Představte si, že by v pátek čeští fotbalisté nastoupili na trávník polského vratislavského stadionu, rozhlédli se kolem a spatřili ochozy plné fanynek. Muži by maximálně v útrobách otáčeli klobásy na grilu a rozlévali po dvojkách vína. Atmosféra zápasu by připomínala koncert rockových hvězd, možná by na postranní čáru po pár vsítěných gólech dopadlo i pár podprsenek.
My ženy jsme totiž emotivní, dokážeme se nechat strhnout atmosférou, umíme pořádně zařvat (popřípadě slušně zaječet). Na ochozech by se jásalo, zpívalo a tančilo. Navíc na rozdíl od mužů, kteří hodnotí jen sportovní výkony hráčů, od nás získávají plusové body i za to, jak vypadají.
A věřím, že samotné fotbalisty hrající před několikatisícovým davem ženských by hnalo jejich superego k neuvěřitelným výkonům. Možná by se pak prokopali i blíž k finále, které je teď v kategorii sci-fi.
Přijde vám podobný zápas jako bláznivá fikce? Svět fotbalu už ho ale zažil. Loni v září na stadionu tureckého klubu Fenerbahce povzbuzovalo domácí 41 000 žen a dětí, které měly vstup na stadion zadarmo poté, co jejich manželé a tátové na těch předchozích vyváděli tak, že tamější fotbalová asociace rozhodla, že jim zakáže vstup na několik zápasů. Temperamentní Turky v ochozech nahradily ženy, dokonce fandily i sedmdesátileté babičky s šátky na hlavách. Všechno proběhlo v klidu, bez konfliktů.
Lidová zábava
Ale vraťme se z jihovýchodní Evropy zpátky domů. V české kotlině je takřka nemožné, aby žena zůstala fotbalem nepolíbená. Každá víska s patnácti chalupami má fotbalové hřiště nebo něco, co ho alespoň vzdáleně připomíná, kde místní chasníci hrávají bago a o víkendech bojují o titul v pralesní lize. Fotbal je lidová zábava, není to sport limitovaný vybavením, prostorem, financemi jako tenis nebo hokej.
Vyrůstala jsem v okrajové části Písku zvané Hradiště. Zdejší fotbalový klub měl nejen mužské áčko a béčko, ale dokonce i céčko! Tolik týmů nemá Sparta ani Slavie. Pravda, zatímco ony hrají nejvyšší soutěže, na Hradišti se kope od 1. A třídy až po 4. třídu okresního přeboru - to je právě ten prales. Na druhou stranu na těchhle vesnických zápasech, kde si z dřevěných laviček občas odnesete v sedací partii památku, je větší sranda než na tribunách stadionu.
Fotbal za Hradiště hrál můj brácha, moji kamarádi i můj přítel. S kamarádkami jsme chodily poctivě fandit na důležitá derby typu Hradiště - Putim, po zápasech jsme se přesunuli slavit do místního bufetu, vyvrcholením sezony byla samozřejmě dokopná.
Je jasné, že v zemi, kde každý druhý chlap je fotbalista (jedno, jakou soutěž hraje, a jedno, že kopačky už léta leží na dně botníku), tak ženy žijící s nimi - ať jako partnerky nebo dcery - plus minus fotbalu rozumějí a víc nebo míň náruživě mu i fandí. Tuplem když se vám pak ještě narodí syn, který časem začne žadonit, že by chtěl hrát fotbal. Znáte náruživějšího fanouška než mámu na zápasech přípravky, kde se jejímu potomkovi podaří přeběhnout minihřiště a vsítit gól?
Fotbal i pokec
Od žen se očekává, že jsou to křehká stvoření, kterým nadávání nesluší. Jestli nesnesete, když žena mluví sprostě, vezměte si na zápas raději špunty do uší. Opravdová fanynka si umí ulevit hodně peprným slovníkem, navíc, co by to bylo za zápas, ve kterém nepošlete párkrát rozhodčího kamsi?
Ty špunty se vám navíc budou hodit i v případě, že vy muž vyžadujete plnou soustředěnost na zápas. To bohužel my ženy nezvládáme. Fotbal je fajn, když se na hřišti něco děje, ale jakmile se ta hra táhne, radši pokecáme s kamarádkami. Náš mozek levou zadní zvládá v jednu chvíli pobrat, kde je zrovna míč na hřišti, stejně jako to, proč Andrea včera hodila po manželovi talíř...
A zapomeňte i na nejhorší klišé, že ženy fotbalu nerozumějí a zajímá je jen okukování fotbalistů. Znám dost majitelek chromozomů XX, které vám na povel vyjmenují sestavu Chelsea a přidají i tipy na výsledky jednotlivých zápasů našich na Euru.
Takže dámy, kdo neskáče, není Češka, hop, hop, hop!
Co říkají známé ženy o fotbale:
Hana Dvorská, kaskadérka a trenérka: "Fotbal umím hrát jen placírkou a nikdo se mi tam nesmí motat"
Naprosto rozumím, proč ti kluci-fotbalisti do toho míče čutají. Hraje se většinou venku, s partou stejně smýšlejících kamarádů, na konci hry je jasný, kdo je vítěz, můžeš se ukázat před holkama, a když dáš gól, tak jsi velký hrdina. Fotbal je mi sympatický i proto, že ráda běhám a ti kluci tam toho po hřišti naběhají taky hodně. Pravidelně ale fotbal nesleduji, jen když hraje náš nároďák důležitý zápas. Zajdu s kamarády do oblíbeného podniku a podívám se na to na plátně. Všichni kolem mě fandí jak blázni a já si tu atmosféru hezky v klidu vychutnávám."
Věra Špinarová, zpěvačka: "Jakmile se prodlužuje nebo jsou penalty, jsem zralá na infarkt"
Od pátku si určitě nenechám ujít jediný zápas našeho nároďáku. Jakmile hrajou naši, jde všechno ostatní stranou. Jsem natěšená, je to pro mě svátek. Fandění prožívám, držím palce a ty fotbalový kluky obdivuju. Nemám ráda, když někdo poučuje a komentuje každou akci, přitom kdyby ho na ten trávník postavili, ani ho nepřeběhne. A jakmile se prodlužuje nebo jsou penalty, jsem zralá na infarkt. K fotbalu jsem se dostala díky tatínkovi. Hrával za Pohořelice u Brna, bral mě s sebou, doma jsme v rádiu poslouchali přenosy ligových i reprezentačních zápasů. Nikdy mu nesměl uniknout žádný zápas a já to po něm podědila."
Markéta Haindlová, předsedkyně Odvolací a revizní komise FA ČR: "Jako fanynka jsem spíš klidná, rozhodně na stadionu netrhám měřiče decibelů"
Fotbal mám ráda odmala. Baví mě na něm ta atmosféra - vyrazíte na stadion, kde se potkáte s fanoušky, bavíte se, prožíváte spolu občas neuvěřitelné emoce a na hodinu a půl uniknete od všech starostí. Od té doby, co pracuji pro Českomoravský fotbalový svaz, jsem nevynechala jediné utkání nároďáku, byť to bylo "jen" přípravné. Jako fanynka jsem spíš klidná, rozhodně na stadionu netrhám měřiče decibelů. Ani ze své pozice si to nesmím dovolit, fotbalová právnička, která nadává jak dlaždič nebo na tribuně sedí s pomalovaným obličejem - to nejde dohromady.
Hana Robinson, zpěvačka: "Kochejme se vypracovanými těly fotbalistů"
Fotbal je coby týmový sport pro mne zbytečně komplikovaný. Kde si na tenisovém dvorci hrají dva borci, na travnatém hřišti to jimi jen sviští. Nevím, kterého si dříve všímat, i když mi je jasné, že nejlépe toho s míčem. Na druhou stranu: proč si právě těch 22 mladých, urostlých a bohatých mužů neužít? Dámy, Euro je za dveřmi, a tak vám i sobě radím: svému vyvolenému nakupme dost piva, sobě vychlaďme dobré bílé a utkání sledujme s nepředstíraným zájmem. Partnera tím překvapíme i potěšíme. Kochejme se vypracovanými těly fotbalistů, vygooglujme si, kde bydlí, s kým chodí, kolik měří a jak jsou bohatí. Většina bude. Přivřeme oči a představujme si, že můžeme mít, kterého chceme, nemusíme řešit nedoplatek za elektřinu. Uvidíte, že pak vás to mistrovství začne i bavit.
