Vybavujete si ten pocit, když máte sbaleno, všem oznámíte, že tu nějakou dobu nejste, a sedáte si do vlaku nebo letadla? V menším měřítku je to stejné, i když se vydáváte na jednodenní výlet. Máte cíl, máte u sebe všechno, co budete potřebovat, a po dobu cesty se nemusíte soustředit na nic, co jste nechali za sebou.
Když odjíždíte na delší dobu, máte šanci hodit za hlavu nejen neuklizený byt, ale i zmatené vztahy a chaotický život en bloc. Je to úleva od povinností i závazků, které prostě musejí nějakou chvíli počkat. Některé problémy se odkladem samy vyřeší, jiné se zmenší. Vztahy se usadí a vyjasní - některé vyhasnou, ale to by se stalo stejně.
Hodně žen cestovatelek nevyráží na dlouhé tratě úplně dobrovolně. "Přemluví" je k tomu rozvod, výpověď z práce, odchod dospělých dětí z domova a další prvotně nepříjemné situace.
Dobrodružka v nás zřejmě potřebuje trochu nakopnout a strach z neznáma překonáme spíš, když už jsme vykolejené nějakou krizí.
Jakkoliv nepříjemné jsou začátky, terapeutický účinek sólo cestování si nakonec chválí skoro každá světoběžnice. V českých podmínkách je to o to výraznější, že jsme před revolucí neměli tradici zvanou ve svět "gap year".
Gap znamená díra - jakási mezera mezi povinnostmi školními a pracovními. Je to rok po absolvování vysoké školy, který západní mládež věnuje cestování a poznávání světa.
Současné čtyřicátnice (a starší ženy) se brzy vdávaly a stěhovaly od maminčiných sukní rovnou s manželem do garsonky. Kdo v životě nikdy nepoznal volnost, samostatnost a dobrodružství, které taková dlouhá cesta nabízí, tomu to třeba i podvědomě chybí. Znáte ty sny: vždycky jsem se chtěla podívat do Kalifornie (na Aljašku, do Japonska), ale to víš, nejdřív byly děti malý a teď už šetříme na důchod. Takže, když přijde vhodný spouštěč, byla by škoda si neříct: Kdy, když ne teď?
Minimum odvážné cestovatelky
Jestli jste doposud nejdelší cestu absolvovala návštěvou babičky ve 100 km vzdálené vesnici, není dobrý nápad vyrazit jako raketa do Malajsie nebo na Galapágy a čekat, že si to užijete.
Necháme stranou specifika jednotlivých cílů, papírování a očkování - to se liší destinaci od destinace a všechno si najdete na cestovatelských serverech nebo informačních linkách ambasád. Zkušené cestovatelky radí nejdřív zjistit, jestli jste vůbec světoběžnický typ.
Jak na to:
* Vydejte se sama na několik krátkých výletů. Projděte neznámá města i přírodní památky někde poblíž a zjistíte, jestli vás cestování o samotě vůbec baví. Naučíte se mít s sebou knihu na delší cesty vlakem nebo autobusem, naučíte se jíst sama v restauracích a necítit se u toho divně a taky zjistíte, jak moc umíte číst v mapách, plánech města nebo jízdních řádech. Když vám ujede lokálka do Ledče, je to legrace, ale pokud vám někde v Asii ujede trajekt, který jezdí jednou za týden, budete mít o adrenalinový zážitek víc.
* Cestovat sólo mohou stejně dobře introvertky i extrovertky. Ty první by ale přes své založení měly být schopné vést přátelskou konverzaci s barmanem nebo v hostelu a ty druhé vydržet alespoň den zticha. Až budete celé měsíce odkázaná sama na sebe, nikdo za vás nic nevyřídí a asi se nebudete moct nikomu vypovídat v češtině.
Až si ujasníte, že jste schopná vydržet jen sama se sebou delší dobu než jeden týden, měla byste do přípravy na svou životní cestu zahrnout i:
* Kurz sebeobrany. Základem ženské bezpečnosti je nedostávat se do nebezpečných situací. Zní to až hloupě jednoduše, ale hodně přepadených žen "dojelo" na to, že vědomě procházely nebezpečnou oblastí, šly za tmy někam, kde se cítily nesvé a v nebezpečí, a neposlechly svůj instinkt. V takovou chvíli vám může zachránit peníze i život pár chytrých rad od zkušeného instruktora.
* Přemístění peněžních prostředků. Ačkoliv cestování po vlastní ose není tak drahé, jak si většinou předem myslíme, stojí to víc než běžný život doma. Nemáte-li našetřeno předem, budete muset okrást sama sebe. O stavební spoření, o auto, o chatu. Něco je vždycky za něco.
* Průzkum etnické módy. Není nutné se v každé zemi převlékat za domorodku, ale hodně se vyplatí přizpůsobit své oblečení místním zvykům. Délka rukávů i sukně, pokrývka hlavy, oblečení na pláž - to všechno vám pomůže zapadnout, nebo vás naopak dostane do maléru.
* Výslech ostatních cestovatelek. Není nad osobní zkušenosti jiných žen, které projely zemi vašich snů před vámi. Hodnotu vašeho dobrodružství nijak nesnižuje, když si necháte poradit skvělý místní trh nebo levný, ale čistý autobus.
Sama není osamělá
Je dobré si dopředu vymyslet zbraně proti osamělosti. Cestovatelky probíjející se na vlastní pěst třeba Dálným východem radí si občas zajít ve velkém městě do hezké restaurace. Člověka to donutí se umýt, slušně obléct, komunikovat s lidmi. Navíc se dobře najíte a to taky není k zahození. Nezapomeňte si ale přinést něco ke čtení - základní doplněk všech, kteří jedí v restauraci sami.
Pro případ těžké sociální krize si můžete na cestu naplánovat několik setkání. Buď vést trasu bydlištěm dlouho neviděných přátel nebo si dát sraz s jinou cestovatelkou, cestovatelem nebo celou partou a táhnout chvilku spolu. Spojence můžete najít třeba na internetu.
WEBY PRO CESTOVATELKYwww.thelmandlousie.com wanderlustandlipstick.com www.cestovatelky-sro.com cestovani.iziway.cz/uvod kouzelnakena.blog.cz/ |
Dámský výlet se tak vydařil, že Christine po návratu s další kamarádkou založila jednak server www.thelmandlouise.com a jednak i cestovní kancelář zaměřenou na ženy. Na stránkách Thelma a Louise najdete diskusní fóra, praktické průvodce, ověřené rady na cesty i možnost začlenit se do jednoho z cestovatelských klubů, jejichž členky se setkávají i osobně. V češtině najdete podobný servis pod heslem cestovatelka na stránkách www.hedvabnastezka.cz.
Děti nejsou zakázané
Je možné, že máte malé děti a pocit, že se na podobný megavýlet nikdy nevypravíte. Existuje ale i spousta žen nebo rodin, které cestují s potomky od novorozenců po školou povinné raubíře. Je to organizačně náročnější, ale dáte tím sobě i dětem nesrovnatelný dar zkušeností a vzpomínky na celý život. Po světě se takoví "šílenci" pohybují v obytných vozech, na kole i pěšky.
Kamila a Libor Hnykovi, kteří o svých cestách píší právě na stránkách Hedvábné stezky, cestují s dětmi od jejich narození a prý stačí držet se pár zásad: cestu plánovat s ohledem na schopnosti a zájmy dětí, nejlépe společně s nimi. Zájmy a cíle dospělých stavět až na druhé místo, protože děti musí být na cestě spokojené. Omezit riziko zranění na minimum správnou výbavou a přípravou. Jakmile se děti naučí mluvit, naučit je, co mají dělat, když se ztratí. Dělat častější přestávky na odpočinek, děti je potřebují, i když regenerují rychleji. Další rady najdete třeba na www.cestujemesdetmi.cz.
Vedlejší produkt: happy end
Nechme děti dětmi a vraťme se k sólo cestovatelkám. Život sice není film, ale stává se, že krize, která vás na cestu vyžene, se taky cestou vyřeší. Samozřejmě kromě dluhů, ty na vás věrně počkají až do vašeho návratu.
Pokud vás ale ze dveří vystrkal zkažený partnerský vztah, je pravděpodobné, že vás ve světě očekává obdoba dětských prázdninových lásek, tedy instantní cestovatelské vztahy.
Cestování vám dá nadhled nad vztahy odehrávajícími se doma. Poznáte víc lidí než za svůj dosavadní život, zjistíte, jak se žije v chudých oblastech, jak se lidi baví a jak přežívají jinde na světě. Až pak znovu stanete před dveřmi svého bytu (pokud možno nepolepenými páskou od exekutora), budete jiná. Možná silnější a rozhodně bohatší.
