Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem rodila ´kápéčko´

aktualizováno 
Ačkoli mé první dva porody byly hladké a v podstatě bezbolestné, po každém jsem byla stoprocentně přesvědčena, že jsem rodila naposled. Ale znáte to, oklepete se a šup!

Porod - "Náš třetí chlapeček byl ale svéhlavý už před narozením." | foto: Archiv Michaely Bébrové

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY NAJDETE ZDE

Třetí těhotenství jsem prožívala coby zkušená matadorka v klidu a těšila se na náš povánoční dáreček.

Náš třetí chlapeček byl ale svéhlavý už před narozením. Seděl si na zadečku, poskakoval (auu, ještě dnes cítím, kde přesně měl ten zadeček) a otáčel se výhradně zprava doleva a zpět, nahoru a dolů jej to ani nenapadlo.

JAK JSEM RODILA. Popište nám své zkušenosti s porodem. Nejlepší příběhy zveřejníme a autorky odměníme knihou. Pište na adresu ona@idnes.cz

Dělala jsem kočičí hřbety, div jsem z toho nevrněla, vytírala v kleče podlahu, že se z ní dalo doslova jíst, spala na opačném boku, ale těhotenství nevratně spělo k jasnému závěru: porod koncem pánevním, v porodnickém slangu “kápéčko”. U téměř 4kilového dítěte žádná skvělá perspektiva.

Strašlivé historky o “kápéčkách” mi vyprávěl kdekdo na potkání, sama jsem je masochisticky vyhledávala na internetu a modlila se o císařský řez. Z tohoto úhlu pohledu nádhera: usnete, probudíte se a máte dítě.

Naštěstí v naší porodnici dají mamince v případě obrácené polohy dítěte vybrat, stačí podepsat správnou kolonku na formuláři. Byla jsem rozhodnutá předem.

Když začaly první stahy cca ve 2 hodiny ráno, tiše, abych neprobudila zbytek rodiny, jsem zabalila tašku, poklidila a nachystala snídani pro děti. Ještě jsem na chvíli sedla ke knížce a nechala manžela prospat, bude toho tady mít beze mne stejně plné kecky. Proč mě to sakra tentokrát tolik bolí? Takhle někdo trpí třeba 10 hodin!, říkala jsem si. Připadalo mi to nemožné.

Vyjeli jsme v 5.30.

“Císaře, císaře, císaře,” skandovala jsem si v duchu. Od auta do porodnice jsem sotva došla.

Standardní příjem, jako vždy nezbytné diktování údajů, které by v databázi nemocnice měly být od minulých porodů a které jsou napsány v kartě. Možná to dělají proto, aby se rodičky na chvíli něčím zaměstnaly a nesoustředily se na bolesti? Co takhle raději film na videu? Se zaťatými zuby přemýšlím, zda bych raději viděla Roberta Redforda ve Vzpomínkách na Afriku nebo nového Jamese Bonda...

Ultrazvuk, monitor na břicho a hurá! Formulář se dvěma kolonkami! Klasika či císař? Sem s propiskou, už to nevydržím ani 5 minut, natož několik hodin!

“Víte, on ten císař taky není zadarmo”, začíná pan primář. Jeho argumenty jsou mi momentálně úplně lhostejné, nicméně souhlasím před podpisem ještě s jedním vyšetřením.

“Na sál, bez přípravy, fofrem!”, slyším. Cože? “Rodíte, operaci nestihneme”, dozvídám se a už to lítá. V každé ruce hadička, oxytocin, antibiotika, všichni kmitají ostošest, ještě dobíhá sestřička s lejstrem a propiskou, podepisuji v leže za jízdy kolonku, kterou jsem si nevybrala a k maturitě nastupuje mladičký porodník se starším konzultantem v závěsu. Jedním očkem ještě vidím hromadící se ansámbl dalšího personálu a dochází mi, že se chystají k akci, kdyby se ta klasika někde zasekla.

Najednou je tu i manžel, chytá mě za ruku, ani se nestačím začít bát.

“Tlačte”, zatlačím. “No vy jste šikovná”, jásá kdosi z ansámblu. “Ještě!”, zatlačím ještě, vzorově dýchám, jsem přece matadorka, zase se všichni radujou, “Mám tlačit?” ptám se a chvíli nechápu, proč se tomu všichni smějou. Kouknu na manžela a z jeho výrazu mi začíná docházet, že naše “kápéčko” už je na světě. “Výborně, vidíte, jak jste to krásně zvládla!”, chválí mě ansámbl. Jako kdybych mohla uprostřed všeho říct: “Promiňte, já to nezvládnu.” a jít domů.

Zbytek pobytu v porodnici se nese v podobném duchu. “Aáá, paní B., hrdinka naší porodnice, porodila kápéčko spodem...” obdivují mě při vizitách a z chodby na mne mávají lékaři i sestry. Začíná se mi to líbit a naštěstí jdu domů dřív, než stačím úplně zpychnout. Škoda, že jsem rodila tentokrát opravdu naposled. Fakt! Určitě!

Autor:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

Letošní podzim přeje barevným botám, stejně jako zdobení a různým texturám...
Obujte se do podzimu. Neokoukané kousky, které by vám neměly chybět

Poslední sluneční paprsky si můžete užít v pohodlných oxfordkách, elegantních kotníčkových střevíčkách nebo sexy upnutých kozačkách nad kolena. O slovo se...  celý článek

Nakupování online je sice pohodlné, ale přináší i svá úskalí. Často si nemůžete...
Zklamaná zákaznice? Už nikdy. Ukážeme, jak předejít hororovým nákupům

Nemilá překvapení při nakupování zažil asi každý z nás. Rozlepenou podrážku či díru na svetru můžete v kamenném obchodě snadno odhalit. Co ale dělat, pokud si...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Karolíny: Expřítel nevěří, že je konec. Pořád to na mě zkouší

S přítelem jsem vydržela dva roky a i to bylo až moc. Udělal si ze mě služku, pokladničku a hlídal mě na každém kroku. Pokoj od něj nemám ani po rozchodu,...  celý článek

Mirek s Petrou
Běž se oběsit, stromů tu je dost, křičela v hádce vyměněná manželka

Když je něco k řešení, Petra (29) začne křičet, a jakmile už neví kudy kam, tak uteče, popsal svou ženu Mirek (31) z Luk nad Jihlavou. Jejich vztah nefunguje,...  celý článek

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Zuby jako perličky: 5 tipů na bělení zubů doma
Zuby jako perličky: 5 tipů na bělení zubů doma

Ne že by každý z nás potřeboval úsměv amerického herce, ale svítivé žluťáky taky nejsou úplně v kurzu. Vyberte si proto ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.