Návrat čápů
Na svatého Řehoře (12. března), čáp letí přes moře. Jako první přilétají z Afriky samci. Vracejí se na hnízdo, které zdědili po předchozí generaci čápů, a klapáním zobáku oznamují, že hledají družku. Někdy se k nim připojí jejich loňská partnerka, jindy si vyberou úplně cizí čápici. Pokud má o samcovo hnízdo zájem více samic, svedou čápice o čápa (nebo spíše o jeho "byt") nelítostnou bitvu. Jehličnany Uvnitř borové šištice z loňského léta se teprve na jaře spojí vajíčko s pylovým zrnkem. Tak se začne vyvíjet semínko vybavené křidélkem. Šiška zůstane uzavřená až do podzimu dalšího roku, kdy se semínko konečně dostane ven.
Od zimního slunovratu se severní polokoule
Země stále více přiklání k Slunci. Leden i únor bývají ještě plně pod nadvládou zimy, ale nakonec přichází jaro. Příval sluneční energie prohřeje vzduch, vodu i půdu. Zdaleka tu však nejde jen o příjemný vzestup jarních teplot. Důležitou roli hraje i neustále se prodlužující den.
Krátké, pošmourné zimní dny vyvolávají u vnímavých lidí deprese. S jarem se nám vrací optimismus a životní elán. Také zvířata a rostliny na prodlužování dne citlivě reagují. Mnozí ptáci opouštějí zimoviště v teplých krajích a odlétají hnízdit daleko na sever právě kvůli dlouhým letním dnům, během nichž stihnou nashánět dostatek potravy pro své věčně hladové potomstvo.
Ani zachmuřený vědátor nevidí v jaru jen vyšší porci slunečního záření dopadajícího na povrch naší planety. Proměna spící zimní přírody v jarní "běsnění", kdy všechno kvete, roste, zpívá a bzučí, je pro nás pokaždé obrovským zážitkem. Uvědomíme si to třeba při poslechu Jara z Vivaldiho Čtvera ročních období nebo při obyčejné procházce přírodou, kdy se jen tak rozhlédneme kolem.
Zimní spáči
S jarem se probouzejí zimní spáči. Na podzim se vykrmili, vytvořili si silnou vrstvu podkožního tuku a upadli do stavu, který má na první pohled blíže k smrti než k životu. Ježek sníží svou tělní teplotu z obvyklých 32 na pouhé 4 °C. Místo 80 vdechů za minutu vystačí zimní spáč jen s jediným nenápadným vzdechem. Budí se, až když se mu tělo prohřeje na 20 °C. Procitání ze zimního spánku zabere ježkovi asi 3 hodiny. Ptačí zpěv Ptáci si mohou na jaře strhat hrdélka. Sameček dává zpěvem najevo své kvality. Čím složitější nápěv zvládne, tím je v lepší kondici a tím výkonnější má i mozek. Večerní zpěv kosa je tedy jeho neklamnou vizitkou: "Jsem nejsilnější a budu zdatným otcem. Jsem chytrý, a proto pro nás najdu to nejlepší místo na hnízdo a ochráním ho přede všemi nebezpečími." Ptačí samičky rozeznají jemné nuance ve zpěvu samečků během několika minut a neomylně si vyberou toho nejlepšího.Vědci vybavení magnetofony a výkonnými počítači potřebují ke stejnému verdiktu několik hodin. Zpěv slouží i jako výstraha všem samcům, kteří by se chtěli ptačímu zpěvákovi vetřít do revíru.
Netopýr
V jeskyních procitají ze zimního spánku netopýři. Samičky se spářily už na podzim a celou zimu uchovávaly ve svém těle spermie.Teprve na jaře spermie oplodní vajíčko a v těle netopýřice se začne vyvíjet mládě.
Kačeři často zůstávají v emigraci
Do teplejších oblastí Evropy přilétají už na podzim divoké kachny z chladného severu. Kačerům naroste pestré peří tzv. svatební šat a začnou se na zimovišti dvořit samicím. Uzavřená partnerství vydrží celou zimu. Dlouho je to jen platonická láska. K páření dochází až na jaře. Kachna má svého partnera omotaného kolem prstu. Severské kachny si s sebou při jarním tahu odvádějí domů jižanské kačery. Naopak, nejeden severský kačer zůstane v jihoevropské emigraci, protože si našel družku, která je tu doma. Kolaudace hnízda Samec volavky kvakoše láká samičku ke kolaudaci základů budoucího hnízda. Teprve se svolením samičky může v budování pokračovat. Strakapoud si nechává schválit hotovou "novostavbu". Samec buší do rezonující suché větve tempem deset ran za sekundu, aby nalákal samičku k prohlídce dutiny vytesané do kmene stromu. Když se mu to povede, ubere na tempu úderů a čeká, jestli se samičce hnízdo líbí, nebo ne.
Ryby
Ryby strávily zimu v klidu při dně říčních tůní nebo rybníků. Žily ze zásob, které si vytvořily přes léto. Úzkostlivě přitom šetří energií. Jakýkoli neklid ryby oslabuje. Vyčerpané ryby nemusí zimu přežít nebo jsou s nástupem jara náchylnější k chorobám.
Jezevec
Na rozdíl od ježka nebo sviště nespí jezevec hlubokým spánkem. Celou zimu podřimuje, ale pokud je vyrušen, snadno se probudí. Samice jezevce se spářila už v létě, ale během zimy se vývoj plodu zastaví, takže se malí jezevci rodí až na jaře.
Krtek nespí
Krtek během zimy nespal. Prozradil se čas od času čerstvou krtinou, kterou vyhrnul na zasněžené louce. Nouzí netrpěl. Už na podzim si vytvořil zásoby z žížal, které ochromil kousnutím do nervové uzliny. Žížaly zůstaly živé, ale nemohly se hýbat. Taková zásoba čerstvého masa neuteče ani se nekazí. Na jaře přejde krtek z konzervované potravy na potravu čerstvou.
První poslové jara
Sněženky nebo bledule dovedou vystrčit hlavičky i ze zbytků sněhu. Skutečným otužilcem však je čemeřice, která kvete už v zimě. Poté už následují květy jeden za druhým - orsej, koniklec, jaterník, křivatec, prvosenka... Mnohé lesní květiny chvátají, aby stihly vykvést dříve, než je zastíní koruny listnáčů. Také javor, dub, jasan a buk rozkvétají dřív, než se jim úplně rozvinou listy. Včely přespí v chumlu Včely strávily zimu nahloučené v chumáči, aby neztrácely teplo. S prvním jarním sluníčkem vylétnou z úlu, ale svou taktiku ohřívání nezapomenou. Některé včely po ní sáhnou i uprostřed horkého léta, když jejich úly napadnou loupeživí sršni. Včely vytvoří kolem sršně shluk a přehřátím ho tím zabijí. Využívají toho, že vydrží vyšší teplotu než sršeň.
Teplo pod sněhem
Hraboš strávil zimu pod sněhem. Na podzim se vykrmil, a tak vystačil s málem. Za potravou se vydával z nory systémem chodeb. Ve sněhové chodbičce bývá až o 10 °C tepleji než venku a sněžný labyrint skrývá hraboše i před bystrým zrakem kání. Dravci vysedávali celé dny na stromech kolem polí a toužebně vyhlíželi, jestli se některý z hrabošů neprozradí neopatrným pohybem. S jarem sníh roztál a káním skončilo období půstu.
Hnízdní paraziti
Mnozí ptáci v čele s kukačkou rádi podstrčí svá vajíčka do cizího hnízda. Některé kachny zanášejí vejce do hnízd příslušnic vlastního druhu. Jaké bylo překvapení ochránců přírody, když pověsili budky pro ohrožené kachničky karolínské. Kachničky propadly šílenství. Hojně snášely do budek a doufaly, že se o jejich vejce někdo postará. Snůška v přeplněných budkách zůstala bez péče. Stavy kachen karolínských poklesly.
Potápky roháči
Ve chvíli, kdy rozmrznou rybníky, objeví se na hladinách ptáci roháči. Při námluvách se nejprve na vzdálenost asi třiceti metrů "zdraví" s krkem nataženým nízko k hladině. Připlouvají k sobě, roztahují límce z peří, třesou hlavami a zamilovaně si tisknou krky. Poté se oba ptáci potápějí a vynášejí ze dna vodní rostliny. Samice se samcem se k sobě přiblíží a "šlapou vodu". Nakonec se už potápí jen samec, zatímco samice se koketně promenuje s krkem prohnutým po vzoru labutí.
Jarní květy
Květina nesmí vykvést na podzim nebo v zimě, protože by jejich květy spálil mráz. Proto musí některé rostliny před vývojem květu projít delším obdobím nízkých teplot nebo obdobím, kdy je málo světla. Tahle "inkubační" doba zajistí, že rostlina rozkvete až na jaře.
Hadi "transvestité"
Hadi by měli podle lidového rčení vylézat až na svatého Jiří, tedy v dubnu. Přes zimu teplota jejich těla poklesla na pouhé 4 °C. Na jaře musí zmije nebo užovka uvést tělo opět do provozní teploty. Pro zimou ztuhlého hada ohrožovaného dravými ptáky a šelmami je to otázka života a smrti. Americké užovky si vyvinuly zajímavou ohřívací taktiku. Někteří samci napodobují tvarem těla, barvou nebo pachem samici.V tlačenici roztoužených samců se ohřejí a pak dají oklamaným nápadníkům vale.
Hmyz
S jarem se vyrojí miliardy a miliardy hmyzu. Některý hmyz přečkává zimu. Třeba i zmrzne, přesto se má na jaře čile k světu. Jiný hmyz nakladl na podzim vajíčka a zimu nepřežil. Na jaře pak vzejde z přezimujících vajíček nové pokolení.
Zmrzlé žáby
Žába v zimě zmrzne. Před zimou si vytvořila látky, které podobně jako fridex zabraňují náhlému zmrznutí. Srdce jí v tuhnoucím těle bije do poslední chvíle až se zastaví. Zahrabaná v listí vydrží zmrzlá žába teploty kolem -80 °C. Na jaře se rychle probudí k životu. Nejprve jí rozmrzne srdce, které začne ihned tepat. Za 24 hodin už je čilá a kouká, s kým by se spářila.
Sojka
Sojka si schovala na zimu zásoby žaludů a dalších pochoutek. Pamatuje si tisíce skrýší, a dokonce i jejich obsah. Přednostně pak vyhledává zásoby, které rychleji podléhají zkáze. Na všechny žaludy si však nevzpomene. Na jaře z nich pak vyklíčí malé doubky. Díky sojkám se žaludy dostanou do míst, kam by se jinak nedostali.
- úterý 19. března 2002
