Už jste na druhém břehu. Přeplavali jste přes bariéry nejistot, vzchopili se a začali jste s tím „běháním“, na které jste si tak dlouho netroufli, ale po němž jste pokukovali. Možná si teď s nově nabytým sebevědomím kladete otázku, proč jste nezačali už dávno... Zase tak složité to přece nebylo, chtělo to jen pár týdnů, teď už si kdykoliv střihnete svůj půlhodinový jogging. Takto jsem to kdysi cítila i já. A začala se ptát, co dál.
Udělejte to: odhoďte mindráky a poprvé vyběhněte |
Boty jsem si vyběhala „zadarmo“
Bylo mi jasné, že nyní už se kroky s kilometry nastřádají a že bych se měla poohlédnout po kvalitní obuvi. Zašla jsem do speciálky a jedny, ty osudové, si vybrala. Tři tisíce korun byly velké peníze, a tak jsem si uložila metu stovky kilometrů. Naběhám-li tento dříve nepředstavitelný milník, myslím to s během vážně a investice má své opodstatnění, řekla jsem si.
Spočítala jsem si, že to znamená 30 korun na kilometr. Běhala jsem tehdy pětikilometrovou trasu: za jeden trénink dám tedy 150 korun, to je jako bych chodila na spinning, takže jakápak drahota?
Za měsíc a půl byly boty doma.
Místo rychlého štvaní raději jen pár kroků navíc
S novou obuví jsem začala vnímat běh daleko intenzivněji a ještě pozitivněji. Jako by mě dřívější „křusky“ tahaly zpět, zatímco nové botky posílaly s lehkostí vstříc zážitkům vpřed. Toužila jsem také posunout běhání dál - doslova.
Začala jsem se snažit běhat dál, což doporučuji i ostatním. Místo zvládnutí své trasy rychleji, se soustřeďte na natahování minut strávených na nohou ve svém pohodlném tempu. Desítka byla příliš vzdálená motivace, takže jsem prostě jen posunovala po malých krůčcích vzdálenost. Nesoustředila jsem se na GPS, kolik mi napočítává kilometrů, jen na to, že dnes doběhnu o pět stromů dále, než se otočím na cestu zpět. Hodně mi psychicky pomohlo, když jsem překonala metu šesti kilometrů. Sakra, to už je dvakrát více, než na začátku!
První závody jsou psycho
Na závody jsem se nepřihlásila proto, abych atakovala první příčky. Měla to být motivace doběhnout v tréninku ještě dál. S dostatečným předstihem několika měsíců jsem se registrovala na 14 kilometrů Vokolopriglu. Asi jsem se zbláznila, říkala jsem si, ale když to uděláte s podobně postiženým kamarádem, snáší se to lépe. Bála jsem se a současně těšila, přišlo mi to vzrušující.
Abych si vyzkoušela, co to obnáší, absolvovala jsem šest kilometrů v místním závodě. Tak jsem se bála, abych nedoběhla poslední, strašně jsem se bála! Nebyla jsem poslední a teď se tomu směji. I kdyby, tak co? Tak moc si dnes vážím těch, kteří na závod vyrazí s vidinou toho, že jejich výkon aspiruje na posledního fleka, ale stejně do toho jdou, těm na RUNGO závodech tleskáme nejvíc. O umístění tu totiž nejde.
Závod nanečisto byl dobrý tah. V menším měřítku jsem zjistila, jaké to je, že se mezi cizími lidmi jeden lůzrběžec ztratí a nikdo na něj neciví, protože to přece musí být vidět, že jsem nováček. O nic nejde. Vrhla jsem se do dalšího tréninku.
Věřte tomu, že vzdálenost se dá natahovat hodně dlouho (Brunner, Orálek, najděte si o nich něco, pokud vám ta jména nic neříkají). Je dobré se ale v určitém bodě zastavit a nechat dlouhé mety na později. Pokud byste maraton dobyli hned v druhém roce svého tréninku, mohli byste vyhořet a těžko hledat další motivaci. A pak, zřejmě byste se na něj vydávali se strachem, aby cílovou bránu nesklidili dříve, než dorazíte. Navíc by vaše tělo zátěž ani nemuselo časem unést.
Až začnete běhat kolem deseti kilometrů, zkuste se na chvíli soustředit na zlepšení rychlosti. Inspirujte se v článcích nebo se zkuste poradit s trenérem a udělejte svůj běh hravější. Zařaďte fartlek, intervaly, tempové běhy, abecedy či výběhy kopečků. Odměnou vám bude nejen nový impulz, ale také to, že začnou padat vaše osobní rekordy na vzdálenostech, které dáváte.
Až vaše tělo zesílí, kondice se zvedne, aerobní práh klesne, bude tu pro vás další výzva: půlmaraton, kde se bude vše opakovat. A jednou třeba maraton - ale ne s vidinou sfoukávající se cílové brány. Nastoupíte do něj jako zkušený a sebevědomý běžec, který si jde pro svůj čas.