá... Já chci být hlavně zdravá! Moje štíhlost souvisí s tím, že mám alergii na laktózu a lepek. Což jsem ovšem zjistila teprve nedávno. Dispozice jsem měla od mládí, ale nikoho to nenapadlo. Naučila jsem se tedy intuitivně vyhýbat jídlům, která mi nedělala dobře, a naopak mi vyhovovaly zeleninové saláty.

Vlastně jsem jedla zdravě z donucení, aniž bych to věděla. Netloustnutí byl jen vedlejší efekt. Léta jsem se snažila dopídit, co mi vlastně je, protože mi moje únava nepřišla normální. Když mi nedávno lékař oznámil, že budu muset nejspíš do konce života dodržovat bezlepkovou dietu, strašně se mi ulevilo. Nejhorší je, když se něco děje a vy nevíte proč. Teď mi je ohromně fajn, protože jsem se konečně naučila s touto vadou správně fungovat a mít ve stravování systém.

Vše zlé k něčemu dobré, se svojí postavou nemusíte příliš přemýšlet o stylingu, který světu veřejně se prezentujících lidí vládne.
Na slovo styling jsem už úplně alergická. Jsem vizuální typ. Nepamatuji si jména, čísla, ale obličeje ano. Baví mě koukat na lidi jako na objekty. Vidím zajímavou ženskou, která má ale třeba divný svetřík nebo není učesaná ke svému typu. Nejdříve si řeknu: kdyby odstranila tenhle detail, hodila se do parády, byla by dokonalá. Ale zároveň je tím, jak u sebe nemá všechno pod kontrolou, dojemná. Taková nevinná, nevykalkulovaná. Ve své nedokonalosti zakletá, dávající prostor k objevování.

Potvrzují mi to i moji synové, hlavně mladší Adam. Říkají: "Mami, denně potkáváme holky, který mají svůj vzhled dokonale vychytaný od kořínků vlasů po paty a nehet na malíčku levé nohy. Ale přitom je mnohem rajcovnější, když z nich neleze, jak pečlivě studujou módní časopisy." Žena by měla o sebe dbát, ale má to své hranice. Ale tohle je můj soukromý osobní pocit vůči současné módě. Můj problém. Nechci působit jako moralistická zpátečnická idiotka. Ať si každý nosí, co chce.

Upřímně řečeno, otroctví značek okoukávají ženy často od vás, hereček. Některé vaše kolegyně často už ani nikde moc nehrají a mají živnost právě z toho, že jdou trendově s dobou.
Já tedy rozhodně trendově s dobou nejdu. Nechci se toho účastnit. Baví mě zajít do vtipných secondhandů a kombinovat. Vadí mi z principu nestoudná předraženost. Samozřejmě, pokud chce dát nějaká žena třičtvrtě výplaty za kabát, je to její věc. Slečna, která nemá na daně, bydlí v paneláku a pak si koupí kabelku za deset tisíc a myslí si, že teď je konečně plnohodnotná... tomu nerozumím.

Je na vás znát, že jste matkou synů a hodnotíte ženský svět úhlem potencionální tchyně. Jaké to je být matkou dospělých mužů?
Dobré. Lepší než období, kdy už nejsou děti, ale ještě ne muži, i když si o sobě myslí, že jsou. Bála jsem se všelijakých nástrah. Puberta u nás neproběhla lehce. Pro žádnou ze zúčastněných stran. Kluci zápasili s celým světem.

Máte nějaký recept, jak vyjít se "skoromuži" zápasícími se světem?
Jedině zatnout zuby, držet a vydržet. Dětem radit nejde. Aspoň těm mým ne. Můžu jim říct svůj názor nebo je varovat a to je všechno. Pak jsem se jen bezmocně koukala, jak si natloukají nos, což by nemuseli, kdyby mě poslechli. A nejenom mě, všechny dospělé, kterým na nich záleželo. Ale asi si tím musíme projít všichni.

Kdy jste narazila nejvíc?
Třeba s výjezdy do ciziny kvůli jazykům. Krausovi žijí po celém světě. Kluci mohli několik měsíců bydlet v rodině, chodit do školy. Luxus, za který jiné rodiny krvavě platí. Ne, nechtěli z domova vytáhnout paty, nic s nimi nehnulo. Oni jsou ve skutečnosti spíš plaší, i když pověst mají opačnou.

Dnes je trend, že se sice dospělé děti s rodiči hádají, ale zároveň se drží tepla domova, kde je plná lednice.
U nás to chvíli hrozilo také. Ale nevinila bych jen mladé. Ono to často ještě víc vyhovuje mámám. Mně se taky vlastně líbilo, že je mám pod kontrolou. Ale je to špatně.

Žijete s Karlem Rodenem. Jak vycházel on s vašimi bouřícími se syny?
Právě že skvěle. Dokonce si troufám říct, že se o to, že jsme jejich pubertu všichni bez úhony přežili, dost zasloužil právě on. Se mnou a Honzou mávaly emoce, měla jsem pocit, že když klukům neřeknu, co potřebuju, nezařvu na ně něco stokrát, tak to do nich nevleze. Trpělivost s nimi měly právě babičky a Karel, který zvolil metodu nezvyšovat hlas a klidně jim domlouvat. No, je pravda, že mu z nás všech někdy musela jít hlava kolem.

A teď?
Teď se všichni osamostatnili, jsou hrozně zaneprázdnění a já trpím, jak jsme se rozprskli, a mám tendence pořád rodinu shánět dohromady.

Karel Roden a Jan Kraus působí povahově velmi rozdílně. Přitom se tvrdí, že si v životě vybíráme pořád stejné typy partnerů...
Ale oni vůbec nejsou tolik rozdílní, jak si okolí myslí. Honza není takový necitlivý ranař, za kterého je někdy považovaný. Karel zase není tak plachý introvert. Přesně ví, co chce, umí si prosadit svou velmi vehementně. Dá se říct, že jsou na tom s dominancí úplně nastejno. Mimochodem bývalá tchyně, babička Boženka, má Káju moc ráda. Když jdou do sebe zavěšeni, on vysoký, ona malinkatá, a zaujatě si něco vykládají, vím, že je všechno tak, jak má být.

Autoři:
  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Jedno ze siamských dvojčat se dočkalo svatby, druhé se vdávat nechtělo

28. března 2024  14:27

Čtyřiatřicetiletá Abby Henselová z USA se vdala už v roce 2021. O sňatku ovšem promluvila až nyní....

Intersexualita pro mě byl šok, říká žena bez ženských pohlavních orgánů

28. března 2024  8:45

Alyssa Ballová byla od mala vychovávána jako dívka. Ve skutečnosti ale úplnou dívkou nebyla. Pravdu...

KVÍZ: Oslavte den učitelů. Poznejte známé kantory a procvičte si znalosti

28. března 2024

Den učitelů se letos potkal s prázdninami, a k tomu ještě s přípravou na velikonoční svátky. Jestli...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...