Vybrala si hru Báječná neděle v parku Creve Coeur, v níž v roce 1979 hrála hlavní roli v režii svého životního partnera Stanislava Remundy.
Do své někdejší role Bodey jste obsadila svoji dceru Sabinu. Nebála jste se, že ji vystavíte srovnávání s vámi? A námitkám o protěžování?
Viděla jsem řadu jejích představení, třeba jako generálová Jepančinová mě nadchla, já bych tak zahrát nedokázala. Sedím na jevišti často zády k divákům a bavím se tím, jak Sabina hraje. Má velký ohlas u publika. Taky mě režírovala, v televizním filmu Maryška, který napsala. Byla jsem ukázněná herečka, respektovala jsem, jak to dělá. Pak mě zaujala v sitkomu Marta a Věra v České televizi a v pohádce Sedmero krkavců. Ve zlé královně se vyhnula veškerým klišé, udělala ji po svém. Takže ji můžu obsadit naprosto bezstarostně. Ať si mě klidně někdo nařkne, mě se nedotkne. I v Kalichu se vyjádřili, že ta role je pro ni velmi vhodná a že budou rádi, když to bude hrát. To by producent neřekl, kdyby si myslel, že to divadlu ublíží.
Jak jste vybírala další herečky?
Lucku Žáčkovou jsem obdivovala od prvního setkání na jevišti Národního divadla. Tam se uznání nedočkala, tak odešla. Já věřila, že Dorotheu bude hrát výborně a jsem z ní nadšená. A Baruška Munzarová mě zatím jen a jen příjemně překvapuje. Připadla jí záporná postava Heleny, ale má tam řadu komických míst, což se mi strašně líbí, protože záporné postavě se málokdy povede rozesmát publikum.
18. března 2015 |
Kvartet hereček doplňujete vy. Post hrající režisérky vám vyhovuje?Není to úplně ideální. Se svými kreacemi slečny Gluckové jsem byla nejvíc pozadu, protože jsem pořád myslela na režírování. Třeba mluvím německy a to ještě musím pořádně dopilovat. Já, tak zodpovědná, navíc v roli extrémně zodpovědné režisérky, zlobím. Ale věřím, že všechno se doladí.
Dcery chtěly jít ve vašich stopách od malička?
Já jsem měla jasno, že je k tomu nepustím, ani na filmování jsem je nebrala. Jen jednou, když jsem neměla hlídání, stály někde na Moravě v komparsu. Chtěla jsem je od toho ochránit, protože jsem měla veliký nápor práce v televizi, filmu i divadle, ale pořád jsem zažívala nějaké ústrky a vnímala jsem, že herec je otrokem všech, každý si s ním nakládal, jak potřeboval. Takový úděl jsem jim nepřála.
Iva Janžurová
|
Ale vybraly si ho. Režisérka Alice Nellis byla Theodořina spolužačka na FAMU – proto vám napsala film Výlet, kde hrajete s oběma dcerami?
Na Výlet došlo časem. Thea, protože oceňuje, když někdo něco umí, tak mi bez špetky závisti přinesla Aličiny povídky. Já o jedné prohlásila, že by se dala rovnou točit a že bych si zahrála tu matku – Thea to řekla Alici a tak vzniklo Ene bene. Tam mi Theodora krásně hrála dceru trpící nenaplněnou láskou. Až pak byl Výlet, pro nás všechny tři. Já za něj dostala Českého lva, ale měli ho dát Theodoře, byla taky nominovaná. Teď má herectví otevřené, že možná jednou...
Pořád bydlíte v jednom domě. Osvědčilo se to?
Náš filharmonik, Theodorčin partner Tomáš Hoštička, mi před pár dny volal, že objevil v bazaru telefon, který by se nám mohl hodit do Williamse. A Sabinin manžel Adam Pitra nám udělal scénografii. Dechberoucí souznění. Naše vztahy se spíš zlepšují, nedostavují se černé perspektivy, že to nepůjde. Fakt je, že já jsem čím dál horší babička. Mám míň a míň času. Teď je mi to líto kvůli nejmenšímu Tondovi. Jsou mu čtyři roky, jeho nejstarší brácha Alfréd má s kamarádem velmi bohatou filmografii na YouTube pod názvem Dva gauneři. A prostřednímu Kajetánovi jdu zítra na koncert do Břevnovského kláštera, učí se na violoncello. Nesmím to prošvihnout!
