Očekávání rodičů totiž může na děti fungovat jako jakási navigace, což potvrdila například studie vedená Nealem Halfonem z University of California. Tento expert zjistil, že rodiče, kteří pro svoje děti plánují univerzitní vzdělání, je dokážou nasměrovat k lepší budoucnosti bez ohledu na vlastní příjmy nebo vzdělání.
Jedničky k úspěchu nevedouPokud si myslíte, že úspěch svých dětí odstartujete už na základce tím, že budete trvat na samých jedničkách, máme pro vás špatnou zprávu: Známkování je vlastně tak trochu passé. Souvislostem mezi dobrými známkami ve škole a budoucím úspěchem se věnovalo mnoho studií a ukázalo se, že žádné přímé souvislosti neexistují. Názor psycholožky Alžběty Protivanské to dokládá: „Školní známky jsou společenská dohoda vágně odpovídající reálné úspěšnosti dítěte. V dnešní době se zásadně proměňují podmínky a podoba úspěchu v životě. Daleko důležitější než známky je fakt, jestli dítě dokáže se získanými informacemi zacházet. Zda ho alespoň jeden předmět baví tak moc, že se mu věnuje i mimo školu. Nebo má po škole chuť vyprávět, co nového se naučilo. Jestli dokáže navázat mezilidský vztah a dobře se o něj starat. Či má chuť objevovat svět kolem sebe. Důležitější než známky je život samotný." |
I když nutno říct, že vyšší ukončené vzdělání rodičů taky hraje roli. Sandra Tangová z University of Michigan na čtrnácti tisících dětech ověřila, že děti příliš mladých matek, které často ani nedokončily střední školu, samy velmi často střední nedokončí (a naopak děti rodičů s vysokoškolským diplomem berou vysokou školu jako přirozenou věc).
I takovéto „dědictví“ však máte možnost zvrátit, pokud své dítě povedete správným směrem.
Trvejte na domácích pracích
Provést děti k úspěšnosti předpokládá od rodičů nejen očekávání, ale i důslednost. Každý, kdo má děti, ví, že jde spíš o bič na rodiče než na děti, protože je nesrovnatelně méně otravné nádobí sama umýt než pořád dokola opakovat: „Umyj to nádobí.“ Jenže když víte, že vaše děti budou úspěšnější, budete-li vy o něco línější a přísnější?
Pojďme na to vědecky – ano, opět existují odborné důkazy. Na toto téma s oblibou přednáší například Julie Lythcott-Haimsová ze Standford University. Leitmotiv jejích přednášek by se dal shrnout do věty: Trvejte u dětí na domácích pracích. Když totiž dítě nedonutíte k mytí nádobí, zvykne si, že ho za něj umyje někdo jiný. Nenaučí se, že věci se musí dotahovat do konce. A když se člověk už v dětství k práci nepostaví čelem, nebude ani v budoucnu ochotný pracovat ve prospěch pohodového chodu celku – ať už jde o rodinu nebo o pracovní kolektiv. Tím pádem to daleko „nedotáhnou“.
Nedělejte dítěti komorníka
Julie Lythcott-Haimsová má i další zajímavé postřehy. V přednášce, kterou si v rámci TED Talks Live můžete vyhledat na internetu, si dělá z rodičů trochu legraci. Tedy z těch, kteří se snaží udržovat svoje děti za každou cenu v bezpečí a neustále je vodí za ručičku až k dokonalosti.
Co ještě vede k úspěchu• Sociální dovednosti. Podle odborníků z Pennsylvania State University a Duke University jsou v dospělosti úspěšnější ty děti, které neměly problém se zapojit ho her a pomáhat ostatním. • Matematika. Rozvíjení matematických dovedností už v raném věku podle Grega Duncana z Northwestern University předurčuje k dobré budoucnosti. • Snaha je víc než výsledek. Teorie chvály je stará známá věc. I psycholožka Carol Dweck potvrzuje, že chválíme-li dítě za to, že je chytré, nenastartujeme v něm ten správný motor pro vlastní motivaci. Lepší je pochválit ho za snahu. Zdroj: Patálie.cz |
„Někteří rodiče si myslí, že se musí dohadovat s každým učitelem, ředitelem, trenérem a rozhodčím, fungovat pro své dítě jako komorník, osobní sekundant a sekretářka,“ trefuje se do ochranitelských matek a otců. Přiznává, že tuto fázi má za sebou i ona sama. Také prý trávila spoustu času „pošťuchováním, přemlouváním, naznačováním, pomáháním, vyjednáváním i otravováním“. Jenže starost o to, aby dítě nic nepokazilo, nezavíralo si dveře, neničilo si budoucnost, je podle ní kontraproduktivní.
Co všechno můžete pokazit
Podle Julie Lythcott-Haims má takové chování tři špatné důsledky:
1. Děti získají pocit, že je máme rádi jen za jejich výsledky.
2. Vysíláme jim svou péčí zprávu: „Nemyslím si, že bys něco z toho dokázal(a), nebýt mě.“
3. Připravujeme je o tzv. self-efficacy, což by se dalo přeložit jako „vnímání vlastní účinnosti“. Julie to považuje za základní princip lidské psychiky – mnohem důležitější než například sebevědomí. Self-efficacy se buduje, když člověk vidí, že jeho činy vedou k výsledkům. Když něco poplete, něco se mu nepovede, když prostě sám něco dělá. „Aby si to člověk vypěstoval, musí samostatně přemýšlet, rozhodovat, plánovat, dělat, doufat, vyrovnávat se, zkoušet, snít, žít život sám za sebe,“ shrnuje expertka.
K čemu tedy zjednodušeně řečeno vede přehnané „rodičování“? Maximálně tak k úspěchu v úzkém slova smyslu, ke krátkodobým výhrám, jakými jsou jednička v testu nebo lepší skóre v zápase.
A jak nasměrujete k opravdovému úspěchu? Jsme zase zpátky u nádobí, protože podle Julie je klíč právě v oněch domácích pracích. Takže dětem ukažte, že je občas nutno vyhrnout si rukávy a udělat něco nelákavého a nudného. Je to prostší, než jste doufali?
Raději bez peskování
Nepředstavujte si však vedení k úspěchu jako nikdy nekončící peskování. Bez lásky, vlídnosti a dobrých vztahů se dobrá výchova neobejde.
Vědecký důkaz na konec: Jak zdůrazňuje Robert Hughes z University of Illinois, děti z konfliktních rodin (jak z úplných, tak z rozvedených) zůstávají dlouhodobě ve stresu, i když už dávno žijí samostatně. A to se projevuje i na jejich (ne)úspěchu.
