Kamarát to trefně nazývá "bordel v navigaci".

Tak jasně, když jsem na jednání kde zastupuji klienta tak prostě nezbývá než v duchu počítat do deseti. Když jsem ale doma a dorazí mail, který mě vytočí tak nevidím důvod proč si od plic nezařvat nebo nepraštit do stolu.

si to nějak protiřečí, nejdřív nemá smysl je potlačovat a vzápětí, nebo svůj vztek potlačím. Jsem taky pro potlačení, ale čte to v té redakci někdo vůbec?

Jo, mohli to napsat trochu jinak. Ono to první nepotlačovat znamená nepokoušet se uklidnit za každou cenu aniž by člověk věděl, proč tak zuří (především v případě, když člověka rozzuří maličkost).

To druhé potlačení je vlastně už v případě, kdy člověk ví, že zuří a především ví, proč zuří. Pak už se dá vnější podoba zuření zmírnit (potlačit), aniž by se ale potlačila prožívaná emoce.

Příklad: Maminku na mateřské rozzuří k nepříčetnosti její dítě, které jen proběhlo kalužinou.

1. Cholerická reakce: Seřve ho na tři doby. Pak si to možná bude vyčítat.

2. Melancholická reakce: Uvnitř je vytočená k nepříčetnosti, ale nehodí se dvouleté dítě seřvat. Naštvaně jdou dál a uvnitř té mámy to bude hlodat až do další katastrofy.

3. Reakce z článku: Máma zuří! Ale ještě než z ní něco vypadne, tak se pokusí se trochu uklidnit: nádech, výdech. Uvědomí si, že zuří, protože už jdou strašně pozdě a ještě ke všemu na návštěvu k tchýni. Dítě je celý mokrý a špinavý a tchýně bude mít blbý řeči. Pak už je řešením vlastně cokoliv, protože matka už nic nevyhrkne v tom největším emočním vypětí a nebude ji to pak mrzet.

No a na závěr běžte ocenit vašeho manžela, že s vámi přes to všechno dokáže žít!

Většina chlapů se chová, jako by měli menstruaci každý den!