O lži jako takové hovoří psychologové od věku kolem čtyř až pěti let věku, do té doby si dítě své klamání ještě přesně neuvědomuje.
Já to nebyl
První typ lži bývá u dvou až tříletých dětí veden snahou o vyhnutí se trestu nebo nějaké nepříjemné činnosti. Džus rozlila mladší sestra, sušenky snědla kočka, knížku roztrhal pes. Jistě jste jich slyšeli celu spoustu. Dítě je schopno lhát i ve chvíli, kdy je při zakázané činnosti přímo chytíte, a často je ochotno se hádat o to, že nelže. Podle některých psychologů to může být tím, že na krátkou dobu své lži opravdu uvěří.
"Pokud dvouleté dítě zatahá kočku za ocas a řekne, že to byl jeho imaginární kamarád, nejlepší odpovědí je: Kočka má také pocity," radí rodičům dětská psychiatrička Elizabeth Bergerová. Nesnažte se malé dítě přimět k přiznání, je to pro něj velmi stresující a potupné, je lepší se této části konverzace úplně vyhnout. "Raději než 'Rozbil jsi vázu?' řekněte 'Podívej, váza je rozbitá'. Pokud dítě naštvaně obviníte, odpoví vám lží," vysvětluje autorka knihy Vychovejte dítě s charakterem.
Smyšlenka
Svět reality a fantazie se u dětí prolíná a někdy může dojít i k jejich popletení. Právě tehdy vzniká smyšlenka, dítě do reality připlete kus knížky, cizí rozhovor nebo cokoliv jiného, co ho nějak zaujme nebo pobaví. Totéž je i cílem takové historky, dítě se jí může typicky snažit o zlepšení sociálního postavení ve skupině, třeba mezi novými spolužáky ve školce. Imaginární kamarád, který jezdí na zebře a každý den snídá čokoládu, je klasickým příkladem smyšlenky.
Podle odborníků však není pro rodiče tento typ lži důvodem k obavám. "Předškoláci s vyšším IQ mají větší sklony ke lhaní," řekla k tématu psycholožka Angela Crossmanová serveru Parenting.com. A dodává, že se lhaní v nízkém věku podle průzkumů váže zřejmě i k lepším sociálním dovednostem v dospělosti.
Přehánění
Přehánění nebývá tak grandiózní jako smyšlenka a objevuje se i u starších dětí, které se snaží zvýšit si sebevědomí nebo zlepšit svůj obraz u ostatních. Děti se nejčastěji připočítají mezi kamarády slavného fotbalisty nebo zpěváka (který jim akorát podepsal fotku) nebo tvrdí, že jsou jejich rodiče neskutečně bohatí (přestože dítě ví, že to tak není). Rodiče by měli zpozornět, pouze pokud dítě soustavněji mystifikuje, např. o majetkových poměrech rodiny. Pak by bylo na čase si s dítětem promluvit o penězích a dalších životních hodnotách kromě těch materiálních a zkusit přijít na to, proč se cítí před spolužáky nedostatečně.
Co chceš slyšet
Mezi typicky dětské lži patří ty, ve kterých se dítě snaží zalíbit rodičům nebo jiné autoritě. "Děti jsou vedeny k poslušnosti. Navíc chtějí s dospělými, zejména s rodiči, dobře vycházet," objasňuje jejich motivaci psycholog Tomáš Novák v knize Mnohem menší dareba, než jste čekali. Snadno se v takové situaci také nechají navést otázkami druhého.
Příkladem této lži může být třeba přiznání něčeho, co dítě neudělalo, ale ohledně čeho bylo dlouho rodiči "vyslýcháno" a podezříváno. Může usoudit, že pokud se přizná, udělá jim vlastně radost, to je to, co od něj momentálně očekávají.
Svatá lež
Dobře míněná lež se u dětí objevuje většinou až ve školním věku a ukazuje na snahu ušetřit něčí city. Mezi dobře míněnou lež patří i povídání rodičů o Ježíšku nebo klasická ujištění nemocných, že budou brzy jako rybička. Mezi tyto lži také v minulosti patřilo utajení, že je dítě adoptováno. "V nejednom případě jsem se v praxi setkal s osvojitelskou lží v obráceném gardu. Dítě se pravdu o svém původu dozvědělo, ale osvojitele chránilo natolik, že si to ponechalo pro sebe," píše Tomáš Novák ve své knize.
V období začínající puberty je normální, že si dospívající děti začnou postupně uvědomovat své soukromí a přestanou se rodičům se vším svěřovat, stejně jako občasné lži k "usnadnění života". Někteří rodiče mohou toto období vnímat jako velmi složité, protože pro některé děti je nepodávání informací nebo lhaní jednou z forem rebelie.
Důležité je pokaždé ocenit, když vám dítě řekne pravdu, i když je nepříjemná. Pomáhá to budovat vzájemnou důvěru, stejně jako základy etiky. Až pak přistupte k odpovídajícímu trestu za přiznaný prohřešek. Pokud si nejste stoprocentně jisti, že dítě lhalo, buďte velmi opatrní, protože můžete devastujícím způsobem otřást důvěrou dítěte ve spravedlnost.
Volání o pomoc
Rodiče by si lži měli více všímat ve chvíli, kdy dojde k jejímu skokovému nárůstu - může jít o signál rodinných problémů. Děti se mohou k takovému chování uchýlit, někdy i ve spojitosti s krádežemi nebo vandalismem, v podvědomé snaze znovu stmelit rodinu, která se rozpadá. Rodiče by proto měli usilovat o odhalení příčiny lži, může jít o skryté volání o pomoc.
"Při hodnocení malých lhářů je třeba velké opatrnosti. Lež může být mimo jiné sdělením, že situace je pro dítě nezvládnutelná, neřešitelná, a tudíž navýsost těžká," píše Tomáš Novák ve své knize zaměřené na problematické výchovné momenty.
