Na oblast chválení se nedávno zaměřili nizozemští vědci z univerzity v Utrechtu. V jednom z testů sledovali, jako moc a jakým způsobem chválí rodiče své děti během společného plnění matematických úkolů. Není překvapivé, že rodiče dětí, u kterých vědci v předchozích dnech zjistili nižší sebevědomí než u ostatních, měli tendenci své pochvaly vylepšovat a nafukovat. Nejčastěji k tomu používali slova jako super či neuvěřitelné.
Rodiče i vědci ale byli překvapeni výsledky dalšího testu, který vyvrací účinnost přehnané chvály. V tomto testu dostalo 240 dětí jednu ze tří reakcí od "profesionálního malíře" na svůj výkres (pochvalu, přehnanou pochvalu a žádnou pochvalu). Následně vědci dětem vysvětlili, že si k dalšímu malování podle předlohy mohou vybrat jednoduchý obrázek, ale tím se nic nového nenaučí, nebo složitější, ve kterém asi udělají víc chyb, ale hodně se toho také naučí.
Oproti očekávání si děti s nízkým sebevědomím, které byly extra chválené, častěji vybíraly jednodušší obrázek. Děti s normálním sebevědomím měly naopak po extrémně pozitivní reakci tendenci zvolit složitější obrázek. Vedoucí studie doktor Eddie Brummelman řekl listu Independent, že důvodem může být obava dětí z příliš vysokých očekávání a tlaku na jejich další výkony. Druhou možností je, že se dětem takové chválení nezdá věrohodné.
Buďte konkrétní
Chválení dětí se zabývá i Adele Faberová a Elaine Mazlischová ve své slavné knize Jak mluvit, aby děti poslouchaly, a poslouchat, aby děti mluvily. Podle amerických autorek nedovoluje nízké sebevědomí některým dětem přijmout přehnaný kompliment a přidávání dalších nej všechno jen zhorší. Namísto toho doporučují sledovat tři jednoduché kroky:
1 Popište přesně, co vidíte (nebo slyšíte)
Je pro vás pochvala natolik automatická, že už se ani pořádně nepodíváte, co vlastně opěvujete? Zastavte se, pořádně se podívejte nebo zaposlouchejte a popište to. Není vždy nutné zdůrazňovat nedostatky, na mnohé děti funguje zdůraznění pozitiv jako daleko lepší motivace ke zlepšení, než poukazování na chyby.
Namísto "Úžasné, to je nejkrásnější výkres", popište obrázek. Nemusíte být extravagantní ani poetická a myslete na věk dítěte. "Vidím zelenou trávu a modrou oblohu, vidím sebe, tebe, tátu a babičku s dědou. A všichni se spokojeně usmíváme. A nezapomněl jsi ani na babiččiny brýle!"
2 Řekněte, jaké to ve vás vyvolává pocity
Pokud vám dítě udělalo radost, třeba protože dlouho trénovalo na běžecké závody a umístilo se na stupních vítězů, řekněte mu to. Snažte se vyvarovat spojení "Jsem na tebe pyšný", protože přetahujete pozornost od úspěchu dítěte k sobě. Nebezpečné jsou i věty jako "Já jsem celou dobu věděl, že to dokážeš", i když je samozřejmě rodiče myslí jako posilovač sebedůvěry, mohou naopak vyvolat zmatek a nedůvěru. Jak je možné, že to rodiče věděli, když to dítě samo nevědělo, a ještě včera zaběhlo vůbec nejhorší čas?
3 Pojmenujte, jakou vlastnost chválíte
Děti bývají nazývány hodnými nebo špatnými jako na běžícím pásu. Jedno ale přebíjí druhé a z dlouhodobého hlediska jim proto taková chvála (zejména u zlobivějších dětí) mnoho do života nepřinese. Včera byly hodné, dneska zase špatné, za chvíli jim na tom přestane záležet.
Daleko efektivnější je pojmenovat přesně, za co vlastně dítě chválíte. Je to pořádnost, dochvilnost, pečlivost, vytrvalost nebo přátelské chování k ostatním? Podle Faberové a Mazlischové tím dáte dítěti nový pohled na sebe samého a na svou hodnotu, takový zážitek se navíc nepřebije následným zlobením. I pak si dítě bude moct vzpomenout, že v tomto momentu bylo samo na sebe pyšné a rodiče z něj měli radost. Takovou vzpomínku mu už nic nevezme a připomene mu, že když se bude znovu snažit, dosáhne příjemného pocitu a ocenění okolí zase.
Můžete také dítě nechat, aby své zásluhy shrnulo a pojmenovalo samo. Tento způsob chvály je výhodný také v tom, že můžete dítě naučit spoustu morálních konceptů, které se bez příkladu vysvětlují poměrně složitě.
Vyčítavá pochvala není pochvala
Jistě máte v práci kolegyni či kolegu, co je mistrem v oboru pochvala, co urazí. Klasickými zbraněmi jsou věty jako "Dneska ti to ale sluší, cos to se sebou udělala?"... Nebuďte jako oni a vynechte skryté výčitky a připomínky předchozích selhání. Vyvolávají vztek, který ale není přípustné ventilovat v danou chvíli, protože jste vlastně "chváleni". Zakázanou zónou by pro rodiče měl být i výraz "Ani jsem nedoufal, že to dokážeš" a jeho variace, kterým sebedůvěru masakrujete hned po jejím nabytí.
Někdy může být těžké se vyhnout výčitce, hlavně když určitá věc dělala dítěti dlouho problémy. Pokud se tedy syn po týdnech bojů konečně začne u stolu úspěšně stravovat příborem a podaří se mu nerozlít pití i omáčku najednou, stačí říct: "Dneska byla naše večeře obzvlášť příjemná." Jásání, že se váš syn konečně stoluje jako člověk a ne jako gorila v říji, si raději nechte pro sebe.
Pokud se bojíte, abyste to s chválou nepřehnali a na dítě moc netlačili, nechte ho "náhodou" vyslechnout, jak ho chválíte u jiných. Třeba při telefonátu s babičkou zmiňte, že si Tonda poslední týden chystá sám tašku do školy a nic si nezapomněl.
