Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap

tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap,

celej den jen tak jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe,

když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap

Nikdy jsem neslyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl,

a já nikdy nezapoměl, abych svoje sliby vyplnil,

a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal,

nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval......

nejtypičtější rys druhu co vidím kome sebe je " já nikdy za nic nemůžu a za vše můžou jen ostatní "

Slíbí kde komu kde co a pak hledají koho by tím prověřily.

Typicky Krnáčová ...

Tak přesně o těchhle populárních radách, které nás učí myslet v první řadě na sebe, byl pěkný článek v Reflexu od jedné etoložky, která se zaměřuje na život původních národů na sibiři. Podle ní nemají rozhodně idylický, bezproblémový život. Jsou silně závislí jeden na druhém v rodinách i mezi rodinami, samotný tam nikdo nepřežije, samota je tam nejtěžším trestem. Odmítnout pomoc je nepředstavitelné. A právě proto, že tam lidi nemají čas a prostor myslet na sebe, celý den jsou obklopeni svými blízkými, se kterými se perou o živobytí, nemají tam psychické problémy, které my, vedení k samostatnosti, a sebestřednosti máme. Myslet si, že dosáhneme štěstí tím, že si večer místo péče o děti zapálím vonnou svíčku a budu v horké vaně myslet na to, za co všechno se mám mít rád, vede spíš než ke štěstím k depresím. Nehledě na to, že i kdyby nám samotným to doporučované, neodůvodněné odmítání pomohlo, bude to mít za následek to, že se pak odmítnutí budou chovat ke mě stejně, což už mi asi moc nepomůže. Takže je to dost krátkozraká politika.

Taky mi přijdou tyhle rady paradoxní. Já to mám jinak - když stihnu všechno např. kolem dětí, tak mě to naopak nabíjí a dělá mi to radost. Kdybych se místo uvaření večeře naložila do vany na "me time", tak by mně to rozhodně radost neudělalo, naopak by mě to otrávilo a zkazilo mi to náladu. Já mám ráda, když věci stíhám a mám hotovo, to na mě pozitivně působí.

Myslim, ze na tom fakt neco je, citim se byt stastna a dost veci z toho delam (teda nevedu si seznam pozitiv, to mi prijde divne). Nejdulezitejsi je asi fakt, ze mi opravdu nezalezi na tom, co si o mne lidi mysli, je to celkem osvobozujici pocit, kdyz se nezabyvate ti, co si stebetaji vrabci na strese :-).

Tak ono to, co si o nás ostatní myslí, nemusí znamenat jen drby sousedek, které Vás moc neznají. Mezi to patří i co si o Vás myslí např. Vaše děti, jaká jste máma a vůbec lidé, které potkáváte, jaký jste člověk.

Díky za moc pěkný článek!

Hodina na dentální anebo raději na mentální hygienu??? Šotkové Wordovští, vy zase zlobíte....

Klidně oboje, ne? Meditujte u čištění zubů a je to...

Štěstím vás nikdo neobdaruje. To vychází (anebo nevychází) z vás samých...

Hezký vystiženo, takovou mám doma :-)

Blahopřeju vám!