Pro rodiče není vůbec snadné rozhodnout se pro darované vajíčko nebo spermie. Velkou roli v tom hraje i fakt, že jeden z rodičů tak nebude moci miminku předat svůj genetický materiál. Výzkum provedený na Institutu léčby neplodnosti ve španělské Valencii ve spolupráci se Stanfordovou univerzitou ale nyní přišel na to, že žena nosící dítě devět měsíců v děloze na něj vliv má.
„Existují vědecké studie a hypotézy, že tekutina, která v děloze omývá embryo, může aktivovat nebo vypnout některé geny. Tekutina produkovaná buňkami dělohy, tedy matčiným tělem, vyživuje embryo a vytváří mikroprostředí, ve kterém dochází k první interakci mezi děložní sliznicí matky a embryem ve fázi uhnízďování. Vědci se domnívají, že látky obsažené v této tekutině (endometriálním sekretu) mohou předávat genetickou informaci od matky k embryu a tak může genetický kód matky přímo ovlivňovat embryo resp. stavbu jeho DNA,“ vysvětluje gynekoložka Hana Višnová, specialistka na umělé oplodnění.
První přivinutí
V děložní sliznici ženy (endometriu) se vyskytují molekuly microRNA, které dokážou změnit genetickou informaci vyvíjejícího se plodu. MicroRNA jsou jednoduché řetězce kyseliny ribonukleové, které se podílejí na genové expresi - procesu při kterém se informace uložené v genu přemění na reálnou buněčnou strukturu nebo funkci. Podle vědců je těhotné ženy vylučují do děložní sliznice (endometria) a jsou schopné „přeprogramovat“ geny darovaného oplodněného vajíčka.
„Byl objeven mezibuněčný mikro-molekulární komunikační mechanismus, kdy embryo dokáže prostřednictvím děložního sekretu přijmout gen produkovaný děložní sliznicí matky (Hsa-miR-30d). Navíc bylo ověřeno, že tento gen dokázal u embrya provést jednak změny důležité pro přepis genetické informace, a za další se mu daří vyvolat vyšší přilnavost embrya ke sliznici. Matka si takto své „dítě“ dokáže k sobě přivinout již v tom nejranějším stadiu života,“ dodává k nejnovějším poznatkům ze svého oboru doktorka Hana Višnová z kliniky IVF Cube.
Jinými slovy microRNA mají vliv na to, jestli se některé geny u dítěte sepnou či nikoliv. Vědci tak potvrdili tzv. Barkerovu teorii z roku 1990, podle které je to, co se děje v děloze matky, důležitější, než co se děje doma po narození dítěte. Podle lékařů má totiž prenatální vývoj plodu nezanedbatelný vliv třeba na to, jaké choroby se u člověka projeví v dospělosti - např. cukrovka nebo obezita.
„Naše výsledky ukazují na výměnu (genetických informací - pozn. red.) mezi endometriem a embryem. Očekávali jsme to, protože jsme pozorovali určité fyzické charakteristiky mezi matkami a dětmi z darovaných vajíček, dosud se ale přisuzovaly náhodě. Také jsme zaznamenali výskyt některých chorob u dětí, které souvisí s patologiemi matky jako obezita nebo kouření,“ uvedl španělský výzkumník Felipe Vilella k aktuálním datům. Další výzkumy přesného mechanismu budou následovat.
Když schází vajíčka
Příčiny, proč se ženy musí spoléhat na darovaná vajíčka, mohou být podle doktorky Višnové různé. Nejčastěji se jedná o tzv. předčasné ovariální selhání, tedy předčasný nástup menopauzy. Dále mohou být vaječníky odstraněné v důsledku předchozích operací (léčba endometriózy, cyst, zánětů). Vaječníky mohou být poškozeny také v důsledku předchozí onkologické léčby.
„Hlavním faktorem však zůstává věk ženy. U všech žen s věkem klesá kvalita a počet vajíček, nová vajíčka se ve vaječnících netvoří. Pokud žena plánuje graviditu až ve věku přes 35 nebo přes 40 let, narůstá problém najít kvalitní vajíčka, která by byla vhodná k oplození. Často tedy zbývá jako jediná možnost využití vajíček od zdravých mladých dárkyň. Průměrný věk příjemkyň darovaných vajíček je na naší klinice 42 let, ale nejsou výjimkou ženy mladší než 30 let, nejčastěji s anamnézou onkologického onemocnění, které nemají jinou možnost, než využít dárcovství,“ říká Hana Višnová z IVF Cube.
Poslední scénář je podobný prožitku devětadvacetileté Veroniky z Prahy a její tříleté dcery. Darovaná vajíčka potřebovala kvůli prodělané rakovině, chemoterapii a radioterapii, které zničily její vlastní vajíčka ještě před dosažením dospělosti.
„Fyzicky je naše dcera stejně jako celá řada dalších dětí, jak se říká, po tatínkovi. Povahové rysy je v tomto věku ještě poměrně brzy nějak lépe vyhodnotit, ale řekla bych, že temperament má zase po mně. Ovšem těžko říct, do jaké míry si stejně jako jiní rodiče do dcery jen promítám své subjektivní představy a vjemy. V každém případě to, že dcera není z mého vajíčka, mě nijak netrápí - odnosila jsem si ji, porodila a vychovávám ji, cítím ji,“ popisuje Veronika.
Nové zjištění by podle odborníků mohl změnit i postoj k náhradnímu mateřství. Jejich počty v České republice stoupají, ale nejsou zdaleka tak běžné a komercializované jako např. v USA nebo Indii. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že problematické by mohly být zejména situace, kdy dítě není zdravé, anebo se mu při testech odhalí vyšší riziko postižení, případně když se ho surogátní matka nechce vzdát.
