Napište nám na adresu ONA@iDNES.cz: Bojíte se porodu? Jak se vám rodilo? Vaše nejzajímavější příběhy zveřejníme. Čtěte ZDE
* Je podle vás lepší rodit doma, nebo v nemocnici? Hlasujte v anketě ZDE
Ty, které už rodily, si vychutnávají líčení strastiplných hodin na hekárně nebo na sále, sadistických metod zdravotnického personálu a nekonečných kontrakcí.
Zatímco ty dosud nezkušené s vytřeštěnýma očima hledí na dno šálku s kávou, jako by v lógru mohly najít odpověď na otázku, která se jim honí vyděšenou hlavou: Stojí to mateřství vůbec za tolik utrpení?
Strach má velké oči
Ač ve srovnání se stavem porodnictví před nějakou stovkou nebo dvěma stovkami let se současné přivádění dětí na svět v naší západní civilizaci jeví jako procházka růžovou zahradou, vnímá spousta žen porod jako strašáka, kterého je nejlepší zavřít do skříně s nálepkou „až někdy jindy“. Snad je to tím, že jsme si zvykly žít život vydlážděný bezbolestnými zubařskými vrtačkami a prášky proti bolesti hlavy, břicha, zad a kdovíčeho ještě. Představa, že radost z miminka si musíme nejprve odbolet, je stresující pro spoustu z nás, a nemusíme přitom ani oficiálně trpět tokofobií, která je definována jako fobický strach a vyhýbání se těhotenství navzdory silné touze mít dítě.
„Strach z porodu je ve velké míře strachem z neznámého. Neznámým je nejen sám akt, ale i prostředí a lidé, kde se odehrává,“ vysvětluje psycholog Vladimír Vymazal. „Bývalo zvykem, a v mnoha zemích tomu tak dosud je, že těhotná žena hned po početí vyhledala svou ‚porodní bábu‘, která se o ní ještě před porodem dozvěděla všechno včetně toho, jaké problémy měla při porodu její matka.
Ty dvě si byly velice blízké a důvěřovaly si. Rodička se samozřejmě všech obav nezbavila, ale mohla se opřít o blízkého člověka. Tento způsob v podstatě ideálního těhotenství a porodu se v mnoha zemích praktikuje dodnes.“
Bát se je normální, a jestli stojíte před vraty porodnice se sbalenou taškou a břichem, které se právě chystá opustit váš nastávající syn nebo dcera, a necítíte ani špetičku rozechvění, pak jste buď příslušnice kmene Apačů, nebo vosková figurína těhotné ženy...
„Určité obavy jsou u nastávajících maminek zcela přirozené,“ míní porodník z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí, doktor Jan Drahoňovský. „Předem vystrašená rodička prožívá porodní bolesti subjektivně mnohem hůř než žena, která je před porodem poučena a ví, co ji čeká. V tomto ohledu mají určitě význam psychoprofylaktické předporodní kurzy. Ač bolesti k porodu neodmyslitelně patří, má současná medicína několik účinných možností, jak je utlumit. Zcela dominantní roli v tlumení bolesti má dnes epidurální anestezie, kterou u nás v porodnici využívá asi 30% rodiček. Svůj význam mají samozřejmě i ,přirozené‘ metody jako pobyt v teplé sprše nebo ve vaně s teplou vodou či aktivní psychická podpora rodičky a různé polohy vprůběhu porodu.“
Místo narození: doma
„Před prvním porodem jsem samozřejmě strach měla,“ připouští Karolína Nedělová (34), matka pětileté Rozárky, tříletého Kryštofa a roční Mariny. „Nežila jsem do té doby nijak zdravě a nevěřila jsem si, že bych to mohla zvládnout, a tak jsem si sháněla informace, kde se dalo, chodila jsem na předporodní cvičení a kurzy, zkrátka jsem chtěla tu nejlepší péči.“
Pro porod nejstarší dcery si Karolína vybrala porodnici v Praze-Podolí, o tom, že by mohla přivést dítě na svět doma, ani na okamžik neuvažovala. Říkala si: „Když o to někdo stojí a má dost odvahy, proč ne? Ale já chci mít jistotu, že všechno dobře dopadne.“ Nakonec se očekávání mladé maminky nenaplnila. „Nikdo mě neposlouchal, když jsem říkala, že mám kontrakce, a třikrát za jeden den mě poslali domů, ať nepanikařím,“ vzpomíná na svůj první porod, který vrcholil dvacetiminutovým nočním klepáním na zavřenou bránu porodnice a dohadováním se sestřičkou na sále, zda lůžko, nebo stolička. „Byla jsem z toho všeho zmatená a vystresovaná a zdálo se mi, že obtěžuju a že nikoho nezajímá, jak porod vnímám já,“ svěřuje se Karolína. „A ptala jsem se sama sebe: Co z toho, co se tady dělo, bych nezvládla sama? A odpověď zněla: Nic.“
| Jak se zbavit strachu? Pomoci ženě od strachu před porodem, když se rozhodla jít cestou u nás nejčastějšího porodu, tedy vedeného lékaři v nemocnici, není jednoduché. Přinejmenším by si předem měla svou porodnici vybrat. Ne podle množství a úrovně technického vybavení, ale podle toho, jak na ni nemocnice působí psychicky. Protože porod, pokud následuje po uspokojivém průběhu těhotenství, není nemoc, jak se někdy předestírá, nýbrž fyziologická událost. A skoro vždy i dobře proběhne. Je dobré, když rodička má s sebou někoho, kdo je jí blízký. Nahrazuje ji tím domácí, známé prostředí, což je v nemocničním sterilním prostředí velice důležité. Když je to manžel, je dobře. Ale musí mít možnost kdykoliv odejít a zase se vrátit, protože muži v některých okamžicích selhávají a někdy je ani rodička u sebe mít nechce. Lepší je doprovod ženy. Třeba kamarádky nebo i mámy, které dobře vnímají, co rodička v té které chvíli prožívá. |
„Nejlíp mi bylo ve vaně, a tam taky Kryštof přišel na svět,“ usmívá se šťastná maminka. „Bylo to hrozně rychlé, zapřela jsem si nohu o kohoutek, párkrát zatlačila a pak už jsem si jen říkala, že je to zázrak: jsem doma, držím v náručí své dítě a jeho otec byl celou dobu u toho. Když jednou tohle zažijete, tak máte pocit, že v životě dokážete cokoliv.“ V domácím prostředí a s manželovou pomocí Karolína úspěšně povila i svou nejmladší dceru, tentokrát ještě dřív, než stačila přivolaná asistentka zazvonit u dveří. „Neměla jsem strach z bolesti, spíš z okolností. Ale největší hrdina je stejně můj muž,“ říká Karolína. „Já jsem jen poslouchala svoje tělo.“
Místo narození: porodnice
Přes to, že Karolína a jiné matky si možnost přivést dítě na svět v domácím prostředí chválí, většina lékařů je striktně proti. Porod doma považuje za zbytečný hazard i doktor Jan Drahoňovský. „Každý porodník někdy zažil okamžiky, kdy se z dosud normálně a fyziologicky probíhajícího porodu během chvíle vyvinula zcela neočekávaně situace ohrožující zdraví nebo život plodu či rodičky,“ říká. „Ve většině těchto případů může pomoci jen lékařský tým na plně vybaveném porodním sále. V posledních letech je velmi módní prosazovat porody v domácím prostředí, ale tyto snahy jsou velmi hloupé a nezodpovědné.“
Porod doma by neriskovala ani Zuzana Krušinová, matka dvou dětí. „Vím, kolik různých komplikací může při porodu nastat, hlavně pro dítě. Můj syn měl třeba dvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku. Vím, že dřív se rodilo jenom doma, ale já jsem žena jedenadvacátého století. V době, kdy je k dispozici taková technologie, se mi rodit doma nezdá výhodné, především s ohledem na zdraví dítěte.“
Na otázku, jestli se před prvním porodem bála, odpovídá Zuzana po krátkém zamyšlení: „Spíš jsem si to nedokázala představit. O porodech jsem toho hodně četla, i o těch alternativních, ale protože jsem celkem konzervativní, tak jsem nevyhledávala žádné Vrchlabí, maximálně jsem hopsala na míči. O svém porodu jsem žádnou představu neměla. Svěřila jsem se do péče lékaře, kterého jsem znala, a bolesti jsem se moc nebála. Těšila jsem se na dítě a věděla jsem, že to nebude, jako když se říznu do prstu.“
S epidurální anestezii prý Zuzana ani nepočítala, ale po šesti hodinách vysilujících kontrakcí byla tak vyčerpaná, že nabídku anesteziologa ráda přijala. „Fungovalo to bezvadně,“ pochvaluje si. „Najednou jsem cítila hroznou úlevu, všechno jsem vnímala a cítila, ale bez bolesti, a mohla jsem bez problému spolupracovat s lékařem. Problém nastal až po porodu. Po anestezii mi bylo špatně, zvracela jsem a druhý den jsem nemohla vůbec vstát.“ I přesto si o ni Zuzana před druhým porodem řekla znovu. „Obdivuju ženy, které rodí přirozeným způsobem. Ale když existuje možnost ulevit si od bolesti, která nemá špatný vliv na zdraví dítěte, tak proč ji nevyužít?"
Petra Kruntorádová, moderátorka, dvě děti
Rozhodně ne. Můj druhý porod byl sice „porod jak víno“, ale potom se objevila komplikace, kterou bych sama doma nezvládla. Jsem ráda, že jsem se svěřila odborníkovi.
Eva Valešová, grafička, jedno dítě
Doma bych nerodila, rozhodně ne první dítě. Mám strach, vím, jaké komplikace můžou při porodu nastat. Úplně důveřuju našemu zdravotnictví a lékařům.
Kristýna Millerová, v domácnosti, jedno dítě
Ne, bála bych se, myslím, že riziko je příliš velké. Můj zážitek z porodnice byl navíc velmi příjemný, takže žádnou touhu rodit doma nemám.
| Umění porodit Vernisáž, na které tančily v pražském parku krásné těhulky břišní tance a návštěvníci si mohli vyzkoušet, jak se nosí dvanáctikilové těhotenské břicho – takhle začínala letos v květnu v pražském letohrádku Portheimka výstava Umění porodit. Pořádalo ji Hnutí za aktivní mateřství a díky výtvarným dílům známých umělců i malých dětí si mohli návštěvníci prožít těhotenství i porod přátelskou cestou. Největším zážitkem výstavy byl malý salonek s okny zastřenými červenou látkou, kde hrála tichá hudba, zněl tlukot srdce a na zemi leželo nafukovací miminko i s pupeční šňůrou – děloha jako pokojíček. Hnutí za aktivní mateřství založily v roce 1999 maminky zklamané zážitky z českých porodnic a jeho cílem je proměnit porodnice tak, aby více vycházely vstříc rodičkám a jejich potřebám. Více na www.iham.cz |
