Běhání ve skupině, které se v článku doporučuje, mi přijde jako absolutní blbost. To co na běhání miluji je že je to individuální sport. Nejlepší výkon podávám když si běžím svým tempem a jsem koncentrovaný. A navíc můžu jít běhat jak mi to vyjde a podlužovat trasu dle situace diky čemuž dám týdně max. Km než kdybych se na někoho vázal. To že k běhání nikoho a nic zvláštního nepotřebujete je hlavní deviza tohoto sportu.

Když je hnusně,  tak mi nedělá problém zajít do fitka a posilovat nebo dát nějakou jinou aktivitu (spinning, veslařský trenažer)

Já taky raději běhám když je hnusně. Sám nevím přesně proč, ale táhne mě to ven víc, než když je teplo a tzv. krásné počasí. Má to minimálně jednu výhodu: nejsem nemocný

Já spíše řeším, jak se přinutit běhat, když je v 5 odpoledne tma jak v ranci, v lese je to o ústa a po asfaltu běhám nerad...

tak běhej ráno.

Nejradši běhám právě když je hnusně 

Barunko, když půjdeš tento týden 4x běhat, a další týden taky, tak si ty žlutý šaty můžeš koupit. Tohle zabere vždycky, slota neslota

když to miluješ, není co řešit 

Ja s tim problem nemam - nebeham.

a dá se to...?

Miloši, a proč se vlastně máme "přinutit běhat, když je venku hnusně"? Málokdy je opravdu "hnusně" více než několik hodin, max. dní, tak proč se nutit do něčeho, do čeho se mi nechce? Já například nemám rád běhání v dešti, protože nosím brýle a při dešti toho moc nevidím. Naštěstí ale mám více možností, kdy běhat (a běh používam hodně pro běžecké přesuny), takže když dnes ráno pršelo, tak jsem běhat nebyl, a vyběhl jsem, až pršet přestalo. Kdyby náhodou pršelo celý den, tak samozřejmě nějaké 3 km i tak dám, protože beztak musím na nákup a na oběd, a chybějící kilometráž pro celkový součet naběhám jiné dny. Rozhodl jsem se totiž, že si chci běhání hlavně užívat, i když se snažím i o výkonnostní zlepšování. Řídím se proto i svými pocity a tím, že hodně hledím i na to, jak se při běhu cítím, a dělám vše pro to, abych se při něm cítil co nejlépe.

Každý to prostě máme trochu jinak. Já se někdy třeba na běhání v dešti vyloženě těším. Možná je to tím, že raději běhám někde, kde nepotkám živou duši. A v Praze takové místo najít, když je hezky, je v podstatě nemožné. Naproti tomu když prší, není v Milíčáku ani noha. :-)

Já začínala běhat loni v listopadu, to už bylo fest hnusně, bahno, břečka, pak mrazy a náledí... i když po městě to nebylo tak hrozný. Ale probíhat jako můj manžel kaluže hluboké po kolena...hmmm nee :D