Zkuste si najít jeden pohyb, který vás bude bavit a budete ho dělat celý život a s láskou. Může to být cokoli: lezte po skalách, jezděte na kole, plavte, tančete, prostě cokoli. Uvidíte, že až vylezete na svou první skálu, až zvládnete první lekci ve stejném tempu jako cvičitelka, až ujedete prvních sto kilometrů, tak vám už bude úplně jedno, jestli vážíte 70 kg nebo 90.
Přestaňte se do zdravé výživy nutit. To přijde samo. Až zjistíte, že se vám špatně běhá, protože jste si dali svíčkovou se šesti, příště se jí radši vyhnete, jen abyste si mohli jít pořádně zacvičit.
Pohyb také není jen o hubnutí. To že se hýbete totiž bude vidět všude. Bude vám zářit pleť i vlasy (prokrvená pokožka dělá své) a budete mnohem šťastnější (to mají na svědomí zase endorfiny). A pokud trpíte zácpou, budete ... ehm, velmi překvapeni.
Takže moje rada na konec? Život je příliš krásný, abychom ho strávili čučením na bednu, listováním v dietních časopisech a následným fňukáním nad svou postavou.
P.S.: měřím 170 cm, vážím 60 kg a mé míry jsou 95-64-95 a jím na co mám chuť (ono totiž to, na co já mám chuť se jaksi shoduje s tím, co je považováno za zdravou výživu, ale u vás to časem bude také tak, poslouchejte své tělo, ono si samo řekne, co chce. Pokud si říká o čokoládu, tak lže a to ho časem přejde).
Kateřina Zagorová, Cítoliby
