Jak to s podáváním a kvalitou jídla a pití na palubách letadel vlastně v současné době vypadá? Je téměř nemožné mít na palubě letadla nezapomenutelný kulinářsky zážitek, protože to prakticky ani není možné. Ne vinou šéfkuchařů, ale v důsledku podtlaku, které může jídlo poněkud vysušit, a tím potraviny ztrácí chuť.
V letadlech také jinak reagují chuťové buňky a mění se i dýchání. V důsledku toho se můžeme cítit plni a spíš pociťujeme žízeň, kterou ale není radno hasit alkoholem. Ten má zase díky podtlaku a rychlejšímu krevnímu oběhu ve výškách daleko větší účinky a mnohem víc dehydratuje organismus, proto je lepší se mu úplně vyhnout.
Nejpopulárnější jsou tento rok nízkonákladové letecké společnosti, které nabízejí nejnižší ceny letenek. Jedním z hlavních faktorů, snižující náklady provozu letadel, a tím i snížení ceny letenky, je právě to, že letadla nepodávají jídlo ani pití během letu, a tím ušetří, jak na výdajích za jídlo, tak i na platech pro personál. Tyto letecké společnosti ale nelétají na dlouhé vzdálenosti, proto bez jídla lze v klidu vydržet a k pití je možné si zakoupit z letadlového menu nějakou limonádu za pár euro.
Aerolinky, které servírují pokrmy na palubě, většinou spolupracují s nějakou cateringovou společností, která pro ně jídlo připravuje. Například cateringová společnost Alpha Flight vaří jídla pro lety Českých aerolinií, ale i pro další letecké společnosti jako je Delta, Lufthansa, Korean Airlines nebo British Airways, což představuje vaření ve velkém.
O jídelníčku na palubách rozhodují zástupci leteckých i cateringových společností a pokrmy jsou testované v podobných podmínkách jako v letadlech. Cateringová společnost má pak v těsné blízkosti letiště "výrobní haly", kde se pokrmy připravují. Jakmile se jídlo uvaří, putuje do obrovských chladících zařízení, kde se prudce zchladí na teplotu 4 stupně celsia. Celý proces je zaznamenáván a údaje se posílají do počítače, kde záznamy a vzorky slouží pro případnou zpětnou kontrolu, kdyby si některý z cestujících stěžoval na zažívací potíže.
Budoucí obědy a večeře jsou pak v chladírně pár hodin, než jsou převezeny do další velké haly, kde jsou dámami v bílých pláštích kompletovány podle přesného návodu do úhledně zabalených tácků. K hlavnímu jídlu se pro nevšední zážitek a také z čistě praktických důvodů přibaluje, například ještě salát, moučník, večka, ubrousek, příbor, cukr, sůl, párátko a hygienický ubrousek.
Takto připravené tácky se nakládají do kovových vozíků, označí se kódem příslušného letu a putují ještě na chvíli zpátky do chladírny. Když je čas, odvezou se vozíky na plochu, kde se k nim přidávají ještě nápoje, noviny a časopisy podle objednávky a pak vzhůru do letadla.
Největší rozdíl pokrmů není ani tak mezi leteckými společnostmi, ale spíš mezi ekonomickou a byznys třídou. Například moučníky pro ekonomickou třídu se většinou kupují jako polotovary a sladké tečky pro byznys třídu se připravují přímo v cateringové společnosti. Maso pro ekonomickou třídu se také porcuje na znatelně menší kousky než pro business class.
Lidé si ale nevybírají let podle toho, co během něj dostanou k jídlu, ale podle ceny, letového řádu, popřípadě karty věrného zákazníka. Stejně tak si vybírám let i já, a i kdybych dostala na palubě letadla to nejchutnější jídlo, co jsem kdy jedla, moc si ho neužiji, protože létání nemám ráda a největší odměnou pro mě je, když už ho mohu opustit. Po přistání ihned dostanu chuť na nějakou specialitku místní kuchyně.
Povzbuzení na závěr pro ty, kteří nesnášejí létání podobně jako já – přežijte let ve zdraví a na dovolené si vychutnejte vše, co vám nabízí destinace, kterou jste se rozhodli letos navštívit!
