Z každého dítěte samozřejmě nevyroste nová hvězda Premier League nebo NBA, ale sport by měl pro děti znamenat hlavně radost z pohybu a osvojení si některých pohybových základů. Začít tedy můžete ve velmi útlém věku, nečekejte od nich ale rovnou Messiho penalty nebo Jordanovy trojky a chvalte děti i za malé pokroky a za snahu.
Kdy začít? Co nejdřív
„Děti jsou na míčové hry připraveny dřív, než si většina rodičů myslí. Jakmile se u nich začne vyvíjet koordinace pohybů a začnou se více orientovat v prostoru, mohu začít s výchozími aktivitami jako držení míče a jeho posílání po zemi. „Myslím, že většina dětí je do určité míry připravena na míčové hry již kolem druhého roku života,“ říká Sam Bizzel, fotbalový trenér a ředitel Prague English Football School, kterou navštěvují už předškoláci.
Sam Bizzel se soustředí hlavně na to, aby byla sportovní aktivita pro děti zábavná, dávala jim smysl a zbytečně je nepřetěžovala. Tím by se podle něj měli řídit i rodiče. U nejmenších dětí proto rozdělujte hru do menších bloků a po několika minutách se věnujte zase něčemu jinému (např. nejdřív míč posíláme, pak zkoušíme kopnout, pak hrajeme na honěnou, pak cukr-káva-limonáda atd.).
Nezapomínejte na pravidelné pití a svačinky (ideální je třeba banán, sušené ovoce, müsli tyčinka aj.). Hladové, žíznivé a unavené děti jsou totiž zpravidla protivné, uplakané a špatně spolupracují a hra se tak rychle změní v utrpení pro obě strany. V tu chvíli proto přestaňte a běžte se třeba zchladit pod proudem vody nebo se jinak odreagovat. Nepodceňujte ani slunečné a teplé počasí a vybavte dítě pokrývkou hlavy a pravidelně se uchylujte do stínu. Je ošemetné řídit se vlastními pocity horka nebo žízně, protože organismus dospělého člověka je odolnější než ten dětský.
Příležitost dělá sportovce
„V naší nejmladší skupině máme děti od dvou a půl roku výše. V tomto věku už je mnoho dětí schopno míč hodit a kopnout do něj. Těžko se ale všeobecně určí, kdy jsou na to děti připraveny, protože to závisí na mnoha individuálních faktorech a samozřejmě také na tom, kolik času stráví hrou se svými sourozenci, rodiči a kamarády. Pokud s dětmi trénujete od útlého věku, jsou okolo dvou let věku schopny běhat, házet a kopat do míče. To je ale samozřejmě jenom začátek nácviku, nejvíc se toho děti naučí právě trénováním dovedností a hrou. Některé děti se sportu nevěnují a nejsou na míčové hry připraveny ani v pěti letech, ty trénované od malička mají potřebné dovednosti mezi druhým a třetím rokem,“ dodává Brit žijící v Praze.
Stejně jako v dalších oblastech platí i při výchově ke sportu to, že by rodiče i trenéři měli přihlížet k osobnosti a individuálním schopnostem každého dítěte, protože se mohou významně lišit. Zatímco některé děti jsou rády hecovány a milují soutěžení a výzvy, jiné nesnesou porovnávání a raději se stáhnou do ústraní. I takové typy dětí si mohou sport užívat, jenom prostě místo běhání na čas nebo závodění se sourozenci víc ocení vymyšlený příběh o dobrodružné cestě lesem za zakletou princeznou, které musí donést kouzelný míč. Nejmenší děti nebývají až tak zapálené pro soutěžení a vyhrávání a není nutné, aby je do něj rodiče hned tlačili.
Trpělivost namísto křiku a ponižování
Na druhou stranu existují univerzální rady, které platí pro všechny děti stejně. „Dávejte dítěti co nejvíc příležitostí ke hře s míčem. Děti opravdu nepotřebují o moc víc než trpělivé rodiče a čas a místo, kde se jim budou věnovat. Rodiče by také měli mít od dětí realistická očekávání a podporovat děti při jakémkoliv pokusu,“ zdůrazňuje dětský fotbalový trenér Sam Bizzel, který rozhodně není příznivcem křiku, výsměchu nebo ponižování.
Takové jednání, zejména od rodiče, může naopak vést k tomu, že si dítě nepříjemné pocity vyvolané nemístnou a přehnanou kritikou spojí se samotnou hrou a bude ji do budoucna odmítat. Protože poslouchat dokola, že dělám všechno špatně a jsem nemehlo, není příjemné ani dospělým, natož pak dětem. Na českých fotbalových hřištích přitom podobné scény bohužel občas zahlédne, ve vyhrocenějších případech pak jsou přespříliš ctižádostiví rodiče dokonce schopni vulgárně nadávat trenérovi, rozhodčímu i protihráčům. To samozřejmě nemá nic společného se sportovním duchem a fair-play, které by se měly dětem vštěpovat již odmalička.
Jaký míč a techniku zvolit?
Ze začátku radí dětský fotbalový trenér používat na házení a chytání měkký míč, jehož případný úder nebude dítě bolet a pomůže mu uvolnit se a nezavírat oči nebo neodvracet hlavu. „Měkké míče se také lépe drží,“ doplňuje ze své zkušenosti. Na kopání je pak už lepší tvrdší míč, protože k rozpohybování toho velkého je potřeba vyvinout větší sílu. Podle dětského fotbalového trenéra je zpočátku ideální velikost míče 3. Příliš velký míč totiž děti omezuje v možnostech pohybu, větší balon můžete pořídit až s tím, jak dítě poroste a jak se budou zlepšovat jeho schopnosti.
Nepřehánějte to ani s důrazem na perfektní techniku a provedení. „V raném věku musíme dát dětem možnost vyvinout si vlastní techniku, která se bude zlepšovat s postupujícím věkem. Zpočátku je nechte kopat jakoukoliv částí nohy. Velmi důležitý je nácvik rovnováhy, aby bylo dítě schopno stát na jedné noze a tou druhou kopat, aniž by při tom upadlo. Od začátku je také nechte používat obě dvě nohy,“ nabízí několik praktických tipů pro rodiče fotbalový trenér. Nechte proto dítě stát s jednou nohou na míči, skákat po jedné noze, hrajte si na plameňáky stojící co nejdéle na jedné noze atd.
I když je rodič velkým sportovním fanouškem a zná všechny odborné výrazy i hantýrku, na dítě je nutné mluvit srozumitelně a přiměřeně jeho věku. Třeba namísto „kopni míč do středu“ můžou rodiče říkat „nakopni míč do nosu“. Velmi důležité je, aby se rodiče zapojili a vše dětem prakticky předvedli, děti se totiž výborně učí nápodobou.
Zapojte sebe i svou fantazii
Nejlepším pomocníkem rodiče je pak fantazie, díky které dokáže i z celkem fádní činnosti udělat zajímavé dobrodružství. Nemusíte tedy jenom kutálet míč, ale třeba si hrát na obry posouvající obrovské balvany. Nachystejte si zábavný slalom mezi plyšáky nebo třeba dalšími členy rodiny. Proměňte se ve strašlivého dinosaura nebo jinou příšeru a nechte děti, aby se do vás snažily strefovat míčem, zatímco se pomalu pohybujete.
Než budou děti schopny pochopit pravidla fotbalu nebo jiné míčové hry, je třeba s nimi nacvičit spoustu složitých dovedností. „Malé děti potřebují cvičit dovednosti jako běhání, skákání, házení, kopání, ale třeba i naslouchání, plnění zadaných úkolů nebo soustředění se,“ vysvětluje Sam Bizzel z Prague English Football School.
„Děti většinou začnou chápat hru přibližně kolem čtyř let. To s nimi začínáme hrát malé zápasy, v tomto věku jsou ale děti velcí individualisté a nečekejte od nich proto příliš týmového ducha,“ upozorňuje dětský fotbalový trenér.
Ať už se vašim dětem s míčem povede lépe nebo trochu pomaleji, nezapomínejte si hlavně užívat společně strávený čas. Je to příležitost, jak získat cenné společné zážitky i zdravé životní návyky, které pak dítěti zůstanou po zbytek života.
