Byť by se tahle diagnóza mohla jevit jako poměrně mladá, protože její boom se časuje převážně od dob Twiggy, pravda je jinde. Jde o jedno z nejstarších onemocnění, jež popisují už staří řečtí lékaři. Až na to, že tenkrát nešlo ani tak o zdůraznění vlastní krásy, jako spíš o motivy náboženské.
Anorexie se zkrátka v historii medicíny objevuje odnepaměti, lidé si vždy našli k hladovění nějaký pádný důvod. Co však znepokojuje, je fakt, že dnes těla dobrovolně zdecimovaná katastrofálním nedostatkem potravin a základních živin patří třeba už osmiletým dětem.
Není nemocná, jen hodně hubená
Zrádnost anorexie spočívá v tom, že si ji okolí postiženého většinou dlouho nechce připustit. Dietu dnes koneckonců drží kde kdo, cvičení je přece zdravé, štíhlost patří pomalu k dobrému vychování. Že jde o nemoc, pochopí mnozí většinou až v okamžiku, kdy je dotyčný vyhublý doslova na kost a dělá mu nepřekonatelný problém spolknout i piškot.
Jana a František Sobotkovi mají desetiletou dceru Petru a anorexie jim prolétla hlavou mnohokrát, byť stále ještě s jakýmsi nadhledem. Otec vypráví: "Péťa je ve čtvrté třídě a anorexiie je doufám u ní ještě nemyslitelná. Jen nás znepokojuje její přístup k jídlu a vlastnímu tělu…"
Tahle útlounká dívenka se spolu s několika dalšími spolužačkami zhlédla ve slavných modelkách. O přestávce si jedna druhou důkladně prohlížejí, kriticky se navzájem hodnotí ve stylu "jé, tobě vyrostl zadek" a doma pak přemýšlejí, jak ten zadek shodit. Tedy alespoň Petra. "Sladké už do pusy nevezme," říká její matka.
"Knedlík tak maximálně jeden, nejvíc sní polystyrénových chlebíčků. Dvakrát týdně chodí na tenis, ale jinak nijak zvlášť necvičí. Jen pořád fňuká, že je tlustá, byť váží pětadvacet kilo a ruce má jak hůlky. Na druhé straně jsme všichni v rodině štíhlí, takže má být po kom."
Hned to nevzdávat
Sobotkovi nijak nepanikaří a situaci spíš zlehčují tvrzením "dcera jde do puberty", nicméně na druhé straně si uvědomují možná rizika a uvažují o návštěvě odborníka. "Jenom, kdyby nám někdo poradil, jak postupovat, jak případně zjistit, že už přituhuje. Nerad bych zatím tahal holku po psychiatrech jen kvůli tomu, že si hraje na dospělou," říká otec.
Nevědomky tak vyslovuje to, co je hodně důležité. Jak vůči "postiženému" postupovat už od prvního podezření, že nějaký problém s přijímáním potravy má. "Možná, že by si rodiče měli připustit, že i jim se to může stát," radí v první řadě profesorka Hana Papežová, vedoucí lékařka Psychiatrické kliniky 1. LF UK.
"Výchova by měla být založena na dobrém vztahu mezi dítětem a rodičem. Přinášet vzor normálního jídelního režimu. Rodiče by měli vědět, jaké zdroje informací dospívající vyhledává, naslouchat a být schopni diskuse o rizikovém chování."
Podle odborníků je velmi důležité, aby hned při prvním podezření vzali rodiče hrozbu onemocnění vážně.
"Intervence odborníka by se měla zajistit co nejdříve," doporučuje profesorka Papežová nejen Sobotkovým, ale i dalším, kteří jsou v podobné situaci. "Je vhodné vyhledat potřebné informace na supervidovaných stránkách například www.idealni.cz, netrápit se výčitkami či pocity viny a hledat nejvhodnější způsob spolupráce s lékaři. A co je nejdůležitější - při neochotě dítěte ke změně to hned nevzdávat."
Dieta okoukaná v rodině
Odborníci se shodují v tom, že na vznik anorexie má rozhodující vliv výchova. V psychiatrické péči skončila například na kost vyhublá šestnáctiletá gymnazistka z malé obce, v jejíž rodině se pod jídly prohýbaly talíře, buchty a knedlíky byly na denním pořádku a oba rodiče trpěli obezitou. Dívka se tomu zkrátka vzepřela po svém.
Mezi malými anorektičkami a anorektiky však převažují spíš děti maminek permanentně držících dietu a dokonalost vyžadující též od svých dětí. K anorexii jsou náchylnější například i studentky, od nichž se vyžaduje úspěch a bezchybnost v každém směru. Svoji roli při vzniku onemocnění hraje i genetika.
"My už léčíme druhou generaci dívek, dcer matek, které prodělaly anorexii. Tam mohou hrát roli faktory genetiky i okolí," říká profesorka Papežová. "Rizikovými faktory bývají v rodině také přílišné zaměření na perfektní výkon spojovaný s perfektním zevnějškem. Škodlivé jsou nepřiměřené dietní praktiky v rodinách, zvláště když je rodiče nejen sami provozují, ale nutí do nich své děti. Negativní vliv má posedlost špatně pochopenou zdravou výživou či neschopnost rodičů rozvíjet u dítěte jiné hodnoty než je zevnějšek a sportovní výkon."
Co je tedy nejdůležitější? Podle odborníků zvládat stres a zátěž, vyjadřovat emoce a pocity blízkosti a dát dětem pocity bezpečí. A taky normálně jíst.
