Když jsou doma, je to v pohodě, ale jakmile se ztratí z vašeho dohledu, ouha. "Být dobrý rodič je pěkná fuška," řekla mi kdysi kamarádka psycholožka a přidala radu: "Když nebudeš vědět, jak děti vychovávat, jdi do zoo nebo si pusť pořad o přírodě." Koukala jsem na ni jako puk. Dneska už vím, jak to myslela.
Třeba takové lví mámy to se svými čtyřnohými dětičkami pěkně umějí. V rámci výchovy k osamostatnění je nechají, ať poznávají svět, ale jakmile jim hrozí nebezpečí, bafnou je za zátylek a odnesou do bezpečí. Až jsou jejich mláďata dostatečně silná a vyspělá, mohou se vydat sama do džungle.
Rada dobrá, ale jak ji převést do praxe? Kdy mohu své děti vypustit samotné do "člověčí džungle"? Mému synovi je deset a já mám dilema, jestli může jít navečer na trénink sám, nebo ho mám raději doprovodit. Hádejte, jak to dopadá. Vezmu psa a jdeme na vycházku stejným směrem.
Sbalit kufry a na ostrov
Samostatnost dítěte versus strach o něj, to je tvrdý oříšek pro každého rodiče. Na jednu stranu chceme vychovat sebevědomého, nebojácného jedince, který se snadno popere s celým světem. Na druhou stranu bychom ho nejraději odvezli na pustý ostrov, kde nejsou zlí lidé a nedějí se katastrofy.
5 zásad, jak ochránit své dítěBez vodění za ručičku 1. DŮVĚŘUJTE, ALE PROVĚŘUJTE Mějte s dětmi nastavena jasná pravidla. Dodržujte je a namátkově - třeba telefonicky - kontrolujte jejich plnění. Dohodněte si s nimi čas, kdy se vám samy ozvou nebo ukážou. 2. MLUVITI ZLATO Povídejte si s dětmi o možných nebezpečných situacích a jejich řešení. Samozřejmě musíte volit formu úměrnou věku dítěte, aby vám porozumělo a abyste ho příliš nevystrašili. 3. DO KDY VAŠI RUKU POTŘEBUJE V případě, že se jedná o malé dítě, kterému například začala školní docházka, je třeba, abyste ho do školy i při cestě domů doprovodili. Případně může s prvňáčkem jít starší zodpovědný sourozenec. 4. POZOR NA ODLEHLÁ MÍSTA Pokud je vaše dítě už natolik zralé, že zvládne jít do školy samo, projděte si s ním několikrát cestu. Zjistěte, jestli je dostatečně bezpečná. Pokud se vám něco nezdá, raději zvolte jinou variantu, i když mu bude přesun do školy trvat déle. Nikdy nenechte dítě jít samotné odlehlými místy. Hlavně to nelamte přes koleno. Dokud se cítí nejisté, zajistěte mu raději doprovod. Každé dítě má svou "samostatnost" v tomto směru nastavenou jinak. 5. MUSÍTE JE DOBŘE ZNÁT Abyste mohli co nejlépe zajistit bezpečí dítěte, je třeba ho dobře znát a mít o něm přehled. To znamená vědět, s kým se stýká, kdo jsou jeho kamarádi, jaké koníčky a záliby má, kam rádo chodí. |
"Samozřejmě se o své děti bojím. Nezbývá mi nic jiného než je všude doprovázet. U starších dětí věřím na prevenci. Stále si opakujeme, že s cizími lidmi se nesmějí bavit, stejně tak od nich brát sladkosti, hračky. A pevně doufám, že se jim nic nestane," říká Lucie Slauková, matka tří dětí.
Psychologové i policisté tvrdí, že rodiče by měli s dětmi často mluvit o nebezpečných situacích a o tom, jak se zachovat. Vybavuji si, jak jsem doma se synem trénovala modelové situace, co má dělat, když ho na ulici kontaktuje neznámý člověk.
"Když tě někdo cizí osloví a na druhém chodníku půjde nějaká paní nebo pán, začni na ně volat: Maminko nebo tatínku!" Pochybuji, že by si na moji radu vzpomněl, kdyby se něco stalo, ale mám aspoň pocit, že byl připraven. Teď už by se podobnému tréninku vysmál, protože "je přece velkej" a ví, co a jak má dělat.
Hlídací, nebo spíš "špehovací" hodinky?
Když jsem si v rámci tohoto článku četla o speciálních hodinkách s eLokátorem, díky nimž rodiče mohou mít neustálý přehled o pohybu dítěte, měla jsem rozporuplné pocity. Dala bych synovi "hlídací hodinky" pro případ, že by se ztratil? Nebo bych byla ve střehu a monitorovala jeho kroky?
Ruku na srdce, v případě mého roztržitého synka, který mobil buď zapomene nebo ho má vypnutý, bych asi - pro klid v duši - občas koukla do počítače a zjistila, jestli je tam, kde má být. Bylo by tohle sledování zásah do jeho soukromí?
Nedalo mi to, a zeptala jsem se, co by říkal tomu, kdyby měl na ruce hodinky, díky nimž bych věděla, kde zrovna je. "Jo, to jsem viděl v Simpsonových. Tam Bartovi dali čip a sledovali ho, to bylo hrozný. Vadilo by mi to," odpověděl mi.
Není v tom sám. "Třináctiletý Martin tyhle hodinky rezolutně odmítl a osmiletá Natálka taky nadšená nebyla," říká Lenka Havránková.
Samozřejmě, v menších městech jsou rodiče klidnější, protože jejich děti netrápí rušné ulice ani hromadná doprava. Ale i pražské maminky zrovna dvakrát nad "hlídacími hodinkami" nejásají.
"Jsem možná staromódní, ale zavání mi to Orwelem. Mám pocit, že postupně míříme k tomu, že všichni budeme mít v sobě čip, díky kterému nás kdokoliv kdekoliv najde. Stejně jako mohou GPS lokátory v mobilech sloužit k dobrým účelům, pokud se ztratíme, mohou být podle mě lehce zneužity. Svoje děti si ohlídám sama," říká Klára Kopačková.
Získejte jeho souhlas
Nasadíte dětem hodinky a ony mohou zbytečně nabýt dojmu, že jim hrozí nebezpečí. Rodiče proto musí důkladně vysvětlovat. Policista Daniel Votroubek, táta tří kluků, doporučuje takhle citlivé téma řešit pouze v kruhu rodiny a v případě hlídání pomocí lokátorů získat souhlas dítěte.
"To je ovšem můj osobní postoj. Sám bych k takovým opatřením asi nepřistoupil. Myslím, že budování vzájemné důvěry a odpovědnosti je nejlepší metoda," dodává policista.
Do soukromí jim zasahujeme už teď
Psycholožce Tamaře Cenkové nepřijde nápad připnout dětem sledovací hodinky nijak šílený. Rodiče mají podle ní přehled. "Velmi často se může stát, že jejich mobil se vybije a nejsou tam, kde by měly být. Kontakt není možný, a proto si myslím, že pro rodiče je to v dnešní době fajn nápad."
Na druhou stranu - takový způsob kontroly zasahuje do soukromí dítěte.
"Ale my rodiče téměř až do dospělosti dítěte neustále zasahujeme do jeho soukromí. Představte si, že budeme respektovat osobnost svého potomka. Jak by to asi dopadlo? Do školy by chodila jen některá dítka, asi by si děti neumývaly ruce, chodily spát podle sebe, jedly by jen to, co chtějí ony. Vzhledem k tomu, že doba je pro děti čím dál nebezpečnější, je i pro ně lepší být ochráněn a připraven, než později řešit takovou hrůzu, jako je příběh Aničky," podotýká psycholožka.
Děti podle ní pochopí situaci, když jim to rodiče důkladně vysvětlí, a pak to s hodinkami dopadne jako s mobily - budou se ve škole předhánět, kdo má krásnější.
Jak tedy nejlépe ochránit své dítě? Vodit ho všude za ručičku, nebo ho pro jistotu monitorovat a hlídat, jestli je ve škole, nebo na hřišti? Obojí je samozřejmě extrém. Nejlépe vám poradí vlastní intuice. Ta řekne, co všechno je nutné pro bezpečí potomka udělat.
