Holt sedavé zaměstnání a záliba v lenošení, prokletí posledních generací, chtělo by se říci. S tím však souhlasí i lékaři, jejichž pracovišti procházejí pacienti právě s těmito diagnózami.
„Kromě bolesti zad různého původu a bolesti kloubů trápí naše klienty i bolesti z postižení nervového systému. Pro laika možná s podivem, ale bolesti hlavy se vyskytují méně,“ vysvětluje docent Jiří Kozák, vedoucí Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů z nemocnice Motol.
„Nedomnívám se však, že by to bylo tím, že je dnešní generace k bolesti více citlivá či ́změkčilejší ́, jak se často traduje. Spíše se jedná o rozdíly mezi jedinci, stejně tak jako u generací jejich rodičů a prarodičů,“ dodává lékař.
Od nuly do deseti
Umíte počítat na prstech? Pak vězte, že se vám to hodí i u lékaře. Poté, co se vás zeptá, KDE vás bolí, většinou následuje otázka JAK vás to bolí. Na tu už se odpovídá hůře. Muži se často doma hroutí při rýmičce a u doktora – byť mají tendenci „machrovat“ a říkat něco jako: to je dobrý, felčare, to zvládnu – vytahování třísky ještě snesou, ale složí se, když mají dostat injekci nebo se dobelhat s vymknutým kotníkem na ošetřovnu. A nejspíš ani tak nelžou.
Podle vědců má mužské pokolení sice vyšší práh bolesti, ale hůř ji snáší. Zatímco ženy – a průzkumy to zase potvrzují – jsou emocionálnější, bolest pociťují více, ale lépe ji zvládají. Že by zkušenosti z porodů našich praprapramatek? Ale abychom nebyli nespravedliví. Vnímání bolesti se liší člověk od člověka, etnikum od etnika. Někdo propadne panice už při zvuku vrtačky, přitom voják necítí zranění uprostřed bitvy a bojuje dál. Bolest nevnímá ani ten, kdo zachraňuje dítě z hořícího domu, zatímco dav stojí okolo a dívá se na něj, aniž by zasáhl.
Dá se vlastně bolest spočítat? Ale jistě. Žijeme ve světě, kdy je spočítatelné skoro všechno, tak proč ne bolest. Lékaři pro ni – ve snaze po kvantifikaci a kategorizaci – vymysleli škálu od nuly do deseti. A proč vlastně ne? Jak jinak se mohou dozvědět odpověď na tu zásadní otázku JAK moc vás to vlastně bolí?
Čtěte v MF DNESČlánek vyšel jako součást velkého rádce, co dělat, když vás trápí nějaký zdravotní problém.  |
Jedna možnost je, že se vás lékař zeptá, jak bolest pociťujete na škále od nuly do deseti. Nula je samozřejmě pohoda, klídek, desítka je pak něco jako vaření v kotli plném oleje zaživa. Protože je ale řada pacientů ve své bolesti značně subjektivní (nelze se čemu divit), používají se i jiné metody.
„Ve zdravotnických zařízeních zjišťujeme práh bolesti působením stoupající intenzity tlaku manžety na končetinu případně teploty na pokožku. Měříme čas, kdy pacient zareaguje bolestivě na stoupající intenzitu stimulace. Dříve samozřejmě zareagují jedinci s nižším prahem bolesti, s větší citlivostí na bolestivý impulz, i to může být vodítkem pro další léčbu,“ vysvětluje docent Jiří Kozák.
Není bolest jako bolest
Když se spálíte o gril nebo se řízněte do prstu, jedná se většinou o tzv. akutní bolest, tedy bolest, která brzy odezní. V ideálním případě postačí náplast, šťáva z aloe vera, obvaz, antiseptika... Stejně tak vás může bolet zub či část těla po operaci. Horší je, když nastoupí tzv. bolest chronická. Ta se vás drží zuby nehty několik měsíců, a často i let, a kolikrát nechce ustoupit dlouho ani po odstranění příčiny. Typická je pro ni bolest zad, kloubů či bolest provázející onkologická onemocnění. U tohoto druhu bolesti lékaři využívají více druhů a způsobů léčby.
„Základem by mělo být podrobné vyšetření a zhodnocení anamnézy a takzvaného předchorobí,“ vysvětluje docent Jiří Kozák. To však bývá složité zejména v těch případech, kdy chronická bolest trvá více let a pacient vystřídal více odborníků, prodělal mnohá vyšetření, absolvoval více léčebných postupů, a přesto jeho bolest trvá.
„Právě v těchto případech bývá terapie svízelná a vyžaduje multidisciplinární přístup. V některých případech se totiž u chronické bolesti na trvání stavu podílí více faktorů, které označujeme termínem bio-psycho-sociální souvislosti,“ připouští doktor Kozák.
Nejčastěji pak na pracovištích léčby bolesti spolupracují algeziologové s rehabilitačními specialisty, anesteziology, neurology, radiology, ortopedy a mnoha dalšími obory. Nezbytná je i úzká spolupráce s psychologem a psychiatrem.
Co si jen tak „zobnout“, aby to tak nebolelo?
Češi jsou v požívání pilulí jakéhokoli druhu mistři. „Loupne mě v zádech, šup sem prášek,“ to je naše mantra. Ale nejen naše. Jak se zdá, celý svět je zaplaven prášky na bolest, hlavně moře a oceány.
„Tam se z Česka přes odpadní vody dostává ibuprofen i některá antibiotika. Odtud zase v tělech ryb putují na náš jídelní stůl,“ oznámil v Berlíně Miroslav Brumovský z Masarykovy univerzity v Brně, který se měřením těchto látek zabývá.
Jejich množství by sice nemělo pro lidi představovat nebezpečí, dlouhodobý dopad na další organismy zatím ale není známý. Že by byly ryby jednou imunní vůči bolesti a náš háček či vlečné sítě by braly jako zábavu batolete s hračkou proti bolení zubů? I když se vám možná zdá, že situaci zlehčuji, opak je pravdou. Češi jsou v pojídání léků (na předpis i bez něj) machři, ve světových žebříčcích naše pilulkáře předstihnou snad jen naši pivaři. Jak moc ale pomohou léky při bolesti?
„Farmakologická terapie je způsob léčby, který je využíván jako hlavní postup u bolesti akutní. U té chronické, která trvá řádově měsíce i roky, musíme často využívat i jiné metody,“ podotýká docent Jiří Kozák.
Jaké mýty kolují o bolesti |
Chronická bolest často způsobuje psychické změny, zejména depresi, ale má i dopad v osobním a profesním životě. Tyto všechny faktory se snaží lékaři při léčbě zohlednit. V některých případech postačuje ke zlepšení stavu psychoterapeutická léčba, jindy je nutno nasadit antidepresiva a antikonvulziva, která napomáhají léčit doprovodné příznaky chronické bolesti, navíc posilují efekt analgetik. Pomohou i obstřiky či nervové blokády.
Analgetika a marihuana jako východisko z nouze?
Zatímco mnozí pacienti si zvykli na každodenní „zobání“ analgetik, jiní se uchylují k alternativní léčbě. Zvláště v posledních letech se u nás stala velkým „šlágrem“ léčba kanabinoidy (lidově marihuanou), byť v mnoha zemích Evropy je součástí léčby bolestivých stavů již po mnoho let.
Souhlasí s tím i docent Jiří Kozák: „Kanabinoidy jsou prokazatelně účinné u určitých neurologických diagnóz, u onkologických onemocnění i mnoha typů chronických bolestí. Prokázaly to mnohé klinické studie, které byly v minulosti prováděny na našich i zahraničních pracovištích.“ Varuje však před amatérským způsobem užívání, se kterým se setkává u některých svých pacientů.
„Používají marihuanu třeba jako přídavek do jídel, mastí dle rozličných domácích speciálních receptur. Takové použití však v sobě skrývá riziko nespolehlivého léčebného účinku i nebezpečí diskreditace tohoto preparátu. Přitom jsou v Česku vytvořena přesná pravidla preskripce.“
Lékař Kozák proto očekává masovější využití této léčby, včetně možnosti přesného dávkování a tím i sledování léčebného účinku.
