Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ivana Jirešová žije mezi dvěma otci své dcery

  0:05aktualizováno  0:05
Herečka z Ordinace v růžové zahradě a redaktorka Harper's Bazaaru Ivana Jirešová si nemůže stěžovat, že jí v životě něco chybí. Spíš přebývá. Kromě toho, že k jednomu dítěti má hned dva tatínky, stíhá také dvě náročné profese.

Ivana Jirešová - Ivaně Jirešové nejlépe sedí sportovně uličnický styl. Proto jsme ji taky na focení oblékli do jednoduchého světlého trička, Marks&Spencer, modrých džínů, Diesel, a barevné střapaté šály, Fornarina. | foto: Lucie RobinsonMF DNES


Role potrhlé barmanky v seriálu Ordinace v růžové zahradě z ní udělala známou herečku. Však také příběh, který žije ve skutečnosti, působí jako zápletka ze seriálu. Ivana Jirešová je žena, která se řídí city a nebojí se o nich mluvit. Rozhodovala se mezi dvěma muži a zná nejistotu, zda je ten pravý čas pořídit si dítě.

Když se díváte, jak vaše dcera Sofie spí, co vás napadá?

Moc si přeju, abychom si rozuměly, až bude starší. To se asi tak v polovině vztahů matek a dcer nepovede. Říkám si, že bych ji chtěla naučit to nejzákladnější: aby byla čestná, obětavá a nelhala.

Vy jste rodičům někdy lhala?

Dodnes si pamatuju okamžik, kdy mě máma zavřela do ložnice do úplné tmy. Velmi důrazně mi řekla, že lhát se nesmí, protože to je nejhorší vlastnost. Tak jsem tam v té tmě stála a říkala si, že už to opravdu nikdy dělat nebudu.

Ale o co šlo?

No, to už právě nevím. Mám pocit, že se to týkalo finty s teploměrem. Víte, jak ho děti dávají do čaje a předstírají horečku, aby nemusely do školy.

Co budete Sofii říkat o mužích?

Samozřejmě, že nevím, jestli nebude řešit svou poněkud zvláštní rodinu - dva tatínky. Jsem připravená, že se jednou bude zajímat, proč to tak je. Vysvětlím jí to. Všechno jí povím.

Jaký příběh jí budete vyprávět?

Žila jsem s jejím tatínkem, ale bylo nám oběma jasné, že ten vztah nemá budoucnost. Jenže já neumím opouštět. I když vztah nefungoval, nedokázala jsem ho rychle ukončit. V té době jsem hrála v Divadle Ta Fantastika a tam jsem se seznámila s Viktorem. Usiloval o mě vydatně a dlouho. Když jsem si uvědomila, že s ním chci být, zjistila jsem, že jsem těhotná. Právě v té době jsem se od Sofiina tatínka odstěhovala. Byla jsem přesvědčená, že končíme, a do toho jsem zjistila, že s ním čekám dítě. Tak jsem se zase přistěhovala. Dala jsem nám asi dvěstěpadesátou šanci. Stejně to nešlo.

Partner dítě chtěl?

Ano. Přesvědčil mě, že to zvládneme.

Ale jak na to reagoval ten druhý, Viktor? Jak jste mu to řekla?

Svěřila jsem se v divadle jedné kolegyni, takže to za chvíli věděl kdekdo. A Viktor přišel a řekl, že mě chce i s miminkem. Ještě pořád se k té chvíli vracím a říkám si, že devadesát procent mužských by reagovalo jinak.

V tak komplikované situaci jste nepřemýšlela o tom, že si dítě třeba nenecháte?

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla to doba, kdy jsem o dítěti vůbec neuvažovala. Můj pocit, to byla tehdy směs vyděšení a radosti. Tělesně jsem stoprocentně cítila, že ho chci. Rozum mi ale říkal něco jiného. Měla jsem čtrnáct dní na rozhodnutí, co dál. Radila jsem se s kdekým. Byla jsem i za kartářkou, léčitelkou, chtěla jsem slyšet co nejvíce názorů, i když jsem fyzicky cítila, jak moc dítě chci.

Hrála v rozhodování roli obava, že by se vám později nemuselo podařit otěhotnět?

Táta mi tehdy řekl hezkou větu, na kterou jsem dala: že už nejsem nejmladší a po tom, co mám za sebou, by se mohlo stát, že bych už děti mít nemohla.

To je neobvyklé, radit se o tak citlivé záležitosti s tátou.

Mám s rodiči dobré vztahy, pořád se s nimi o něčem radím. Zatímco v pubertě jsem se s nimi nebavila vůbec, tak teď, ve třiceti, za nimi chodím se vším. Téměř s každým problémem jsem se svěřovala mámě a tátovi. Možná je to tím, že moje vztahy s mužskými nikdy nebyly pevné a ideální, a tak jsem hledala oporu v rodičích.

Mám pocit, že se ženy dělí do dvou skupin. Jedny už jako holky vozí cizí mimina a těší se na svou svatbu a děti. Ty další mateřství odkládají a odhodlají se k němu po třicítce víceméně z obavy, aby jednou nebylo pozdě. Do které kategorie patříte?

Znám spoustu holek, které od šestnácti mluvily o svatbě a dětech. Já o tom nikdy nepřemýšlela. Nad svatbou už vůbec ne. Děti mám ráda, ale že bych po nich dříve toužila, to ne. Až mě pak překvapilo, jak je to hezký fyzický pocit, cítit v sobě dítě.

Jak žijete teď?

Bydlíme se Sofií s Viktorem, který k ní má moc pěkný vztah. Ale je mi jasné, že čím lépe budu vycházet s jejím tátou, tím lepší to bude pro ni. On mi s ní hodně pomáhá. Sofie je jeho první dítě, jemu je čtyřicet, takže si ji užívá. Jen se trochu obávám, jak se nám ta výchova bude vyvíjet dál...

Proč?

Doufám, že Sofie jednou nebude rozmazlená kvůli tomu, že se oba mužští snaží být skvělými tatínky. Zatím je maličká, ale už dávám pozor, aby nezískala dojem, že si všechny věci může vykřičet. Jednou to možná bude mít těžší, když si bude hledat kluka. Nebude zvyklá na normální prototyp jednoho muže v rodině.

Jakých typů mužů by se podle vás měla vyvarovat?

Nejhorší je samozřejmě děvkař, to je jasné. Chlap, který lže, je nevěrný, nespolehlivý nebo extrémně žárlivý. Stejné zlo je ženatý muž. Chodit s ženatým mi přijde hrozné. Měla jsem sice komplikované vztahy, ale vždycky jsem si dovedla pohlídat, abych si nic nezačala s ženatým. Nemůžu přece jiné ženě dělat to, co bych si nepřála, aby další třeba dělala mně. Jsem ráda, že se mi to povedlo.

Jenže se říká, že citům neporučíte.

Emoce se dostanou tam, kam je pustíte. Možná to zní divně, možná jsem nezažila opravdu fatální vztah. Nevím. Každopádně jsem si dávala pozor, abych se do takové situace nedostala.

Řekněte mi ještě, jak teď spolu Sofiin táta a váš současný partner vycházejí?

Sešli se asi dvakrát, když jsme se rozhodli, že budu se Sofií bydlet společně s Viktorem. Potřebovali si ujasnit, co a jak. Problém může být, až Sofie začne mluvit.

Omlouvám se, jestli vám otázka bude připadat příliš intimní. Ale teď myslím na to, jak jste řešila porod, když o Sofii měli zájem dva "tatínci". Dneska je přece běžné, že je mužský u porodu.

Tak to ne, já u porodu byla sama. Je fakt, že se nabízeli oba a navíc ještě kamarádka. Takže jsem měla tři nabídky. Chtěla jsem být sama a mít klid. Vybrala jsem si malou porodnici v Neratovicích. Nechtěla bych, aby byl někdo se mnou. Ještě více bych se stresovala, starala se, jak se cítí. Měla jsem dost starostí sama se sebou. Nejsem si jistá, jestli je dobře, když je muž u porodu a žena se před ním odhaluje v takové situaci. Ale zase na druhou stranu může být hezké, pokud máte k někomu takovou důvěru, že ho potřebujete držet za ruku a vědět, že s ním se vám nic nestane. Já jsem to tak ale nechtěla.

Když jste se rozhodla pro dítě, neobávala jste se, co to udělá s vaší kariérou a jak ho uživíte? Svobodná herečka s miminem v Praze, to není zrovna skvělá pozice.

Už mám dávno vyřešené, že nechci být závislá jen na hraní. To je obrovská nejistota. Už i v době, kdy jsem byla těhotná, jsem si vydělávala v časopise pro ženy. Dělám kosmetickou redaktorku. Je to příjemná práce, kterou beru jako "jistý příjem". Muzikál a seriál je radost navíc, ale ne na vždy.

Dostává maminka s malým dítětem nabídky na role, nebo se producenti obávají, že s ní budou potíže, když dítě onemocní? V mnoha profesích mladé mámy těžko získávají práci. Jak to je v muzikálovém a seriálovém světě?

O to se nikdo nestará. Je jen na mně, jak si zařídím hlídání, abych mohla pracovat. Nemám pocit, že by mě Sofie v práci omezovala.

Pocházíte z Písku, ale konzervatoř jste studovala v Praze. Ve čtrnácti jste se sama přestěhovala do Prahy?

Ano. Osamostatnila jsem se brzy. Dnes už vím, že příliš brzy. Vždycky jsem chtěla hrát. Od druhé třídy jsem chodila do dramaťáku, jezdila na soutěže. Konzervatoř jsem si vydupala. Když mě přijali, rodiče byli rádi, že se mi splnil sen, ale samozřejmě se jim nelíbilo, že budu od čtrnácti sama na internátu. Přijela jsem do Prahy v roce 1990. Táta říká, že mi teď nepřeje, aby mi Sofie jednou vrátila vše, co já jsem prováděla jim.

Tak copak jste prováděla?

Byla jsem holka z malého města, která strašně chtěla být drsňačkou z ulice. Byla jsem důvěřivá, ale chovala se, jako že všemu rozumím. Tancovala jsem v klubu Radost a viděla jsem, co s lidmi dělá pití a drogy. Dodnes jsem na ně mimořádně citlivá. Jedu v tramvaji a hned poznám, když je vedle mě někdo třeba jen trošku pod vlivem. Po čase jsem měla světa diskoték, drog a různých partiček až po krk a dneska mě z nich úplně mrazí. O to víc se budu o Sofii bát, až bude starší. Proto bych si přála, aby byl mezi námi dobrý vztah. Aby, až jí budu něco vyprávět, opravdu poslouchala a přemýšlela o tom, co jí říkám.

Jste ráda, že máte dceru?

Nebála bych se vychovávat kluka. Jsem z rodu, kde jsou samé ženské. Mám sestru, ta má taky dceru. Proto mě mužský svět fascinuje. Zajímá mě, co si muži myslí, a tak. Chlapi mi vždycky trochu vyčítali, že si s nima chci pořád jen o něčem povídat. Takže jsem si říkala, že bych možná dokázala vychovat kluka tak, aby z něj byl dobrý chlap. Myslím, že všechny problémy, které my ženské máme s mužskými, vznikají z toho, že maminky své kluky špatně vychovaly. Když jsou rozmazlení, tak jak se potom mohou k ženám chovat? Tak snad aspoň vychovám pořádnou holku.

Byla jste vždycky schopná se sama uživit?

Když jsem začínala, bylo to těžké. V divadle v Liberci jsem měla nástupní plat tři tisíce. Naši mi dlouho pomáhali. Měla jsem nepříjemný pocit z toho, že jim to nemůžu oplatit. Teď mi ale dochází, že se budu chovat stejně, až bude pomoc potřebovat Sofie. Že jsem tady pro ni a vracet to budu vlastně jí. Jenže to všechno člověku dochází až mnohem později.

Jak jste se ocitla z Prahy v divadle v Liberci?

Měla jsem pocit, že potřebuju z Prahy vypadnout. Ani mi zpočátku nevadilo, že v Liberci bydlím na ubytovně v takové příšerné nudli. Říkala jsem tomu kobka. Později to bylo ještě horší, protože jsem musela být v jiné nudli, ale s kolegyní z divadla, se kterou jsem moc dobře nevycházela. Nebylo tam soukromí, měly jsme společnou kuchyňku, toaletu. Byla to dobrá škola života, která mě naučila vycházet s různými typy lidí. Spoustu večerů mi tam bylo dost smutno.... I v Praze jsem měla hodně drsných zážitků s bydlením. Vystřídala jsem tolik podnájmů, že si je ani všechny nepamatuju. V jednom půdním bytě u Výstaviště jsem se už pak opravdu bála. Žili tam divní lidé a pan domácí vždycky chodil vybírat nájemné v županu. Jinde mě zase málem přepadli. Vlastně až teď s Viktorem, ve třiceti, poprvé hnízdím. Zařizujeme byt, přemýšlím, která stěna má být oranžová, která zelená. Mám ráda patinu...

Co je to?

To jsou takové ty fleky na zdi, aby nevypadaly jako nově vymalované. Naučila mě to jedna hodně dobrá kamarádka z intru, která maluje obrazy a přivydělává si malováním filmových scén. Jednu dobu jsem si patinováním slušně přivydělávala. Za dvě noci jsem dostala třeba tři tisíce, což byla třetina měsíčního platu v divadle. A něco po mně zůstalo. Například jsem v plzeňském pivovaru patinovala sklepy. Zrovna tam byla parta německých turistů na exkurzi, jak se vyrábí pivo. Fotili si mě jako těžce pracující ženu. Tehdy mi to připadalo dost potupné.

Je fakt, že neznám jinou herečku, která dokáže patinovat stěny, dělá redaktorku v časopisu a má jednu z hlavních rolí v nejsledovanějším seriálu. Nemáte toho moc?

Teď se toho nahromadilo trochu víc, to je pravda. Navíc se blíží zkoušení v muzikálu Jack Rozparovač a po letech se vracím i k činohře. S Jirkou Langmajerem zkoušíme v novém divadle Palace na Václaváku. Do toho dál natáčím seriál Ordinace. Odcházet se mi nechce, vždyť má u diváků pořád úspěch. Práce v časopisu mě také baví...

Co ta obnáší?

Připravuji každý měsíc stránku o nových trendech v kosmetice. Měla bych chodit na tiskovky, na které mi bohužel teď moc nevychází čas. Výrobci kosmetiky mi posílají informace o novinkách, různé vzorky krémů, líčidel, parfémů. Je to krásný svět, dostávám se díky tomu do úplně jiného prostředí, než je divadlo a televize. Byla jsem například na prezentaci firmy Lancome v Paříži a pochopila jsem, že namíchat parfém, vytvořit flakon či nové líčení a vymyslet krásnou reklamu je také druh umění.

Dá se tolik aktivit najednou zvládnout s dvouletou dcerou?

Jasně, jde jen o to, všechno dobře zorganizovat. Takže to kočíruju a kočíruju...

VIZITKA
Známá se stala díky roli barmanky v seriálu Ordinace v růžové zahradě, za kterou jí diváci letos udělili titul Objev roku v anketě TýTý. Narodila se 15.7.1976 v Písku, v Praze vystudovala herectví na konzervatoři. Angažmá měla v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V Plzni hostovala v roli Lízy Doolitleové v My Fair Lady a v Praze hrála Morganu v muzikálu Excalibur. Od prosince bude zkoušet v muzikálu Jack Rozparovač. Zkouší komedii Líbánky ve čtyřech v divadle Palace. Žije se zpěvákem Viktorem Dykem.

V roli Lízy Doolittleové, My Fair Lady (Plzeň, 2002)

 

Ivana Jirešová letos v březnu při přebírání ceny TýTý

 

Jako barmanka v seriálu Ordinace v růžové zahradě

 

Otec Sofie, dcery Ivany Jirešové, novinář Ondřej Höppner

 

Se zpěvákem, hereckým kolegou a "druhým" tátou Sofie, Viktorem Dykem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorce rozhovoru Scarlett Wilkové můžete také napsat na adresu scarlett.wilkova@mfdnes.cz

 

 




Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách: o vítězi hlasujte až do pondělí

Léto v plavkách - Kos

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Co má hot dog společného se psy a kde se vlastně vzal?

Hot Dog

Dlouhá uzenina v housce se všemožnou oblohou je kandidátem na nejdokonalejší rychlé jídlo na světě. Podobně jako jeho...



K životu nepotřebujete spoustu oblečení, říká Kamila Boudová

Kamila Boudová, módní designérka

Vždycky ji zajímala móda. Kamila Boudová vystudovala oděvní design, pak působila v zahraničních firmách, pro které šili...

Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí vůči ní. Na okolí působí jemněji, muži jsou...

Další z rubriky

Pomozme dětem z ústavů k zážitkům i k výlučné pozornosti

Ilustrační snímek

Erární medvídek k šťastnému dětství prostě nestačí. Dětem z ústavní výchovy často chybí plnohodnotný vztah, výlučná...

Madonna slaví šedesátiny. Jak šel čas se skandální královnou popu

Skandální móda, kontroverzní fotografie, texty a vystoupení, ale i spousta...

Skandální móda, kontroverzní fotografie, texty a vystoupení, ale i spousta dřiny a vizionářství. To všechno definuje...

OBRAZEM: Zrzka ze Spice Girls slaví. Jak šel čas s Geri Halliwellovou

Zpěvačka Geri Halliwell navrhla pro Next kolekci oblečení s motivy britské...

Členka legendární dívčí kapely Spice Girls, britská zpěvačka a dvojnásobná maminka Geri Halliwellová slaví v pondělí...

HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů
HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů

Maminka pod přezdívkou Adenka84 dokazuje, že opravdu lze omládnout! Během pár měsíců zhubla dvacet kilogramů – se dvěma dětmi, při návratu do práce a potížích se štítnou žlázou.



Najdete na iDNES.cz