Přežil jsem to. Nic jiného není možný na začátek napsat. Na svůj první „Sky“ závod jsem se fakt těšil, věděl jsem, že to bude náročný a poznám něco nového.
V sobotu (ostatně jako celý týden) bylo už od rána velký teplo a předpověď slibovala ideální počasí na kopání, nikoli však na běh do kopců. Teplota se i ve Špindlu pohybovala kolem 33°C.
Taktika: Hodně pít, hodně jíst, do kopce jít, roviny a kopce dolů běžet.
Před startem: Je mi vedro, jsem spocenej jako prase a to se zatím jen schovávám ve stínu a zavodňuju, protože tuším, že voda bude důležitá.
Start 9:00: Je mi vedro a jsem spocenej jako prase. Na startu jen přebíháme silnici a čeká nás první stoupání cca 3km, dalo se to relativně běžet, takže jsem běžel i do kopce a nedodržel připravenou taktiku. Mám prostě rád závodění. Pak přichází první delší seběh taky cca 3km, zatím pohoda. Snědl jsem jeden gel.
První občerstvovačka cca 9km, Dolní Mísečky, cca 10:00: Je mi vedro a jsem spocenej jako prase. Zatím je to super, běželo se dost v lese ve stínu. Občerstvení dávám kelímek vody a ionťáku.
12km - Je mi vedro ale už je mi to jedno, protože se dostáváme ke kotelním jámám, konečně pořádný panoramata. Kochám se krajinou. Zakopávám a válím se na zemi. Odřený zadek, levý koleno a pravá ruka. Kontroluju následky pádu a všechno se zdá v pohodě, jsou to naštěstí jen malý oděrky. (Poučení: když běžíte technický trail tak se nekochejte!) Za běhu trhám pár borůvek a dávám další gel, postupně ucucávám z camelbaku a běží se mi fakt dobře.
Druhá občerstvovačka cca 17km, Labská bouda, cca 11:00: Je mi vedro a potím se jako prase, ale jsem nadšenej krásným prostředím a tím jak krásně to utíká. Doplňuju camelbak z horského pramene. Dávám sůl, kelímek vody a ionťák. Pokračuju chůzí do kopce a futruju do sebe tyčinku. Běžím dál po hřebeni a poskakuju po kamenech. Už se radši nekochám. Nebe je bez mráčku a na hřebenech není ani kousek stínu. Běží se mi ale stále náramně. Po chvíli uznávám, že dát si tyčinku před seběhem v tomhle vedru nebyl nejlepší nápad. Žaludek se bouří, ale zatím jeho obsah zůstává na svém místě. Krátký úsek běhu po asfaltu mě docela ničí. Obzvlášť, když vidím, jak se ten asfalt roztéká.
Třetí občerstvovačka a mezičas 27km, Erlebachovy Boudy, 12:09:13: Věřte nebo ne, ale je mi pořád vedro. Opět plním camelbak až po okraj. Dávám kousek banánu, sůl a beru do zásoby 1 gel, další pevný jídlo už pokoušet nechci. Stále se mi běží fakt dobře a říkám si, že jsem buď fakt hustej, nebo je to až moc jednoduchý. Čeká nás teď přibližně 7km dlouhý seběh zpátky ke Špindlu. Vyrážím s nadšením a běžím si jako pán v tempu kolem 5min/km. Vedro už je tak nesnesitelný, že začínám využívat horské potůčky ke zchlazení. Několikrát na tomto úseku sundávám šátek a namáčím ho do potůčku. Vedro v kombinaci s velkým množstvím tekutin a jídlem zneklidňuje žaludek. Opět přichází krize, ale jídlo zůstává zatím, kde má.
34km - dobíhám pod stoupání na Kozí hřbety. Teď přišel ten pravý čas a vytahuju hůlky, které se doteď nesly v camelbaku. Slunce praží a já pokračuju ve zchlazování v potůčcích. Vím, že bych měl zase něco sníst, ale je mi blbě a jsem si jistý, že to neudržím v žaludku. Je to prekérní situace a nakonec tam posílám gel. Přitížilo se mi. Je mi blbě a piju hodně vody. Ten kopec je fakt nekonečnej. Tak jsem to vyšlapal více méně celý chůzí. Jsem šťastnej, že přijde další seběh. Bohužel jsem se s vodou trošku víc rozšoupnul a byl jsem na suchu s vědomím, že další občerstvovačka je přibližně za 3km. Seběh byl fakt hodně technický a dost pasáží jsem musel jít. Buď jsem se bál to běžet, nebo jsem se bál, že vyplivnu obsah žaludku, to skákání tomu nedělá dobře.
Čtvrtá občerstvovačka cca 40km, pod sjezdovkou Stoh ve Svatém Petru, čas už mě nezajímá: Protrápil jsem se až sem, doplňuju camelbak co se do něj vejde. Popíjím vodu a ionťák a zakusuju se do melounu (jsem fakt neopučitelnej). Strkám hlavu do kýblu s vodou, abych se schladil. Stojím pod sjezdovkou Stoh, je mi vedro a potím se jak prase. Hezky krok po kroku se drápu po černé sjezdovce a začínám těžit z hůlek. I když moje GPS detekuje, že se nehýbu, tak skutečně postupuju a předbíhám i pár lidí. Celou cestu nahoru cítím meloun a snažím se ho v sobě udržet.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Stoh pokořen (nastoupáno cca 300m na 800m) a přichází běžecká pasáž směrem k lanovce ve Svatém Petru. Opět se ozývá žaludek, ale je mi to už nějak jedno a říkám si, že to nejhorší už mám za sebou. Mýlil jsem se. Stoupání po černé sjezdovce na Pláň mě ničí. Do svahu se opírá slunce, tráva pod nohama je seno, je mi vedro a nikde žádný stín. Po pár stech metrech stoupání narážím na první stín a padám k zemi, piju hodně vody. Je to morální boj. Pokračuju dál, ale ten kopec nekončí, znova se svalím na zem a ležím pár desítek sekund na zemi. Musím dál. Nekonečný boj nakonec zvládám a dostávám se na vrchol. Elán je pryč, už chápu význam předpony „Sky“, už si nemyslím, že je to jednoduchý. S vědomím, že teď už je to jen pár kilometrů z kopce, sbírám poslední síly a rozebíhám se. Seběh je to relativně náročný a po 45km už nohy neposlouchají, jak bych chtěl. I když je to z kopce a relativně běžím, trvá to fakt dlouho. Je mi vedro, je mi blbě, je mi to jedno, prostě běžím. Přibíhám na sjezdovku Hromovka a už je to jen pár stovek metrů do cíle. Energie je zpátky, sbíhám po červený sjezdovce s potlačeným pudem sebezáchovy. Poslední metry už jsou jen po parkovišti do cíle. Ten pocit, kdy víte, že jste to přežili, že jste to dokázali, že už tam jste, vám vyléčí všechny rány. Tahle medaile má obrovskou hodnotu.
V cíli 16:00: Je mi vedro, vrstvy soli se loupou z mého oblečení, je mi blbě a rovnou mířím k Labi hned vedle parkoviště, shazuju boty a camelbak a lehám si do řeky na kameny. Voda je ledová a je to paráda. Po pár minutách už je mi líp a jdu zpátky do prostoru cíle vítat další běžce, protože každý, kdo tuhle výzvu dokončil, si zaslouží obrovský respekt!
Tenhle závod mi dal přesně to, co jsem od něj čekal a ještě hodně navíc. Poznal jsem další nové pocity. Super zážitek a za rok zase!
Pití během závodu: cca 7 litru vody z camelbaku, cca 1 litr iontového nápoje a 1 litr vody na občerstvovačkách
Jídlo během závodu: 4x gel, 1/4 banánu, kousek melounu, tyčinka, 2x magnesko, sůl
Organizace: Naprostá spokojenost, není co vytknout. Perfektní značení, dobrovolníci byli tam, kde byli potřeba. Občerstvovačky byly 4, tak jak bylo v propozici + horské prameny.
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
