Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Muzikoterapie: tóny, které léčí psychiku i poruchy řeči

aktualizováno 
Vrátí paměť i řeč, rozhýbe ochablé svalstvo. Muzikoterapie odkrývá, co vše pro člověka hudba znamená. A pomáhá i tam, kde nestačí ani největší rozmach moderních technologií v medicíně. Jak? To zjišťoval magazín Rodina DNES.

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Stačilo málo a zpěvák Michal Hrůza se už nemusel na pódia nikdy vrátit. Po brutálním útoku skončil s krvácením do mozku v umělém spánku. Ani po dvou týdnech od operace nebylo jasné, jestli bude ještě někdy mluvit nebo se vůbec hýbat.

Michal Hrůza měl štěstí. Odborníci mluvili o zázraku i obrovské vůli, když se po osmi měsících opět postavil před své fanoušky s kytarou v ruce. A navíc s texty uloženými zase zpátky v hlavě. Co se mnohým zdá samozřejmé, znamenalo pro něj stovky hodin práce. Paměť ho zrazovala, na pódiu musel používat čtečku. Nakonec mu pomohla samotná hudba. Muzikoterapie totiž dosahuje v poruchách paměti výborných výsledků.

Domácí lékař

„Zaměřovali jsme se zejména na trénink krátkodobé a střednědobé paměti. Nejprve jsme trénovali na jeho vlastních písních, rozšiřovali seznam zvládnutých textů a postupně se cvičení stávala různorodější. Dokonce jeho první píseň po úraze vznikla při terapii,“ prozrazuje jedna z největších odbornic na muzikoterapii Markéta Gerlichová, ke které zpěvák stále dochází.

Muzikoterapie funguje na každého, u hudebníků jsou ale možnosti širší. „U nich můžeme navázat na hlubší hudební zkušenost. Navíc lze při terapii s výhodou využít textů a skladeb, které muzikant znal před úrazem. Řada písní je založena na repetitivních rytmických či melodických frázích, skrze které se rychleji obnovují stará paměťová spojení. A jestliže se jedná o jeho vlastní, autorské písně, připojuje se aktivace limbického systému při emočním prožívání,“ dodává muzikoterapeutka.

Od rituálů po flétnu

Využívání hudby k léčivým účinkům není žádnou převratnou novinkou. Se silou melodií pracovali již naši dávní předkové. Nejdříve při různých rituálech, při dodávání odvahy, jako prostředek uklidnění a později i při samotném léčení. Až po druhé světové válce se ale začala muzikoterapie více rozvíjet také v medicíně. Její uplatnění pak začalo doslova „bobtnat“.

Ze začátku byla spojena zejména s psychoterapií, později se začala využívat ve větší šíři – například při léčbě respiračních problémů u dětí. Odborníci po celém světě rádi dokazovali, jak mocným léčebným nástrojem umí být taková zobcová flétna. Poměrně rychle pozitivní vliv hudby objevili i logopedi, stala se součástí práce také na rehabilitačních a fyzioterapeutických klinikách. Uplatnění muzikoterapie se rozšiřuje i dnes, a to zejména ve Spojených státech, Velké Británii, Švédsku, Německu.

„V těchto zemích je vnímána jako plnohodnotná zdravotnická profese. V České republice je to bohužel stále spíše alternativní obor, byť výsledky výzkumů již dávno říkají opak,“ dodává Gerlichová s tím, že pro její další rozvoj by bylo třeba otevřít studijní vysokoškolské obory v souladu s evropskými standardy a muzikoterapii legislativně ukotvit.

Hudba snazší než slova

Tóny mají na člověka skutečně nedozírný vliv. Působí na srdeční rytmus, dýchání, krevní tlak, svalový tonus, motoriku i termoregulaci.

Hudba může být seznamovacím prostředkem, podporuje získání důvěry či rozvoj citové vazby. Dnes se poměrně široce uplatňuje v pedagogických poradnách, kde pomáhá dětem s poruchami učení. Díky pravidelnému cvičení jsou schopné se lépe soustředit na výklad, zapamatovat si více informací či zbavit se řečových vad. V logopedii se totiž pracuje hodně s rytmem i samotným zpěvem, který je pro mnoho lidí snazší než řeč. Je běžné, že pacienti, kteří koktají, jsou schopni bez jediného zaškobrtnutí zazpívat celou píseň, následně ji ale plynule přečíst už neumějí.

„To je dáno tím, že hudba proniká do mnoha struktur mozku, nejenom do center řeči. Působí na mnohem větším prostoru, v jeho vývojově starších částech. Díky tomu se mnoho lidí po úrazech naučí mluvit až přes pěvecké a rytmické techniky,“ popisuje fungování terapie Gerlichová.

Psychiatr, kouč, terapeut? Na koho se obrátit, když už nemůžete

Muzikoterapie se dále uplatňuje v sociální práci i psychoterapii, užití ve zdravotnictví se však těší mezinárodně zdaleka největšímu zájmu. Nejčastěji je to v rehabilitaci, neurologii, psychiatrii, interním lékařství, pediatrii i paliativní péči. U pacientů po úrazech mozku většinou terapeuti řeší problémy s pamětí, komunikací, pohybem či pozorností.

„Využíváme výstupů výzkumů z oblasti neurověd – zejména pak fenomén plasticity mozku. Díky cílenému terapeutickému působení se vytvářejí nové spoje neuronů a některé části mozku jsou schopny převzít nové funkce,“ popisuje muzikoterapeutka.

Mezi další „silné stránky“ muzikoterapie patří rehabilitace pohybem. Tanec nebo rytmická cvičení se dnes běžně využívají ke zlepšení motorických funkcí, při zvyšování obratnosti, pohybové koordinaci, ale třeba i orientaci v prostoru. Rytmus jako takový představuje pro muzikoterapii jeden ze základních pilířů.

„Ovlivňuje dýchání a proces vytváření řeči. Napomáhá citlivěji ovládat tělo a podporuje zdravé fungování nervového systému. Rytmus cíleně využíváme i na podporu učení a zlepšení paměti,“ popisuje ještě terapeutka.

S tím souvisí také vliv poslouchané hudby na psychiku jedince. Obecně se například nedoporučují příliš monotónní rytmy pro ženy ve vysokém stadiu těhotenství nebo pro epileptiky.

„Nejsou vhodné ani pro lidi, kteří mají dispozice k závislostem, škodí ale také příliš hlasitá hudba. Já osobně doporučuji hudbu, ve které se zrcadlí naše lokální kultura, historie – i ta osobní, tedy nejčastěji hudba klasická a lidová,“ dodává ještě Gerlichová.

Pro zlepšení nálady

Muzikoterapie nemusí nutně jen uzdravovat nebo napravovat nějaké obtíže. Kurzy či semináře pro veřejnost jsou určeny třeba jen pro zlepšení nálady, zahnání chmur, odbourání stresu nebo nalezení ztracené koncentrace.

Muzikoterapie tak může fungovat i jako prevence různých psychosomatických onemocnění, která se v současné hektické společnosti objevují stále častěji a žádné léky na ně přímo nefungují. „Za pomoci hudby lze nalézt harmonii, klid i radost, působí na člověka komplexně a dokáže zlepšit kvalitu života,“ dodává muzikoterapeutka.

Skvělých výsledků se dosahuje při zlepšování koncentrace, k čemuž se ostatně hudba využívala odpradávna. Dnes se snaží takto mysl uklidňovat zejména manažeři a lidé ve vysokých funkcích. Při poslechu se soustředí jen na jedinou melodickou linku či jeden hudební nástroj. Jakmile se začnou myšlenky rozbíhat, vracíme pozornost cíleně zpět.

„Jsme-li roztěkaní a zabýváme se několika věcmi najednou, efektivita výrazně klesá. Pravidelné muzikoterapeutické cvičení s tím dokáže lidem pomoci,“ popisuje Gerlichová. To samé platí o trénování paměti, u kterého se často využívá zmíněný fenomén rytmu.

Nikdy není pozdě

Jestliže si představujete muzikoterapii tak, že si lehnete a pustíte svou oblíbenou hudbu, mýlíte se. Při terapii se využívají různé techniky a hudební nástroje, vždy podřízené cíli působení či léčby. Někdy tak terapeut pracuje s hudbou, která má silný emoční náboj, například hudba Beethovenova nebo Chopinova, jindy zase více prospěje klidnější skladba s určitým řádem. Vhodné jsou také přírodní zvuky nebo lidové písně.

Velkým pomocníkem v muzikoterapii jsou strunné nástroje, ale také ticho. Jak říká terapeutka: „Ticho je velmi důležité – dokážete si představit hudební dílo, skladbu či píseň bez pomlk? Zahltila by nás, vyčerpala, vedla k únavě a ztrátě orientace. V extrémním případě pak neustálý hluk vede i k závažným zdravotním problémům. Ticho je léčivé pro každého z nás. Skrz práci s tichem můžeme efektivně provádět trénink sluchové percepce, cvičení paměti i relaxaci.“

K tomu, aby vám muzikoterapie dokázala pomoci, nemusíte být zpěvákem či mít svou kapelu. Hudba může být prospěšná i lidem, kterým dosud její smysl unikal a ze všeho nejraději by neposlouchali nic.

„Vztah k hudbě může vznikat až při vlastním průběhu muzikoterapie – takže není podmínkou. Důležité je, aby byl člověk hudebním vjemům otevřen,“ říká Gerlichová s tím, že každý může pravidelným cvičením rozvíjet svou hudebnost a zlepšovat se ve svých schopnostech.

„Nikdy není pozdě začít. Ráda bych všem, kteří mají ostych, dodala odvahu – mohou to zkusit kdykoliv: začít hrát na hudební nástroj, pravidelně relaxovat, zlepšovat své rytmické vnímání, hledat své vlastní tempo, zažít vnitřní klid a mnohé další,“ uzavírá Gerlichová.




Nejčtenější

Nebezpečná móda. Nepodařené tetování je nejen směšné, může i zabíjet

Když se tetování podaří, může to být sexy. V opačném případě to může být velký...

Tetování už dávno není rebelským kouskem, který schováváme pod košilí či šaty, abychom v práci nepobuřovali. Pro mnohé...

Chudým kráskám plní jejich sny. U dcery bych byl zásadně proti, říká

(ilustrační snímek)

Luxusní dárečky, výlety za hranice šedého průměru, nákladný život v krásných kulisách... Která žena po něčem takovém...



Análie nebo Melanomia? Rodiče se předhánějí ve vymýšlení neobvyklých jmen

(Ilustrační snímek)

Většina z nás vybírala jména potomků v rodině, případně ve známé knížce Jak se bude jmenovat? Výběr jména u nás i dnes...

Kristina Bazanová: Holka z maloměsta je ve 23 letech módní milionářkou

Blogerka Kristina Bazanová na filmovém festivalu v Cannes (květen 2016)

Ve 23 letech pravidelně létá první třídou, bydlí na střídačku na dvou kontinentech, je tváří několika velkých značek,...

Příběh Karolíny: Manžel má milenku a odmítá ji opustit

(ilustrační snímek)

Vdaná jsem už téměř patnáct let. Za tu dobu mi manžel byl několikrát nevěrný, ale vždy, když to na něj prasklo, své...

Další z rubriky

Lékař: Cukrovka i nadváha způsobují poruchy erekce. Bojujte pohybem

Diabetes 2. typu 2

„Při nadváze a obezitě nepomůže žádná pohybová aktivita bez alespoň mírné redukční diety,“ vysvětlil čtenářům v on-line...

Rakovina hrtanu začíná chrapotem. Způsobuje ji kouření a tvrdý alkohol

Rakovinotvorné buňky

Muž, věk po padesátce, silný kuřák holdující alkoholu a zejména tvrdému - to je podle lékařů typický pacient s...

Osm příznaků, že trpíte něčím horším než jen stresem

Ilustrační fotografie

Rozlišit nadměrný stres a běžné každodenní úzkosti od závažnější duševní poruchy, jako je třeba deprese, může být někdy...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.