Všude kolem sebe slyšíte, že bez sportu nezhubnete a vaše zdraví se začne zhoršovat, když se nebudete hýbat. Bydlíte ve městě, kde se každou chvíli otevře nějaké nové fitness a všechny kamarádky střídají různé lekce cvičení. Vy ale nepatříte k lidem, kteří jsou nadšení z toho, že mohou přijít do vydýchané tělocvičny a spolu s ostatními během 45 minut propotit tričko a tepláky.
"Nenávidím to!" říká rezolutně pětatřicetiletá Monika Klimešová, která se o své nechuti ke sportu naposledy přesvědčila loni na jaře. Přestala tehdy kojit a rozhodla se zbavit pěti kil, která jí po porodu zůstala. Upravila jídelníček a začala vymýšlet, jak začne sportovat.
"Naše rodina nebyla příliš aktivní, rodiče mě k tomu nevedli, takže neumím žádný ze sportů, jako je tenis nebo volejbal. Nedělám nic pravidelně, nejezdím na hory a kolo jsem nevytáhla už několik let," přiznává mladá žena.
Pro hubnutí si tak po dlouhém váhání vybrala ženské fitness a rozhodla se střídat různá cvičení: aerobik, zumbu, pilates.
"Nemůžu říct, že bych to dělala s nechutí, ale přestože jsem vydržela přes tři měsíce, nevypěstovala jsem si lásku k pohybu. Sváděla jsem se sebou pokaždé boj, vymýšlela miliony důvodů, proč nemůžu jít cvičit, i když jsem pak byla hrozně ráda, že jsem se překonala. Jenže příště to bylo úplně stejné – zase se mi nechtělo. Po čtvrt roce jsem to zabalila navždy, přestože mám špatné svědomí, že jsem lenost nepřekonala," říká Monika.
Sport (nejen) pro lenochyPokud nejste schopní se dvakrát týdně sebrat a jít cvičit, naordinujte si ten nejpřirozenější pohyb, který můžete – chůzi. Je šetrná ke kloubům, takže se hodí i pro lidi s nadváhou a obezitou, nezatěžuje oběhový systém. Navíc snižuje vysoký krevní tlak a hladinu cholesterolu, redukuje riziko srdečních onemocnění a infarktu. A také zlepšuje hustotu kostí. * Každý den byste měli ujít 10 tisíc kroků, tedy asi 2,5 kilometru. Možná vám to přijde málo, ale důležité je spojení ´každý den´. Kdo dojíždí do práce autem nebo má zastávku před domem, bude mít možná problém tento limit splnit. * Chůze může být dokonce účinnější než běh nebo cvičení v posilovně. Lépe si ohlídáte tepovou frekvenci, v níž spalujete tuky. * Dávejte si pozor na držení těla. Dbejte na to, abyste nezakláněli hlavu, dívejte se přirozeně před sebe, ne do země. Občas se zaměřte na své břicho a ho zatáhněte proti bedrům, čímž zmírníte bederní lordózu. Ramena nechte uvolněná. * Své kroky si můžete spočítat i z jiné aktivity – například za minutu aerobiku uděláte zhruba dvě stovky kroků, za minutu fotbalu dvě stě padesát. Více o přepočtu kroků z jiných sportů čtěte na www.mojekroky.cz * Abyste spočítali, kolik kroků ujdete, pořiďte si krokoměr. Některé vám dokážou spočítat i spálené kalorie a údaje převést do počítače. |
Jenže porazit lenost, to není jen tak. Málokdo má takové štěstí, že pohyb považuje za přirozenou součást života jako jídlo, většina lidí bojuje s pohodlností.
"On totiž aktivní životní styl není moc přirozený. Vlastně bychom všichni radši leželi na gauči a zobali něco dobrého. Být aktivní a dostatečně se hýbat stojí vždy menší či větší úsilí," říká lékařka Marie Skalská, zakladatelka a lektorka Pro Fit Institutu, který pomáhá skloubit práci a rodinu s aktivním životním stylem.
Vychovávejte dítě ke sportu
To, jestli budete spíše aktivnější, nebo lenivější typ, nejvíce ovlivnili vaši rodiče. Vztah k pohybové aktivitě se totiž formuje poměrně záhy – přelomová období jsou jeden rok až tři roky a potom mladší školní věk. V raném dětství hraje největší roli vzor rodičů. Pokud je rodina aktivní a dítě vidí, že se rodiče hýbou a berou ho s sebou na lyže, na kolo a pěší túry, pohyb se později stane přirozenou součástí jeho života.
Naopak, je-li rodina založena spíše humanitně a tráví čas víc po kavárnách než v přírodě, dítě nemá kde odezírat vzorce chování a v dospělosti se nemůžeme divit, že se mu bude vidina propoceného trička protivit. Anebo se ke stejné nenávisti propracuje později kvůli silně negativnímu zážitku – spolužáci se mu třeba budou posmívat za nemotornost.
Na druhou stranu však platí, že v životě neděláme jen věci, které jsou nám příjemné, a pokud je pohyb důležitý kvůli hubnutí nebo jako prevence nemocí, nedá se nic dělat – výmluvy na dětství strávené s bohémskými rodiči neobstojí a musíme překonat lenost. Bude nás to stát více úsilí než děti aktivních rodičů, ale jistě se najde aktivita, která je snesitelná i pro ty nejzarytější odpůrce hýbání se.
"Takovým lidem bych nejprve doporučila najít parťáka, ve dvou se to lépe táhne a hůř vymlouvá. A volila bych co nejjednodušší formy pohybu – optimální je chůze, H. E. A. T., nordic walking, plavání," radí Marie Skalská a varuje před neuváženou volbou: "Když napoprvé zvolíte taneční aerobik a máte třeba patnáct kilogramů navíc, budete se cítit velmi nepříjemně a může se stát, že do fitnesscentra už nikdy nevkročíte."
Snažte se spojit pohyb s něčím zajímavým – choďte na výlety, pořiďte si turistický deník a zapisujte místa, která jste navštívili. Stane se, že nachodíte deset kilometrů a ani si nevšimnete. Skvělá motivace k udržení pohybu je krokoměr, v chytrých mobilech dnes existují i aplikace počítání kroků.
Síla rozhodnutí
Podle zkušeností dietologů je většina lidí v hubnoucím režimu ochotnější ubírat porce jídla, než aby přidali pravidelný pohyb. Důvod? Omezování v jídle je přece jen fyzicky i časově méně náročné než navýšení pohybu. To byste museli vstát od televize, někam se přemístit, vzdát se svého pohodlí a mnohdy i časněji vstávat...
A to všechno vydržet dlouhodobě, což je velký problém. Dokazují to i statistiky. Přestože lidé s nadváhou a obezitou dostávají neustále informace o tom, jak se mají hýbat a proč, podle medicínských studií jich po roce zůstane u pravidelného cvičení jen šestnáct procent. Zbytek se postupně vrátí k nečinnému a pohodlnému způsobu života.
Zcela zásadní pro to, aby člověk vydržel, je správná motivace – musíte vědět, proč to děláte a proč vám stojí za to vydržet. "Ze své praxe mám ověřeno, že velmi silnou motivací jsou zdravotní důvody, mnohem silnější než ´zhubnout pár kilo do plavek´. Bohužel ty zdravotní důvody jsou velmi často v rámci sekundární prevence, to znamená, že nadváha, obezita a nedostatek aktivity už se nějak podepsaly na našem zdravotním stavu," říká Marie Skalská.
Může se vám stát, že si pohyb nakonec oblíbíte, protože zjistíte, že je vám lépe – zlepšila se vaše kondice, zmírnila únava, cítíte se lépe psychicky. Anebo se zařadíte mezi lidi, kteří by dokázali bez sportu vydržet až do smrti. I mezi nimi jsou však tací, kteří se svou pohodlností umějí pracovat.
"Krásným případem byla klientka, která mi po tříměsíčním kurzu cvičení a psychoterapie řekla, že její největší pokrok je, že pohyb už jí není odporný, a ačkoliv ho pořád nemá ráda, snese ho – vzala ho jako součást všedního dne," vypráví doktorka Skalská.
A tak by to mělo být: přestože víte, že pohyb nebude nejoblíbenější aktivitou dne, nevyškrtnete ho, protože víte, že je potřebný – a něco mu obětujete.
